Sri Lanka pt. I: Příjezd

"Náš druhý týden na ostrově. Konečně se odhodlávám, beru do ruky průvodce a začínám psát. Jako vždy jsem plánovala psát si poznámky každý večer. Jenže jako vždy to dopadlo marně. A tak teď na lehátku v Tangalle budu vzpomínat, co jsme tady na Srí Lance doposud zažili.
Povídání o Cejlonu si zaslouží rozdělit do více článků a tak dnes máte možnost si přečíst ten první z nich.

Útěk do tepla v zimě je jedna z nejlepších věcí, které v zimě můžete udělat. Prvně jsme plánovali Bali i s rodičema mé drahé polovičky. Nicméně akční letenky do Perly Indického oceánu (jak se Srí Lance přezdívá díky tvaru) nás donutily ke koupi." (úryvek psaný ještě na ostrově) 

A tak balíme krosny, měníme si peníze na dolary a vyrážíme na cestu a lety s Emirates. Pro mě to byla nová zkušenost, protože jsem s nimi ještě neletěla. A člověk se nestačí divit. Pří odletu dostáváme teplý ručník na otření, ale také menu, co se bude podávat za jídlo. Během letu k čaji dostávám i Baileys k dezertu a spokojeně koukám z okna. Naše lety byly v obou směrech s cca sedmihodinovým přestupem v Dubaji. Hmm dubajské letiště....něco takového se nevidí každý den. Neobvyklost už naznačuje samotné přistávání, kdy při čekání na ranvej 5x kroužíme kolem dokola nad stejným místem. Při přistávání máme také možnost vidět nejvyšší budovu světa Burj Khalifu ve tmě, ale o tom až později.
No a samotné letiště je taky mazec. Nepoznáte na něm, kolik je hodin. Ve 2 ráno je tam stejně lidí, jak v poledne. Po noční sváče v Mekáči nacházíme lehátka, vytahuju masku na oči z Taiwanu a jakžtakž usínám. 

Druhý let už ve dne běží jako po másle. Jelikož letíme ráno, jde celkem pěkně vidět jak Burj Khalifa, tak také známý hotel Burj Al Arab tyčící se na pobřeží jako plachetnice. 

Burj Khalifa a bazén okolo

Po příletu a vyzvednutí krosen se převlíkáme, jelikož venkovní palmy naznačují, že na džíny a mikinu to úplně nebude. Měníme si ještě dolary na rupie a stávají se z nás boháči (1 rupie je asi 0,15 korun). Vycházíme ven a facku dostáváme nejen od vedra, ale také šíleného vlhka. Být venku hodinu, tak budu mít na hlavě regulérní ovci. Před letištěm se nás snaží místní nalákat na své taxi, které za opravdu přemrštěnou cenu odmítáme a nastupujeme do autobusu do hlavního města. Cena jízdenky mile překvapuje - 20 korun za hodinovou cestu.

Hlavní město Colombo nás šokuje. Slumy, chaos, spousta ale opravdu spousta lidí, všude se troubí, dvouproudové silnice mají tady pruhů asi 6, tuk tuky, autobusy jsou všude okolo. S lehkou hrůzou v očích toto vše pozorujeme za skly autobusů a lehce se děsím, kde budeme vystupovat. Autobus končí na "hlavním" autobusovém nádraží, které je zároveň i tržnicí, takže chaos je zde ještě větší.
Samozřejmě po výstupu se nás snaží všichni okolo nalákat na taxi, což odmítáme, protože jdeme na vlakové nádraží, které má být hned někde vedle. V tom chaosu ale úplně nejde vidět. Můj orientační smysl mi říká, že ta bílá budova támhle vzadu by klidně mohlo být nádraží a po chvilce se ukazuje, že opravdu je. 

Hledáme informace, jelikož těžko říct, kde se prodávají jízdenky. Na informacích nám samozřejmě hned místní nabízí taxi i s řidičem na celý pobyt, což odmítáme. Nicméně nám koupí jízdenky na vlak a tak nám odpadá jedna starost. 

Schválně si zkuste vyhledat Colombo na Googlu. Ty luxusní domy se teprve staví a já si říkám, kdo z místních si je může dovolit (zdroj: google)

Vlak sice jede za 40 minut, nicméně na nástupišti už stojí a hrnou se do něj davy lidí. Volných míst je už pramálo a tak přesvědčuji Michala, že si půjdem sednout támhle. Lavice mají nejlepší časy za sebou, klimatizace tu není, větráky nefungují, nicméně to bereme jako místní úroveň. Všichni ve vagónu na nás koukají. Já sedím ještě u okna a hlavu mám vystrčenou ven, tak přitahuji pozornost ještě víc. Někdo na mě jenom kouká, někdo mrkne, někdo si odplivne a někdo si třeba stoupne přímo přede mě a jen kouká. Velká paráda. Michala informuji, že jsme manželé a ať se ani neopovažuje říct něco jinýho. :) 

Lidé sice nejezdí na střeše, ale takhle tam visí běžně (zdroj: google)

Najít třetí třídu mi chvilku dalo, ale tahle fotka ji celkem vystihuje (zdroj: google)

Z původně psané tříhodinové cesty se vyklubuje šestihodinová cesta, jelikož vlak si to frčí závratnou rychlostí kolem 20 km/hod. A cestou ještě několikrát jen tak zastavuje. Tohle se samozřejmě odráží na mojí náladě, kdy já jsem protivná na toho vedle mě, který mi jen s klidem říká, že si půjde sednout jinam a nechá mě tu samotnou. Hned ho mám nejradši na světě :) 

Po pár hodinách jízdy mi začíná docházet, jestli náhodou nesedíme ve třetí třídě, ikdyž máme lístky na druhou třídu. Samozřejmě, že sedíme. Je třeba si vyzkoušet to nejhorší hned na začátku, ať se můžete učit ze svých chyb. :)
Konečně po šesti hodinách za tmy přjíždíme do Kandy, města ve středu ostrova, zapsaného do seznamu UNESCO a bereme si tuk tuka do našeho prvního ubytování v Kandy View Hotelu. 

Pokoj jsem zamluvila přes net a hrozně se mi líbil. A vůbec nezklamal. 2 skleněné stěny naznačují, že ten výhled ráno z postele bude stát za to. Dáváme si první tradiční véču - curry s rýží a polomrtví padáme do postele. Druhý den mám totiž v plánu plno věcí. Ale o tom zase příště :)