Ve světě: května 2012

...už týden jsem si říkala, že bych sem mohla něco hodit. Bohužel (bohudík) jsem se poslední dobou nějak pořádně nedostala k noťasu, až dneska.
Poslední 2 týdny byly ve znamení cestování a poznávání. Když pak člověk dorazí na koleje, tak je rád, že je rád a jediný, co pořádně udělá, že napíše rodičům, že žije a jde si vyprat. Pak zase odjede pryč.

Protože jsem tak dlouho nepsala a mám ve všem chaos, není nic lepšího než opět splácat 20 bodů o všem a o ničem.

1. Pozorní čtenáři se povšimnou nového designu. Chytrým čtenářům dojde, že tohle moje práce asi určitě nebude. A taky není. Velké poděkování a pusa patří Michalovi.

2. Není nic lepšího než zažít na Taiwanu své poprvé. Teď nechám na každém, co si pod tím představí. Mně je úplně jasný, co se většině lidem vybaví.
Vážení, o tomhle tenhle bod fakt nebude. Zas tak otevřená na svém blogu nebudu.
Tak třeba poprvý jsem ochutnala durian. Je to humus. Zaprvý, to neskutečně smrdí. V Kao to mají v ledničce. Když ji otevřete, vyvalí se na vás smrad k nezaplacení. Za druhý, to vypadá jak oslizlý knedlík. No a zatřetí to chutná hnusně.
Nebo člověk vidí poprvé v životě pandu naživo.
Nebo první srážka na scooteru. Dalo by se pokračovat na dalších 10 řádků, ale nechce se mi.

3. Proč mi uniklo, že Parov Stelar má nové album?
Komu to jméno nic neříká, ať si dá facana. Možná někomu se vybaví tohle video: Catgroove
Ale posílám ukázky z nového alba, které mě chytlo včera večer a stále se mě zuby nehty drží.
All Night, The Phantom (1930 version) atd...mohla bych pokračovat.

4. Už mám naplánovaný další výlet za hranice Taiwanu, ještě než odletím domů. Směr Singapur a Kuala Lumpur. Poslední týden s lidma z Kao a pak to potáhnem spolu s Miškou a Mexičankou Ivanou samy. A pak odlet domů.

5. Hrozně rychle to tady utíká. Snad ještě rychleji než Erasmus. Možná díky tomu, že cestujem, jak se dá. Byl lepší Erasmus nebo Taiwan? Už vidím, jak se mě doma lidi na to ptají. Nevím. Erasmus byl hlavně o pařbách, pláži a škole. Taiwan je o cestování a poznávaní a čínštině. Taky jsem na Erasmu byla většinou se zahraničníma lidma, tady žiju v takové české bublině. Neříkám, že se s Taiwancema nebavím, ale oproti loňsku je to mrtě rozdíl.

6. Je to hrozný, ale už přemýšlím, co budu dělat v létě. Pamatuju si, jak jsem loni nadávala, proč trčím v Čechách. Letos se vracím až v půlce července, ale stejně plán vůbec žádný nemám. Trochu mě to děsí.

7. Včera jsem opět skoro omdlela ve vlaku. Úplně nevím, co si to moje tělo vymyslelo za novinku, ale slibuju, že v Čechách půjdu za doktorkou. Takhle by to dál nešlo.
Aspoň na mě konečně sedí moje čínské jméno: Bílá krása neboli 白郁婷 (pěkně mi to pochvalte, dalo mi to práci to splácat dohromady). To, že jsem nějaká pobledlá mi dneska potvrdily i moje tutorky učící mě čínštinu.

8. První vážná bouračka a ztráta 2 zubů. Ne já, ale Honza z Kao. Vtipné to není. Ale když si večer vytáhnul své 2 nové zoubky, dal si je do hrníčku, ze kterého se pak napil, nešlo se moc nesmát.

9. Jsem ráda, že už většině z vás došly pohledy. Prozradím vám malé tajemství. Pohledy sice zachycují krásu Filipín, ale jsou posíláné až z Taiwanu. Loni prý pohledy z Filipín vůbec nedorazily, tak jsem to radši vyřešila takhle.

10. Jak už jsem psala, poslední 2 týdny jsem objela dokola snad celý Taiwan. Minulý týden jsme si půjčili auto a jeli se podívat na národního parku a pak na východní pobřeží.

