Otvírám tedy diář, do kterého si píšu, kdy se jaká akce konala a pokusím se Vám je shrnout do dnešního článku.
Začala bych tou nejzábavnější věcí, která se tedy stala od poslední doby a to je období cca týdne asi tak 2 týdny zpátky. Celý týden jsem strávila v posteli. Teď nechám na Vás, co si pod tím kdo představí...
...byla jsem nemocná, je správná odpoveď. Dny strávené s angínou patří k mým oblíbeným v roce. Za rok jsem nemocná jenom jednou a letos to padlo na Erasmus. Radost největší.
Tím bych měla shrnutý jeden uplynulý týden.
A co nového ve škole? Všichni tuhle otázku dobře znáte. Takže vážení, dostala jsem výsledky svých 2 pololetních zkoušek. Z jedný mám radost největší a kdybych pokazila všechno ostatní v tomhle předmětu, už mám jistotu, že projdu celkově (Human resource maangement). Z tý druhý nemám radost vůbec. Tuším, že jsem vám psala o zkoušce z Money, banking. Ano, mé hodnocení 3 z 10 je prostě paráda (máme tady americký systém hodnocení od 1 do 10, 10 je nejvyšší známka). Mám takový neblahý pocit, že mě čeká hodně práce před závěrečným testem.
Jinak se ve škole nic nového neděje. Kypřani stále chodí do školy v teplákách a nebo stále nosí zimní oblečení.
Nedávno jsem jela autobusem v kraťasech a letních botech a byl jsem středem pozornosti. Podle oblečení tady poznají domorodce od cizince.
Při pohledu do diáře si říkám, že nejvíc večerů, které jsem strávila mimo byt, byly různé typy večeří. Od italské přes kyperskou až po naší tradiční mezinárodní u nás na Katoundě.
Co si představit pod italskou večeří? Pizzu...jedeme dál. Dobře, po téhle večeři následovalo Ithaki, do kterého jsem se podívala po měsíci. Na další měsíc mám zase vystaráno.
Kyperskou večeři jsme měli nedávno a byla skvělá. Podávaly se meze, což je tradiční kyperské jídlo. Skládá se asi z 10 chodů, začíná se zeleninovým salátem, přes grilovaná masa, pitu chleba s halloumi, smažené kuřecí křídla až po ovoce nakonec. A vše doprovázely řecké písně a tance, víno a ohromné množství tzatziki.
A naše mezinárodní večeře u nás na budově se mi zamlouvají víc a víc. Tentokrát se naše česká skupina rozhodla dělat bramboráky. Ty jím doma tak jednou za rok (ne, že by mi nechutnaly, jen znám lepším jídla), ale tady...tady byly vynikající. Avšak zdaleka se nemohly vyrovnat špagetám, které pro nás ukuchtila Alessandra z Itálie. Tu holku chci domů, aby mi tam vařila :)
Dále se v mém diáři objevuje veký nápis Famagusta připadající na minulou neděli. Famagusta je jedno město na turecké straně, které jsme chtěli navštívit. Jenže ráno vstanu, kouknu z okna a tam zataženo a zima. Tak jsem nikam nejela a strávila odpoledne pojídáním palačinek a koukáním na Účastníky zájezdu, Ženy v pokušení a Love actually (i kdyby jste mě teď zabili, tak si nevzpomenu na český název).
Takže Famagusta až příště.
Předposlední věc z mého diáře je poznámka sehnat Lonely Planet průvodce. Kam, to říkat nebudu, o tom bude příští článek. Vyrazila jsem sehnat průvodce do města. Měla jsem tip na jedno knihkupectví, ve kterém se tito průvodci prodávají. Knihkupectví bylo zároveň i antikvariátem, nové knihy smíchané s 20 let starýma, mělo své kouzlo. Pár věcí mě tam zaujalo. Zaprvé jejích zeměpisné řazení průvodců o zemích. V regálu s Evropou byly vedle sebe knihy o Polsku, Budapešti a Mongolsku. Můj doprovod Garreth (seznamte se s ním, mám takový pocit, že se zde bude objevovat často) si ze mě akorát dělal srandu, že přece tyhle země spolu sousedí, tak co se divím.
