Už týden jsem doma. Zničená a v těžkých depresích.
Kecám.
Druhá věta není pravda. Je krásné být zase doma, jíst normální chleba, vidět ségřiny roztomilé mezery mezi zubama.
Na druhou stranu chybí mi vůně moře, barva moře a moře celkově a chybí mi lidé, které jsem si tak oblíbila.
Tím, že toho mám tolik do školy - 7 zkoušek, 2 testy z jazyků, přečtení 2 anglických cestopisů mi naštěstí zabraňuje v tom, abych seděla doma v depresích a brečela.
Vzdala jsem jednu zkoušku, z důvodu, že se chci ve zdraví dožít srpna.
Když to dobře půjde, 1.července budu radostně odcházet ze školy a pojedu rovnou do Prahy na Havaj párty :)
První týden doma byl ve znamení knedlíků, rohlíků, citrónových mattonek a kofol. Taky jsem si stihla ostříhat vlasy; zjistit, jak jsem na tom s řízením auta (pořád stejně :)) a naplánovat si změnu pokoje. Protože pokaždé přivezu hromadu vstupenek, útržků, papírků a poloviny párů nově koupených naušnic, tak nějak se mi to v pokoji kupí a ubývá místa.
Ale přestavba až později. Nyní jsou na řadě zkoušky, hledání stáže v Anglii (osobní důvody, milostné důvody a fakt, že moje angličtina jde po Erasmu do háje - fakticky ověřeno na dnešním Skypu) a taky hledání způsobu, jak to případně oznámit rodičům.
Celkově Erasmus hodnotím pozitivně. Dalo mi to rozhodně víc, než být těch 5 měsíců doma. Možná mi to zase ubralo na českých kamarádech, někteří totiž mají styl kamarádství - není doma, nemusím se s ní bavit. Ale ti věrní zůstávají a za odměnu ode mě dostávájí pravidelně pohledy z cest (pohledy a známky nejsou však zadarmo, takže mi všichni dlužíte kafe).
Vím, že Kypr není ta destinace o kterou je boj a lidé by brečeli, kdyby se do Nicosie nedostali, ale tahle země má něco do sebe. Není tolik zajímavá jako Španělsko nebo levná jako ty ostatní, ale má Agia Napu (pláže), Paphos (aneb nejhezčí město z celého řeckého Kypru), Kyrenii (kde je nejkrásnější výhled na moře) nebo tajemnou Famagustu.
A taky přijedete domů opálení a lidé mající barvu tvarohu vám budou mírně závidět.
Vím, co k tomu nemám co říct. Kypr mi bude chybět, ale na druhou stranu - po devíti měsících stravených s řeckou kulturou, jazykem a mentalitou lidí si potřebuju odpočinout. Bez legrace.
Bude mi chybět bezstarostný Erasmus život. Loučím se s vámi zase na čas. Užívejte prázdniny, volno, jak se dá, neseďte doma, když je toho ve světě tolik. Už mám plán na září a to Korsika + italské Lago di Garda a pak možná vytoužená Anglie.
Na závěr: naše hymna Erasmu aneb nikdo nezapomene na Prokopův tanec cestou na karneval v Limassolu
Pa ;)
P.S.: Poprosím všechny, co mají ode mě něco půjčeného (CD, knihy, atd.), jestli by mi to nemohli laskavě vrátit. Zjistila jsem, že mi toho doma docela dost chybí. Díky.
P.P.S.: Název článku je odvozen z mého trička, které mám doma na památku
