Dneska je překvapivě zase neděle. Jenže ji trávím doma. No doma....v Pardubicích, kde mám sice trvalé bydliště, ale kde se se štěstím objevím jednou za měsíc. Můj pokoj má na mě asi tu správnou cestovatelskou atmosféru, která mě naladí do nějaké tvorby. Velký podíl na tom má cestovatelská nástěnka, kde se vyjímají pohledy vlastní, ale také od Vás (a tímto děkuji Renče, Míše, Bílečkovi, Víťovi a Márovi). Zítra se obsah nástěnky stěhuje se mnou do Prahy a budu na Vás koukat i tam.
Ale už k Benátkám.
Kdysi jsem tam byla. Když mi bylo pět. Umíte si asi představit, co si takové dítě v předškolním věku z dovolené pamatuje. Já třeba zeleně svítící hraniční přechod a lopatkáč, který jsme stavěli s bratránkem na pláži. Samotné Benátky zůstaly mou pamětí nedotčeny.
S Michalem jsme se rozhodovali, kam pojedem. Nakonec to zůstalo na mě, protože měl Michal před státnicema. "Když už to budu vybírat já, tak to komplet zařídím (když mám ten cesťák) a tobě neřeknu, kam pojedem", říkala jsem si.
Plán mi vydržel asi týden.
Po zakoupení letenek jsem začala shánět ubytování. Tohle nebyla vůbec žádná sranda. Benátky tvoří kupa ostrovů, mezi kterými jezdí loďky jako dopravní prostředek nebo taxi. Auta a scootery tam fakt nehledejte.
Problém s ubytováním vyřešila až stránka airbnb.com. Přirovnala bych je ke couch surfingu, tudíž, že lidé nabízejí své domovy k ubytování. Většina nabízených domů má fotky, podrobný popis vybavení, možnosti dopravy atd.. Také jsou u každého domu recenze předchozích cestovatelů, což hodně zjednodušuje výběr. Já prvně našla svou jmenovkyni, které jsem napsala, jestli má volno a může si nás vzít.
Ráno zapnu noťas a bliká mi tam zpráva od ní.
"Tak mi odepsala ta Italka!"
"Aha, takže jedem do Itálie"
"Sakra..."
Bohužel Martina ten pokoj nějak zdražovala, takže už se to nevyplatilo tolik jako předtím. Nocleh jsem tedy našla až u Nadii, Ukrajinky žijící v Itálii. Za manžela měla Srba a ani jeden neuměl anglicky, jak se později ukázalo, a co mi jaksi opoměla zmínit.
Ubytovat v Benátkách se rozhodně více vyplatí na pevninské části, kde platíte o hodně míň, než na hlavních ostrovech. My si pak ještě koupili 3-denní lístek na busy, lodě atd., takže to vyjde úplně nastejno bydlet na pevnině nebo na nějakém ostrově a dojíždět.
Při příjezdu z pevniny Vás na začátku uvítá obrovské parkoviště pro scootery a auta za nechutný peníz. A dál už je na Vás, jak se chcete přepravovat. Hned první den jsme zvolili vaporetto, což je místní MHD na vodě. Linka 1 Vás dokonce provede hlavním kanálem Grande až k náměstí San Marco, což je hlavní turistické centrum a je to znát.
Piazza San Marco jste určitě už někde viděli. Ať už v Bondovce Casino Royale nebo v reklamě na Kinder/Ferrero nebo něco takovýho (běží to na každém programu).
My tam byli asi 10 minut. Lidí tam totiž bylo tolik, že to až člověka nebaví.
Pak začalo třídenní bloudění uličkama a ježdění po ostrůvcích.
Rozhodně doporučuji si koupit před cestou nějakého lepšího průvodce, ve kterém bude mapka a také linky MHD. A také doporučené restaurace.
Benátky jsou totiž opravdu drahé. Jak nám jeden vyprávěl manžel Nadii, že 2 kafe a 2dcl vína stojí na San Marco 208 euro. Což bohužel jako čerstvý přistěhovalec z Bosny opravdu netušil a musel to zaplatit. Člověka pak akorát napadne: Stálo to kafe aspoň za to?