Další věc, která mě tam zarazila, byla paní prodavačka. Podle přízvuku rodilá Angličanka. Řekla bych, že rodilým Angličanům rozumím hodně dobře, ale tahle paní, jak mluvila potichu a s přízvukem dokázala opak. To, že se mě na něco ptala, jsem poznala jenom podle tónu hlasu na konci věty. Ale na co se ptala, jsem neměla nejmenší tušení. Jenže co mě zklamalo nejvíc bylo to, že neměli průvodce, kterého jsem sháněla.
Po projítí celého centra města, jsem nenašla žádné knihkupectví a odešla domů s prázdnou. Plyne z toho jenom jeden závěr a to, že Kypřani nečtou žádné knihy.
Fajn a moje poslední poznámka v diáři je slovo reggae. Jediný hudební styl, který poslouchám :) Tahle akce zahrnovala stánky s oblečením, cetkama a palačinkama a odehrávala se tento pátek v městkém parku. Venku bylo krásně, takže to bylo fajn odpoledne.
Tím jsem vyčerpala svůj diář.
Před měsícem jsem psala, že pěti z Vás chci poslat pohledy. Ovšem, že jsem je neposlala. A ještě jsem na ně debil napsala, že je únor, takže už je nemůžu poslat teď v březnu. Příští týden hodlám jít do města, najít 14 pohledů, které budou vypadat k světu a všechny je poslat.
Taky si asi někteří z Vás všimili mý změny v osobním životě. Speciálně děkuji Renče, která prohlásila, že na tohle čekala roky. Díky Reni ;)
No nějak tady nehodlám svýho přítele (pořád je mi divný, takhle o něm mluvit) popisovat, protože nerozumí češtině ani slovo. Nicméně je rodilý Angličan a moji rodiče stále o něm neví. Kdo jim to řekne, špatně dopadne.
No Garreth o mně svým rodičům už vyprávěl a řekl jim, že jediný důvod, proč jsem s ním, je to, že je ze západní Evropy a já se z východní Evropy snažím najít lepší život na západě. Takhle jsem mu to totiž s vtipem řekla. Naštěstí jeho máma usoudila, že mám smysl pro humor a zasmála se tomu. Uff.
Taky mě chce představit svým kamarádům, kteří sem přijedou a z toho mám obavy. Jestli mají přízvuk, nemám šanci jim rozumět ani slovo. Tohle bude sranda a čeká mě to za týden...
Tak mě napadá, že za mnou nikdo nepřiletíte. Každý tady má na návštěvě přítele, rodinu nebo kamarády a nám tady v dubnu přiletí akorát jedna učitelka z Hradce. Jooo! Omluvu nacházím u svých rodičů - táta je workoholik, ségra drtí všechny ve škole ve všemožných soutěžích a nemá tímpádem čas letět za sestrou do tepla a máma by sama neletěla. Ale vy ostatní? Styďte se!
Samozřejmě si dělám legraci a posílám pusu Zuzce, které doopravdy koukala na letenky sem...akorát se mě už ptalo pár lidí tady, kdo mi sem přijede a já můžu akorát říct: Nikdo. Ale fakt se nezlobím a stejně za 2 měsíce už jsem doma ;)
Mějte se krásně, já si odcházím číst knížku o Provencii pro Jarouška Kacetlů...ať toho nemám v červnu tolik.
Další článek můžu slíbit nejdřív 5.dubna. Jedu totiž pryč na 5 dnů a nebudu na netu. Ale máte se na co těšít :)
Z kyperské večeře
Když ráno vstanete a někdo vám udělá palačinky a vy můžete jenom sedět na balkóně a čekat. Kdo byl ten tajemný kuchař? Na to se neptejte mě ;)
Všechnymožné večeře + období plavek = posilovna, nebaví mě to tam, ale musím
Žádné komentáře:
Okomentovat