11. Na východě je to úplně jiná liga než život na západě. Příroda, hory vysoké 3000 metrů a spousta zájezdů s Číňanama.
Až na ty Čínany, kteří se chovají jak burani, to bylo skvělé. Přírodní horké prameny v řece, laguny, chrámy schované v horách. Ostatně mrkněte na fotky, které mám na FB.

12. A tenhle víkend jsem strávila v hlavním městě Taipei. Upřímně, od hlavního města jsem čekala víc. Daleko víc.
Když přijedete do Prahy a jdete po památkách, tak to má daleko hezčí atmosféru. Taipei vypadá jako každé jiné taiwanské město, akorát je větší.
Dobře, Praha nemá 2. nejvyšší budovu na světě a ZOO ve které je hlavní atrakce panda.
Taipei 101 má krásných 101 pater, což byste podle názvu moc nečekali. Můžete dojet nahoru nejrychlejším výtahem na světě až do 89. patra na vyhlídku. Dříve prý byl ten výtah ještě rychlejší, ale byl až tak hardcore, že lidé jedoucí v něm hromadně zvraceli. Proto už dneska tak rychle nejezdí.

A pandy v ZOO byly super. Stihli jsme je v době krmení, takže panda stavějící se na zadní, aby došla na visicí jablko byla skvělá atrakce. Moc turistické, ale chytla jsem se taky.

Za zmínku stojí ještě náš oběd, kde jsme si sedli před stůl se 2 grilama a mohli si objednat, co jsme si přáli sami ugrilovat. Svíčková, slanina, milión krevet, kukuřice, brambory a jako dezert asi 20 druhů zmrzliny. K tomu pití a pivo zadarmo. Nemáme se tady špatně, co?

13. Objevila jsem další super písničku. Sakra, to nové album mě fakt baví.

14. Držím palce všem spolužákům státnicujícím následující týdny. Teda spíše spolužačkám. Kluky máme u nás na oboru asi 4.

15. Jsem tak trošku homesick. Hlavně po jídle. Začalo to nenápadně pár týdnů zpátky, kdy jsem se probudila po odpolední siestě v Kao na gauči a myslela si, že jsem u sebe v pokoji. Fakt nekecám. Ty velké polštáře, gauč a ještě světlo svítilo jak u mě doma. Ale stejně se mi nebude odsud chtít odjíždět. I když na druhou stranu...
Tyhle zahraniční pobyty mají prostě svoje pro a proti.

16. Už jsem vám psala o místní loterii? Každé 2 měsíce probíhá slosování všech účtenek a hlavní cena je 20 miliónů taiwanských dolarů, v přepočtu asi 12 miliónů našich. Vám říkám, že v květnovém slosování bude hlavní cena moje. Lůca už sbírání účtenek vzdala a dává mi je, takže se moje šance ještě zvýšila. Už v březnu jsem vyhrála krásných 120 korun. Sice jsem si je ještě nevybrala, ale mám na to až do července čas.

17. Mám za sebou i zkušenost s KTV. To je taiwanský způsob zábavy. Zaplatíte si místnost, kde můžetě pět, co hrdlo dovolí. Mezi řádky tím chci říct, že je to karaoke. Já se tam celkem slušně přežrala, napila pálenky a bylo mi dobře. Ani zpívat jsem nemusela.

18. Já vám jim sem prostě musím poslat: Oh Yeah. Hraje už popáté dokola a ještě několikrát dokola pojede.

19. Po 3 letech jsem si šla zaházet na koš. Nebylo to úplně ono, ale po chvíli se objevila stárá známá falešná forma a já si říkala, že ty basketbalové časy byly stejně super.

20. Přiznávám, že poslední body mi musela pomáhat Zůza, protože mě nenapadalo o čem psát. Díky Ti, děvče.
Ok, tak tedy píšu, že jsem si koupila dvoje boty na podpatku. V jednu chvíli jsem si řekla, že vyčnívám nad Taiwankama jenom o 10 cenťáků, tak že by to chtělo trošku přidat. Je to sranda. Akorát si mezi nima připadám jako ještě větší Godzilla.

Na závěr posílám pár fotek z poslední doby. Ani jedna z nich není moje, ale chtěla jsem vám aspoň ukázat jiné fotky, než které znáte ode mě.