My jsme měli opravdu štěstí, že se o nás Nadia královsky starala. Kromě super snídaně s domácím chlebem, výběrem sýrů, salamů, kafe, džusu atd., nám půjčila mapky Benátek a Verony s vysvětlením, kam jít a co vidět. Snídaně nás povětšinou nacpala tak, že půl dne jsme bez jídla fakt vydrželi.
Co rozhodně stojí za to, jsou ty jejich zmrzliny. Podle Lonely Planet jsme se vydali k některým stánkům a stálo to za to. A musím zmínit restauraci/stánek All' Arco, která patří k jedněm z nejlepších ve městě. Nečekejte žádný luxus, ale naopak rodinný podnik, ve kterém otec se synem prodávají čerstvě připravené cichetti, což je něco mezi jednohubkou a chlebíčkem. A k tomu prosecco, což je bílé šumivé víno vyráběné právě v Benátsku. Dobrota.
No kromě Benátek jsme se ještě vydali na denní výlet do Verony vlakem. Vlaky v Itálii mají docela vychytaný systém. Kromě možnosti koupit si lístek v samoobslužné mašině, což ušetří čas (ne v našem případě - před náma si 2 Korejci chtěli koupit lístek do všech měst v Itálii) a možná trapnou konverzaci s italskými prodejci si musíte lístek před nástupem na nástupišti ještě zvalidovat neboli cvaknout. Docela past na turisty. Ne, že by to Michalovi neříkal kolega v práci a ne, že by to nebylo napsané v průvodci. My to samozřejmě neudělali, což mi došlo, až když jsem ve vlaku to jízdenku otočila a to bylo znova napsané. Slečna Štěstěna jela naštěstí vlakem s náma a nastrčila tam průvodčího Maria, který si k nám sednul, celé nám to blbcům zahraničním vysvětlil a odpustil nám pokutu asi 50 euro. Zpátky už jsme neriskovali.
Verona samotná je krásné město. Jediné, co mě tam asi zklamalo byl balkón Julie Kapuletové, což je v podstatě turistická atrakce. Romantiku tam u něj nečekejte.
Toť vlastně asi vše. Píšu za oba a myslím, že jsme si to užili. Trochu jsem se i opálila, takže už jsem neměla odstín a lá "sedím celé léto v kanclu" a taky si odpočinula a načerpala na další dohadování se po mailech s blbounama.
Ještě nákup suvenýrů můžu zmínit. Po celých Benátkách je nepřeberné množství stánků s pohledama, maskama a vším možných. Vybrat pohledy u mě bohužel znamená obejít asi 20 stánků než najdu ty vyvolené, které si koupím. A masky vyrobené v Číně se mi nechtělo kupovat vůbec. Průvodce nezklamal a doporučil mi jeden obchůdek, ve kterém jsou masky ručně vyráběné přímo v jejich dílně. Dokonce si můžete zaplatit 2-hodinový kurz a dozvědět se něco o historii masek, 2 masky si vyrobit a odnést. Prvně jsem uvažovala, že bych nám to zaplatila, jenže mi pak došlo, že by Michala asi nebavilo plácat barvy 2 hodiny. Každopádně do obchůdku jsme zašli a já tam asi půl hodiny zkoušela všechny možné masky. Nebýt toho chlapa vedle mě, jsem tam doteď. Renča by se mi tam hodila. :)
Nakonec jsem vybrala 2 masky - jednu pro nás, jednu pro naše. Bohužel maska stojící 30 euro pro naše už není, protože se náš drahý pejsek rozhodl ji rozcupovat.
Asi větší radost než pohledy a maska dohromady mi udělal Moleskine diář, který je v Praze takřka nemožný sehnat. No, ale to už je moje uchýlka.
A taky nějaký tou cetku jsem si pořídila. Já vybrala, Michal zaplatil. :)
No toť asi už opravdu vše. Posílám pár fotek a snad se ozvu v zimě s nějakou tou exotikou.
Pa ;)
 |
| Sváča v All Arco |
 |
| Verona |
 |
| Verona |
 |
| Náš pokojíček u Nadii |
