Na jednu stranu se člověk těší domů, na druhou se mu vůbec nechce.
Nicméně Asie mám dost. Vezmu to trošku kriticky dneska, protože je třeba ukázat Taiwan z té druhé, horší stránky.
1. Rozčiluje mě roztomilost místních slečen. Buďte si roztomilé, když je vám 15, ale ne když už chodíte na univerzitu a máte mít v hlavě nějaký rozum.
Bohužel místní slečny jdou slepě za jedním ideálem krásy a to je být bílá, mít velké oči a hlavně být cute. Bělící produkty jdou tady opravdu na dračku.
Nedávno jsem byla, se svou tutorkou učící mě čínštinu, ve městě. Ten den bylo brutální vedro, takže jsem byla splavená i v tílku a kraťasech. Holka měla na sobě džíny a mikinu. Proč? "Abych se neopálila, přece", odpověděla mi.
Být bílá tady totiž znamená být krásná, ale také čistá i uvnitř.
Společně s ostatníma jsme se shodli na tom, že tenhle ideál (být bílá) musí pocházet z historie, kdy jediní opálení byli rolníci nebo lidé pracující venku, zatímco boháči se mohli válet doma a nechat se obsluhovat.
Také slečny váží okolo 45 kilo. Proto když si oblečou mini kraťásky, žabky na klínu, jsou cute. Což my, Godzilly z Evropy, vážící o 15 kilo víc si prostě dovolit nemůžem.
To bych považovala za největší tahák pro kluky za západu.
A mě tohleto prostě sere. Tak a je to tady černé na bílém.
Nepleťte si to, prosím, se závistí. Upřímně, jim nemám co závidět. Potěšil mě minulý týden Míra, který prohlásil: "Taiwanky si musej kupovat umělý řasy, aby měly oči a řasy jako ty."
Co by pro ně znamenalo odpoutat se od tohole ideálu krásy? Byly by snad ošklivé? Vůbec ne. Holky to nejsou ošklivé. Ale odlišovaly by se od hlavního proudu a byly by svoje. Pak by se mě osobně líbily daleko víc.
Nicméně na důvod, proč většina místních holek šmatlá jak tučňák, jsem ještě nepřišla.
Samozřejmě nechci říkat, že tohle platí na všechny. A už vůbec nechci někoho urazit.
2. Taiwanci nemají žádný kritický názor. V čínštině, když se zeptáte Jak se máš?, nemůžete odpovět Špatně. Když vám není hej, řeknete Ne dobře. Záporný slovo se tam prostě nepoužívá.
Stejně tak se mladých Taiwanců zeptejte jestli jsou pro odpoutání od Číny nebo pro spojení s Čínou a pořádně vám svůj názor neřeknou. Řeknou, to co si myslí jejich rodiče.
Taky se snaží spoustu špatných věcí z minulosti nějak zakrýt. Masakr, který se tady odehrál před nějakou dobu dnes nazývají Peace Day.
Prostě nic špatného se na Taiwanu neděje.
3. Taiwanský jídlo je pořád jedno a to samý. Příloha - rýže, nudle. Když vám nudle nechutnají, nemáte moc na výběr.
Brambory se zde používají jako přísada do curry.
Rajčata považují za ovoce. Fazole taky. Najdete tady fazolový džus, zmrzlinu, fazole s medem a podobné dobroty.
4.Taiwanské západní restaurace. Když jsme byli v neděli na Green Islandu (k tomu se ještě dostanu) a dali si pizzu, byl to šok. Pizza z těsta tenčího než jsou chipsy prostě pizza není. Nebo navštívená řecká restaurace. O tom radši nemluvit.
Taky zde nemají zvyk nosit všechno jídlo ke stolu najednou. Když jste ve více lidech, dá se to přežít. Když jste u stole ve dvou, třech lidech, tak není úplně nejlepší tam sedět bez jídla půl hodiny a koukat na ostatní, jak se cpou.
5. Předpověď počasí. Jestli se tím nedá řídit v Čechách, tak tady už vůbec ne. Že má celý den pršet? A proč je tedy venku přes 30 stupňů a pere slunce?
Navíc se jejich předpovědi mění co hodinu. Tady musíte být připraveni na všechno.
