Nejdříve se omlouvám všem, kterým jsem slibovala nový článek kdoví jak dlouho. Důvod je jednoduchý - nechtělo se mi. Dneska to napravuju a doufám, že se se mnou budete ještě bavit.
Zadruhé chci poděkovat všem za ohlasy na článek 20. Když jsem ho psala a následně četla, nepřišel mi ani trochu vitpný. Ale po vaších reakcích jsem si říkala:"Ty jo Bambučo, dobře ty". Takže ještě jednou díky.
A ještě než začnu, tak zodpovím některé otázky, co se mě někdo ptal a já si na ně vzpomněla až teď.
První byla, co to je za místo na Zemi, které tvoří moje pozadí blogu. Takže moji milí, tohle je italské město Manarola a obrázek je ze stránky National Geographic. Kdo se o to zajímá, tak ať se určitě na tyhle stránky mrkne. Miluju jejich fotografie.
Další otázka byla, co to znamenají ty barevné lístečky na čele, co máme na fotce ve článku 20. To je prosím hra, kde vám ostatní napíší na lístek známou osobu fiktivní/živou a vy pomocí otázek musíte uhodnout, kdo jste. Já byla třeba Mr. Bean.
A třetí poslední otázka nebo spíše nápad byl, že bych opravdu mohla z tohohle blogu udělat fashion blog. Tak tedy: všechno co je černé, šedé a červené se mi líbí. Popojedem.
Tak ale když se vrátím k posledním 2 týdnům, řekla bych, že se toho stalo hodně. Konečně nám tady začalo jaro. Přesně s úderem 1.března se slunce rozesvítilo, tak jak se na Kypru sluší a patří. A Kypřani stále chodí v zimních bundách a botech.
Zažili jsme tady první barbecue párty. V březnu. Říct mi tohle někdo v Čechách, tak si klepu na čelo a pošlu ho do háje. Co mám na těchle žranicích nejradši, jsou ty zeleninové saláty. Ještě když tam někdo přidá olivy a fetu, tak bych nejradši vzala celou mísu, sedla si do kouta a celý večer žrala. Ani bavit bych se s nikým nemusela, ve společnosti salátu by mi bylo skvěle. No ale tady jsem se přeci jenom kontrolovala. A pak jsme se přesunuli na studentské koleje, kde byl open bar a zadarmo. Super juice mě neporazí, ale 4 silné opravdu silné drinky ano. Nemohla jsem chodit rovně, trošku jsem zlobila a druhý den mi bylo až do odpoledne špatně.
To byla jedna z těch krutých akcí. Pak tady ale byly ty méně alkoholické, ale stejně pořád skvělé. Jako nepříklad naše poklidná mezinárodní večeře u nás na Katoundě. Katounda je jméno ulice, kde bydlím a žije tady s náma asi 15 dalších erasmáků. Na tuhle večeři každý musel něco uvařit. S Jančou jsme poprvé v životě pekly bublaninu - jahodovou a rybízovou a vysloužily jsme si obdiv všech. Byla to totiž vynikající :) Já vám říkám pořád, že se tady naučím vařit. Ale já zdvihám do nebes Verčin perník, protože v kombinaci s nutelou a kokosem je to jedna báseň.
A pak třeba Serenity house párty u kohosi doma. Podle vzdálenosti a doby strávené v taxíku si myslím, že ten dům byl v Itálii. Nebo taxikář byl šmejd a chtěl z nás dostat co nejvíc peněz. Konečnou cenu nám řekl o 8 eur vyšší než bylo na taxametru. Sranda. Stejně měl ale smůlu, vepředu seděl Američan Nick, což je chlap jak hora, tak to bylo vyřešeno poměrně rychle bez konfliktu. Fajn večer, co si budem povídat :)
No ale největší společenská událost minulého týdne byl karneval v Limassolu. Mám pocit, že celý Kypr žije karnevalem. Už 14 dní předtím, když jsme šli do Carrefouru, tak prodavačky a prodavač (je tam jenom jeden) měli na sobě jakési kostýmy. Já bych byla přímo nadšená nosit ve své práci kostým. Nic jinýho jsem si nikdy víc nepřála. Do budoucna vím, že nesmím pracovat na Kypru v Carrefouru, abych se tomuhle přání vyhla.
V neděli ráno jsme se tedy vydali do Limassolu. Já, Janča a dalších 165 studentů. Nechtějte po mně vyjmenovat všechny jejich jména. A téma našich kostýmů? Květinové děti hippies. Týden předtím jsme se vydaly na místní blešák, kde se dá koupit cokoliv šíleného a za levný peníz. Já si odnesla něco jako tuniku/halenku, květinový pásek a čelenku a celkově to stálo 5 eur. Takže pohoda.
A celkové hodnocení karnevalu? Něco naprosto skvělého, úžasného a bezchybného. Naprosto to předčilo moje očekávání. Sice chodit 3 hodiny v průvodu je masakr, ale když si vezmete, že jste součástí karnevalu a koukají na vás turisti, místní, fotí a točí si vás ostatní, je to zážitek k nezaplacení. A měli jsme svůj vlastní double-decker (samozřejmě vyzdobený hippies plakáty), takže jsme mohli koukat a tancovat nahoře na střeše.
Tohle tančení a křepčení se samozřejmě podepsalo na mých nohách a botech. Nohy byly večer naprosto odumřelé a boty, mrchy jedny, se mi rozlepily. Ale po karnevalu se ještě nejelo domů, ale šlo se na pláž na Superjuice párty. Tentokrát byl tenhle chutný drink ještě silnější než na minulé akci. Což se na některých podepsalo. Na některých hodně.
Například jedné francouzce někdo ukradl celou tašku (říká tohle, možná ji ztratila, ale to se neví), někdo spal v pohodě na ulici a někdo pařil víc než obvykle. Já ani jedno, já noc na pláži proseděla, prokecala, seznamovala se s ostatníma a dostala již zmíněnou růži. A v autobuse všichni usnuli a bylo ticho celou hoďku cesty až do Nicosie. Ve čtvrt na 4 jít pak pěkně spát a ráno se vzbudit a učit se celý den.
Dostávám se k tomu nejneveselejšímu co tady je a to je škola. Nejtěžší předmět jsem vzdala a někdo byl řekl, že už budu v pohodě. Hovno. Musím se vyjádřit takhle, protože když si vzpomenu na dnešní zkoušku, tak se akorát naštvu.
Včera jsem se celý den a noc učila jenom proto, abych dneska otevřela listy s otázkama a nechápavě do nich hleděla. Skoro celou hodinu a půl. A když si k tomu přičtu, že tahle dnešní zkouška tvoří 40% celkové známky, jsem fakt vytočená, že jsem nad tím strávila tolik času úplně zbytečně. Nejhorší na tom je, že Kypřani vám řeknou, že to bylo primitivní. Ty vole.
Takže tohle bylo o předmětu Money, banking.
Zítra bychom měli dostat výsledky zkoušky z předmětu Human resource management, kde zkouška byla formou open book - tzn. že máte všechny poznámky a slovník, ale u zkoušky dostanete příklad z praxe a musíte teorii použít k vyřešení toho příkladu. Tohle jsme psali minulý týden a celkem se to dalo. Tak uvidíme.
Na otázku jak se mám, nevím, jak mám odpovědět. Dobře i špatně. Takhle je mi teď. Dobře, protože je tady parádně, jsou tady fajn lidi a nechce se mi domů. A špatně, protože moje předsevzetí bylo být dobrá kámoška se všemi okolo a nic víc. A to se nestalo. Necelé 3 měsíce přede mnou a pak nejspíš zhynu. Nebo ještě dřív, pokud mě tady přejede nějaký šílený řidič Kypřan nebo někdo unese v Istanbulu.
Haha, mějte se krásně a já posílám fotkovou smršť s popiskama, bez popisků, dyť to je stejně jedno.
Čau ;)
Naše mezinárodní večeře. Mám zvláštní schopnost tvářit se na fotkách jako idiot.
Chtěli jste fotku mě s ofinou...tady ji máte
Každej mě chce...vlevo je Míša taky kousek od Pardubic, zvláštní, jak je ten svět malý...existuje verze týhle fotky pouze s chlapama, ale zatím nebyla zveřejněna...až bude, objeví se tady :)
Verčo promiň, musela jsem ji sem dát...je skvělá :)
A nyní fotky jenom z karnevalu...čekám ještě na pár fotek, až budou zveřejněny...pak je sem dodám ;)
A málem bych zapomněla...Janča měla narozeniny - krásných 15 let...a tohle byl můj hlavní dárek pro ní (kromě těch koblih)
Slíbila jsem, že časem přidám některé fotky...jedna z nich právě přichází - naše Katounda family (bohužel bez Janči, která byla zrovna kdesi)...a zastoupení států na této fotce:USA, Polsko, Španělsko, Holandsko, Itálie, Francie a Čechy :)
Žádné komentáře:
Okomentovat