Opět mi bylo vynadáno. Protentokrát samotnými rodiči. Nejste jediný komu jsem se neozvala. A na rovinu říkám, že tenhle článek píšu napotřetí, začala jsem v pondělí, včera pokračovala a dneska ho celý smazala a jedu odznova.
A protože se mi stále nechce nějak extra psát, zkusím to zkrátit.
Minulý týden jsem zažila spoutu zajímavých událostí. Jedna z nich byla narozeninová oslava Španělky Gador. Nebo třeba pre-party (česky výraz před-párty je prostě divný) u kamaráda z Francie, který má bezpochyby nejzajímavější bydlení za všech a samozřejmě Ithaki (byla středa).
Zpívaly jsme všechno nejlepší v češtině (oslavenkyně uprostřed - můžete hádat, kolik jí je, ptž to stejně nikdo neuhodnete):)
Asi nemá cenu popisovat, s kým jsem se tam bavila, co jsem tam pila a co se tam dělo. Ale tak třeba: u Gador jsem večer dělala chvíli barmanku a byla jsem ta nejopilejší barmanka na světě, ale stejně ode mě někteří odvážlivci chtěli něco namíchat. A třeba v Ithaki mi Bastiaan olízl paži - namátkou vybrané akce, co si pamatuju.
Barmanka
Nick nás má rád
Pak si taky pamatuju, že pro mě a Janču uvařili kluci jídlo ve 2 ráno. A ne ledajaké jídlo, ale naprosté delikatesy. A pak jsme s nima hrály flašku. Ne na pusy, ale na pravdu. Zajímavé, co se člověk občas dozví. Až nakonec se šlo spát v 6 ráno.
Když už jsme u jídla, tak minulý týden udělala Francouzka Magali francouzskou večeři. Celý její obývák se proměnil ve velkou palačinkárnu, kde se sešlo na 15 lidí pochutnávajících na palačinkách s nutellou, marmeládou a tak. Na tyhle sladký věci nejsem, ale tohle byla dobrota.
A ještě zůstaneme u jídla, protože tohle pondělí jsme pro ostatní vytvořily českou večeři. Naše menu se skládalo z: česnekové polévky, bramborových knedlíků plněných uzených a se zelím, štrůdlu a perníku, Becherovky a českých piv.
S Jančou jsme vytvářely knedlíky. To blbý těsto jsem musela hňácat rukama, protože toho bylo tolik, že vařečka by se v něm ztratila (přeci jenom knedlíky pro 19 lidí je docela slušný počet). Ale nakonec, po útrapách s těstem, nakonec to byly vynikající knedlíky, na kterých si všichni pochutnali. A došlo i na to, že druhý den přišli 2 kamarádi dojíst zbytek knedlíků.
To blbý těsto nám ještě zbylo. Plánujeme koupit jablka a udělat (pokusit se udělat) knedlíky na sladko.
Poprvé v životě jsme s Jančou vyráběly knedlíky...a povedly se
Jeden dezert prosím
Všechny tyhle hladové krky jsme nakrmily
Jak papaj
Včera už nám tady taky začalo pořádně jaro, jak má být. I když pořád potkáváme Kypřany se zimníma botama a v čepicích, dalo už by tady chodit jenom v tričku. Zavedli jsme novou tradici s ostatními a to odpolední vysedávání na balkóně a vykecávání. Dnešního odpoledního posezení jsem se ale nezúčastnila, protože mě skolil mírnej bacil a radši jsem celý odpoledne prospala. Na otázku, jestli je mi líp, odpovídám: Ano, trochu je.
Do zítřka budu zdravá jako řípa. :)
A protože tady jíme hodně, tak taky hodně kynem. Možná proto jsme dneska ráno naklusaly do posilovny a daly si do těla. Co je divné, tak možná to, že mě nic nebolí. Uvidíme zítra ráno, až nebudu moct vstát.
Aby nebylo našeho užívání dost, tak minulou neděli jsme byli na výletě na tureckou "okupovanou" stranu. Turecká Kyrenia byl náš cíl. A jak se často říká, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu, dovolím si tvrdit že to není pravda.
Zaručeně nejhezčí pohled na svět je z hradu v Kyrenii, kdy vidíte na celý přístav, na moře a jediné, co vám chybí je akorát ten kebab v ruce. Tohle místo je naprosto parádní a musím tam ještě někdy podívat znova.
Po Kyrenii jsme se vydali kousek dál do Bellapais. To je místo v horách, kde najdete nejen nádherný výhled do okolí ale i starý hrad/kostel/nevím co. Nevýhodou bylo, že tam byla sakra zima, jak zapadlo slunce za hory. Aneb jak pronesl jednou náš Ital "fucking cold". Tohle slovní spojení se stalo populární a někdy vám popíšu celý příběh.
Všichni účastníci výletu do Kyrenie
Pohoda...zajímavé bylo, že konec tohole ochozu nebyl nijak zajištěn...spadneš - tvoje mínus
Bellapais
Dost bylo zábavy, protože tady máme studovat, že ano. Aby mi trochu splasknul hřebínek, tak takhle škola není zrovna nejjednodušší. Naše 4 předměty mi daj hodně zabrat. V jednom předmětu vůbec nechápu o co jde, další sice chápu, ale nedávám si domácí úkoly, ve třetím pak sice vím o co jde, ale učitel jede jak stroj a ne všemu rozumím, jediný Principles of auditing by mohlo být v pohodě až na tu tlustou bichli aneb učebnici.
Březen a zkouškové v květnu si rozhodně užiju.
Byla jednou jedna malinká a roztomilá učebnice na Principles of auditing
To bylo trošku z negativních zpráv, přejdem zase k pozitivním. Tenhle pátek + víkend jedem opět na výlet. Do Paphosu. Naprosto neznámé místo pro mě. Ale...na listu 100 míst, které musíte navštívit předtím než zemřete, se toto místo vyskytuje. Tudíž to bude určitě stát za to. Pojede nás asi 13 lidí, tak to snad bude lepší výlet než lednový Troodos.
A plánujem Istanbul. Na začátek dubna, takže kdy by měl někdo zájem, počkáme se na letišti.
Začínám si zvykat na různé akcenty angličtiny. Učitelů, kamarádů, všech. Občas člověk nechápe, co chce ten druhý říct, ale většinou je to sranda. Ovšem nejvíc sexy anglický přízvuk mají Britové, co si budem povídat. Možná je to ovlivněné moji slabostí pro Británii - seriály, humor etc...Nezahrnovat tam prosím styl oblíkání Britek, myslím že jako lehká děva se neoblíkám...
Toť asi vše. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat