Poslední březnový článek

Před týdnem jsem si říkala, že bych mohla napsat něco nového. Nic. Během tohoho týdne jsem si říkala, že bych konečně mohla něco napsat něco nového. Nic. A nyní je neděle odpoledne a já si říkám, že už opravdu musím něco napsat, aby se se mnou ještě v Čechách někdo bavil.

Otvírám tedy diář, do kterého si píšu, kdy se jaká akce konala a pokusím se Vám je shrnout do dnešního článku.

Začala bych tou nejzábavnější věcí, která se tedy stala od poslední doby a to je období cca týdne asi tak 2 týdny zpátky. Celý týden jsem strávila v posteli. Teď nechám na Vás, co si pod tím kdo představí...





...byla jsem nemocná, je správná odpoveď. Dny strávené s angínou patří k mým oblíbeným v roce. Za rok jsem nemocná jenom jednou a letos to padlo na Erasmus. Radost největší.

Tím bych měla shrnutý jeden uplynulý týden.

A co nového ve škole? Všichni tuhle otázku dobře znáte. Takže vážení, dostala jsem výsledky svých 2 pololetních zkoušek. Z jedný mám radost největší a kdybych pokazila všechno ostatní v tomhle předmětu, už mám jistotu, že projdu celkově (Human resource maangement). Z tý druhý nemám radost vůbec. Tuším, že jsem vám psala o zkoušce z Money, banking. Ano, mé hodnocení 3 z 10 je prostě paráda (máme tady americký systém hodnocení od 1 do 10, 10 je nejvyšší známka). Mám takový neblahý pocit, že mě čeká hodně práce před závěrečným testem.
Jinak se ve škole nic nového neděje. Kypřani stále chodí do školy v teplákách a nebo stále nosí zimní oblečení.
Nedávno jsem jela autobusem v kraťasech a letních botech a byl jsem středem pozornosti. Podle oblečení tady poznají domorodce od cizince.

Při pohledu do diáře si říkám, že nejvíc večerů, které jsem strávila mimo byt, byly různé typy večeří. Od italské přes kyperskou až po naší tradiční mezinárodní u nás na Katoundě.
Co si představit pod italskou večeří? Pizzu...jedeme dál. Dobře, po téhle večeři následovalo Ithaki, do kterého jsem se podívala po měsíci. Na další měsíc mám zase vystaráno.
Kyperskou večeři jsme měli nedávno a byla skvělá. Podávaly se meze, což je tradiční kyperské jídlo. Skládá se asi z 10 chodů, začíná se zeleninovým salátem, přes grilovaná masa, pitu chleba s halloumi, smažené kuřecí křídla až po ovoce nakonec. A vše doprovázely řecké písně a tance, víno a ohromné množství tzatziki.
A naše mezinárodní večeře u nás na budově se mi zamlouvají víc a víc. Tentokrát se naše česká skupina rozhodla dělat bramboráky. Ty jím doma tak jednou za rok (ne, že by mi nechutnaly, jen znám lepším jídla), ale tady...tady byly vynikající. Avšak zdaleka se nemohly vyrovnat špagetám, které pro nás ukuchtila Alessandra z Itálie. Tu holku chci domů, aby mi tam vařila :)

Dále se v mém diáři objevuje veký nápis Famagusta připadající na minulou neděli. Famagusta je jedno město na turecké straně, které jsme chtěli navštívit. Jenže ráno vstanu, kouknu z okna a tam zataženo a zima. Tak jsem nikam nejela a strávila odpoledne pojídáním palačinek a koukáním na Účastníky zájezdu, Ženy v pokušení a Love actually (i kdyby jste mě teď zabili, tak si nevzpomenu na český název).
Takže Famagusta až příště.

Předposlední věc z mého diáře je poznámka sehnat Lonely Planet průvodce. Kam, to říkat nebudu, o tom bude příští článek. Vyrazila jsem sehnat průvodce do města. Měla jsem tip na jedno knihkupectví, ve kterém se tito průvodci prodávají. Knihkupectví bylo zároveň i antikvariátem, nové knihy smíchané s 20 let starýma, mělo své kouzlo. Pár věcí mě tam zaujalo. Zaprvé jejích zeměpisné řazení průvodců o zemích. V regálu s Evropou byly vedle sebe knihy o Polsku, Budapešti a Mongolsku. Můj doprovod Garreth (seznamte se s ním, mám takový pocit, že se zde bude objevovat často) si ze mě akorát dělal srandu, že přece tyhle země spolu sousedí, tak co se divím.
Další věc, která mě tam zarazila, byla paní prodavačka. Podle přízvuku rodilá Angličanka. Řekla bych, že rodilým Angličanům rozumím hodně dobře, ale tahle paní, jak mluvila potichu a s přízvukem dokázala opak. To, že se mě na něco ptala, jsem poznala jenom podle tónu hlasu na konci věty. Ale na co se ptala, jsem neměla nejmenší tušení. Jenže co mě zklamalo nejvíc bylo to, že neměli průvodce, kterého jsem sháněla.
Po projítí celého centra města, jsem nenašla žádné knihkupectví a odešla domů s prázdnou. Plyne z toho jenom jeden závěr a to, že Kypřani nečtou žádné knihy.

Fajn a moje poslední poznámka v diáři je slovo reggae. Jediný hudební styl, který poslouchám :) Tahle akce zahrnovala stánky s oblečením, cetkama a palačinkama a odehrávala se tento pátek v městkém parku. Venku bylo krásně, takže to bylo fajn odpoledne.

Tím jsem vyčerpala svůj diář.

Před měsícem jsem psala, že pěti z Vás chci poslat pohledy. Ovšem, že jsem je neposlala. A ještě jsem na ně debil napsala, že je únor, takže už je nemůžu poslat teď v březnu. Příští týden hodlám jít do města, najít 14 pohledů, které budou vypadat k světu a všechny je poslat.

Taky si asi někteří z Vás všimili mý změny v osobním životě. Speciálně děkuji Renče, která prohlásila, že na tohle čekala roky. Díky Reni ;)
No nějak tady nehodlám svýho přítele (pořád je mi divný, takhle o něm mluvit) popisovat, protože nerozumí češtině ani slovo. Nicméně je rodilý Angličan a moji rodiče stále o něm neví. Kdo jim to řekne, špatně dopadne.
No Garreth o mně svým rodičům už vyprávěl a řekl jim, že jediný důvod, proč jsem s ním, je to, že je ze západní Evropy a já se z východní Evropy snažím najít lepší život na západě. Takhle jsem mu to totiž s vtipem řekla. Naštěstí jeho máma usoudila, že mám smysl pro humor a zasmála se tomu. Uff.
Taky mě chce představit svým kamarádům, kteří sem přijedou a z toho mám obavy. Jestli mají přízvuk, nemám šanci jim rozumět ani slovo. Tohle bude sranda a čeká mě to za týden...

Tak mě napadá, že za mnou nikdo nepřiletíte. Každý tady má na návštěvě přítele, rodinu nebo kamarády a nám tady v dubnu přiletí akorát jedna učitelka z Hradce. Jooo! Omluvu nacházím u svých rodičů - táta je workoholik, ségra drtí všechny ve škole ve všemožných soutěžích a nemá tímpádem čas letět za sestrou do tepla a máma by sama neletěla. Ale vy ostatní? Styďte se!

Samozřejmě si dělám legraci a posílám pusu Zuzce, které doopravdy koukala na letenky sem...akorát se mě už ptalo pár lidí tady, kdo mi sem přijede a já můžu akorát říct: Nikdo. Ale fakt se nezlobím a stejně za 2 měsíce už jsem doma ;)

Mějte se krásně, já si odcházím číst knížku o Provencii pro Jarouška Kacetlů...ať toho nemám v červnu tolik.
Další článek můžu slíbit nejdřív 5.dubna. Jedu totiž pryč na 5 dnů a nebudu na netu. Ale máte se na co těšít :)

Z kyperské večeře

Když ráno vstanete a někdo vám udělá palačinky a vy můžete jenom sedět na balkóně a čekat. Kdo byl ten tajemný kuchař? Na to se neptejte mě ;)

Všechnymožné večeře + období plavek = posilovna, nebaví mě to tam, ale musím

Dobrý, špatný, hlavně, že je konečně hezky

Je pár věcí, které jsem na Erasmu nečekala. Že tady bude tolik Čechů, že tady (stejně jako v Řecku) neexistují minerálky a že tady najdu někoho, kdo mi řekne, že se stal na mně závislým, koupí mi růži a po totálně zprasené zkoušce mi od něj přijde nejmilejší smska na světě. Tolik na úvod.

Nejdříve se omlouvám všem, kterým jsem slibovala nový článek kdoví jak dlouho. Důvod je jednoduchý - nechtělo se mi. Dneska to napravuju a doufám, že se se mnou budete ještě bavit.
Zadruhé chci poděkovat všem za ohlasy na článek 20. Když jsem ho psala a následně četla, nepřišel mi ani trochu vitpný. Ale po vaších reakcích jsem si říkala:"Ty jo Bambučo, dobře ty". Takže ještě jednou díky.

A ještě než začnu, tak zodpovím některé otázky, co se mě někdo ptal a já si na ně vzpomněla až teď.
První byla, co to je za místo na Zemi, které tvoří moje pozadí blogu. Takže moji milí, tohle je italské město Manarola a obrázek je ze stránky National Geographic. Kdo se o to zajímá, tak ať se určitě na tyhle stránky mrkne. Miluju jejich fotografie.
Další otázka byla, co to znamenají ty barevné lístečky na čele, co máme na fotce ve článku 20. To je prosím hra, kde vám ostatní napíší na lístek známou osobu fiktivní/živou a vy pomocí otázek musíte uhodnout, kdo jste. Já byla třeba Mr. Bean.
A třetí poslední otázka nebo spíše nápad byl, že bych opravdu mohla z tohohle blogu udělat fashion blog. Tak tedy: všechno co je černé, šedé a červené se mi líbí. Popojedem.

Tak ale když se vrátím k posledním 2 týdnům, řekla bych, že se toho stalo hodně. Konečně nám tady začalo jaro. Přesně s úderem 1.března se slunce rozesvítilo, tak jak se na Kypru sluší a patří. A Kypřani stále chodí v zimních bundách a botech.

Zažili jsme tady první barbecue párty. V březnu. Říct mi tohle někdo v Čechách, tak si klepu na čelo a pošlu ho do háje. Co mám na těchle žranicích nejradši, jsou ty zeleninové saláty. Ještě když tam někdo přidá olivy a fetu, tak bych nejradši vzala celou mísu, sedla si do kouta a celý večer žrala. Ani bavit bych se s nikým nemusela, ve společnosti salátu by mi bylo skvěle. No ale tady jsem se přeci jenom kontrolovala. A pak jsme se přesunuli na studentské koleje, kde byl open bar a zadarmo. Super juice mě neporazí, ale 4 silné opravdu silné drinky ano. Nemohla jsem chodit rovně, trošku jsem zlobila a druhý den mi bylo až do odpoledne špatně.

To byla jedna z těch krutých akcí. Pak tady ale byly ty méně alkoholické, ale stejně pořád skvělé. Jako nepříklad naše poklidná mezinárodní večeře u nás na Katoundě. Katounda je jméno ulice, kde bydlím a žije tady s náma asi 15 dalších erasmáků. Na tuhle večeři každý musel něco uvařit. S Jančou jsme poprvé v životě pekly bublaninu - jahodovou a rybízovou a vysloužily jsme si obdiv všech. Byla to totiž vynikající :) Já vám říkám pořád, že se tady naučím vařit. Ale já zdvihám do nebes Verčin perník, protože v kombinaci s nutelou a kokosem je to jedna báseň.
A pak třeba Serenity house párty u kohosi doma. Podle vzdálenosti a doby strávené v taxíku si myslím, že ten dům byl v Itálii. Nebo taxikář byl šmejd a chtěl z nás dostat co nejvíc peněz. Konečnou cenu nám řekl o 8 eur vyšší než bylo na taxametru. Sranda. Stejně měl ale smůlu, vepředu seděl Američan Nick, což je chlap jak hora, tak to bylo vyřešeno poměrně rychle bez konfliktu. Fajn večer, co si budem povídat :)

No ale největší společenská událost minulého týdne byl karneval v Limassolu. Mám pocit, že celý Kypr žije karnevalem. Už 14 dní předtím, když jsme šli do Carrefouru, tak prodavačky a prodavač (je tam jenom jeden) měli na sobě jakési kostýmy. Já bych byla přímo nadšená nosit ve své práci kostým. Nic jinýho jsem si nikdy víc nepřála. Do budoucna vím, že nesmím pracovat na Kypru v Carrefouru, abych se tomuhle přání vyhla.

V neděli ráno jsme se tedy vydali do Limassolu. Já, Janča a dalších 165 studentů. Nechtějte po mně vyjmenovat všechny jejich jména. A téma našich kostýmů? Květinové děti hippies. Týden předtím jsme se vydaly na místní blešák, kde se dá koupit cokoliv šíleného a za levný peníz. Já si odnesla něco jako tuniku/halenku, květinový pásek a čelenku a celkově to stálo 5 eur. Takže pohoda.
A celkové hodnocení karnevalu? Něco naprosto skvělého, úžasného a bezchybného. Naprosto to předčilo moje očekávání. Sice chodit 3 hodiny v průvodu je masakr, ale když si vezmete, že jste součástí karnevalu a koukají na vás turisti, místní, fotí a točí si vás ostatní, je to zážitek k nezaplacení. A měli jsme svůj vlastní double-decker (samozřejmě vyzdobený hippies plakáty), takže jsme mohli koukat a tancovat nahoře na střeše.
Tohle tančení a křepčení se samozřejmě podepsalo na mých nohách a botech. Nohy byly večer naprosto odumřelé a boty, mrchy jedny, se mi rozlepily. Ale po karnevalu se ještě nejelo domů, ale šlo se na pláž na Superjuice párty. Tentokrát byl tenhle chutný drink ještě silnější než na minulé akci. Což se na některých podepsalo. Na některých hodně.
Například jedné francouzce někdo ukradl celou tašku (říká tohle, možná ji ztratila, ale to se neví), někdo spal v pohodě na ulici a někdo pařil víc než obvykle. Já ani jedno, já noc na pláži proseděla, prokecala, seznamovala se s ostatníma a dostala již zmíněnou růži. A v autobuse všichni usnuli a bylo ticho celou hoďku cesty až do Nicosie. Ve čtvrt na 4 jít pak pěkně spát a ráno se vzbudit a učit se celý den.

Dostávám se k tomu nejneveselejšímu co tady je a to je škola. Nejtěžší předmět jsem vzdala a někdo byl řekl, že už budu v pohodě. Hovno. Musím se vyjádřit takhle, protože když si vzpomenu na dnešní zkoušku, tak se akorát naštvu.
Včera jsem se celý den a noc učila jenom proto, abych dneska otevřela listy s otázkama a nechápavě do nich hleděla. Skoro celou hodinu a půl. A když si k tomu přičtu, že tahle dnešní zkouška tvoří 40% celkové známky, jsem fakt vytočená, že jsem nad tím strávila tolik času úplně zbytečně. Nejhorší na tom je, že Kypřani vám řeknou, že to bylo primitivní. Ty vole.
Takže tohle bylo o předmětu Money, banking.
Zítra bychom měli dostat výsledky zkoušky z předmětu Human resource management, kde zkouška byla formou open book - tzn. že máte všechny poznámky a slovník, ale u zkoušky dostanete příklad z praxe a musíte teorii použít k vyřešení toho příkladu. Tohle jsme psali minulý týden a celkem se to dalo. Tak uvidíme.

Na otázku jak se mám, nevím, jak mám odpovědět. Dobře i špatně. Takhle je mi teď. Dobře, protože je tady parádně, jsou tady fajn lidi a nechce se mi domů. A špatně, protože moje předsevzetí bylo být dobrá kámoška se všemi okolo a nic víc. A to se nestalo. Necelé 3 měsíce přede mnou a pak nejspíš zhynu. Nebo ještě dřív, pokud mě tady přejede nějaký šílený řidič Kypřan nebo někdo unese v Istanbulu.
Haha, mějte se krásně a já posílám fotkovou smršť s popiskama, bez popisků, dyť to je stejně jedno.
Čau ;)

Naše mezinárodní večeře. Mám zvláštní schopnost tvářit se na fotkách jako idiot.

Chtěli jste fotku mě s ofinou...tady ji máte

Každej mě chce...vlevo je Míša taky kousek od Pardubic, zvláštní, jak je ten svět malý...existuje verze týhle fotky pouze s chlapama, ale zatím nebyla zveřejněna...až bude, objeví se tady :)

Verčo promiň, musela jsem ji sem dát...je skvělá :)

A nyní fotky jenom z karnevalu...čekám ještě na pár fotek, až budou zveřejněny...pak je sem dodám ;)





A málem bych zapomněla...Janča měla narozeniny - krásných 15 let...a tohle byl můj hlavní dárek pro ní (kromě těch koblih)

Slíbila jsem, že časem přidám některé fotky...jedna z nich právě přichází - naše Katounda family (bohužel bez Janči, která byla zrovna kdesi)...a zastoupení států na této fotce:USA, Polsko, Španělsko, Holandsko, Itálie, Francie a Čechy :)