6. Ještě k počasí. Začalo tady to pravé období děšťů. Když jsem dneska jela ráno vlakem z Kao, začalo cestou pršet. A to tak, že strojvůdce nemohl vidět moc metrů před sebe.
Když jsem vyšla ze stanice a směřovala ke kolejím, nepršelo. 10 metrů před vchodem pršet začalo. A to tak, že jsem promokla úplně durch. A hrozně se mi to líbilo. Bez jakékoliv ironie. Sundala jsem žabky, abych se ještě nějak zachránila a doběhla dovnitř. Bylo to houby platné.Tak jsem se po ránu aspoň pěkně zasmála a šla se sušit na pokoj.
7. Nevyplácí se v rozespalosti dělat něco do školy. Dva dny jsem psala seminárku na jeden místní předmět. Jedno ráno brzo vstala, protože mě v noci napadla jedna super myšlenka, co tam dopsat. Ráno vstala a nasazující si brýle jsem si celou práci smazala. Moment šoku se vystřídal s momentem naprostého vzteku a zopakování si všech českých sprostých slov.
A tak píšu celou práci znova. Teda...jsem za půlkou a za celý dnešek se nemůžu dokopat ke zbytku.
8. Dneska jsem si uvědomila, že osud byl ke mně více než milosrdný, když mě dokopal si vybrat tu naši křesťanskou školu. Původně jsem totiž ještě přemýšlela o škole na východním pobřeži. Je to škola uprostřed přírody, pomalu odříznutá od zbytku světa.
Psala jsem si se spolužačkou Soňou, která si tuhle školu vybrala a jsem ráda za naší křesťanskou. Není nic horšího, když jste tam s 3 dalšíma lidma z Čech, z toho 2 jsou úplně na hovno. Nemáte za kým jiným jít. Jsem více než ráda za svoje Tainance a za ostatní v Kao. Soňa proto odjíždí už příští týden domů.
9. Háňa brkající vedle na ukulele, věčně se tlemící Lůca a kluci, kteří nebyli normální snad nikdy. Dnešní hodiny mi daly zabrat. Našim učitelům taky.
Miguel při srkání taiwanského čaje, ve kterém jsou želatinové kuličky (puo pa nai cha), prohlásil: "When I suck the balls,...." zbytek věty netuším, protože jsme všichni lehli na lavici.
Při druhé hodině Jirka řekl naší Liu laoshi (Liu je její příjmení, laoshi = čínsky učitelka): "There wasnt Vuodník. It is Czech creature, he dives people." A my znova leželi na lavici.
Celkově dostala docela zabrat dneska. Svou pozornost jsme každý soustředili na úplně něco jinýho. Ale víc vám poví fotky.
Zmiňuju se o nich, protože jsem za ně fakt ráda. Nejsem s nima tolik, ale budou mi vážně chybět.
No za týden se totiž odstěhováváme z kolejí. Holky jedou do Malajsie a Indonésie a já tady sama nechci být.
 |
| Havi si hraje na kocoura |
 |
| Míra, když nesaje koule, tak vyplazuje jazyk |
 |
| A my s Háňou kreslíme veselé obrázky |
10. Náš výlet na Green island. Tenhle výlet si budu obzlášť pamatovat. Posralo se totiž snad všechno, co se dalo.
Začátek byl, když jsme chtěli jet vlakem. 50 minut zpoždění. Při kupování lístků jsme zjistili, že ve vlaku nejsou žádná místa, takže přijel na řadu vlak jedoucí za hodinu a půl.
Ve čtyři odpoledne jsme se dostali k přístavu, odkud měla jet loď. "No boat today", prohlásila paní za přepážkou. Poslední totiž odjela před půl hodinou. Oukej, tak tady tedy přespíme.
Pokoj pro 7 lidí byl v pohodě, k tomu nemám výhrady.
Snad jen, že jsem se moc nevyspala. Díky/ kvůli klimatizaci mi totiž bylo hrozný vedro nebo zima podle toho, jestli na mě foukala nebo ne.
Pak vás vzbudí šváb běžící v noci po posteli a nakonec ráno zemětřesení. A pak musíte brzo vstávat kvůli lodi.
11. Zemětřesení už to bylo třetí v pořadí. Zatím největší bylo to v únoru, o kterém už jsem kdysi psala. Minulý týden tady bylo další, což bych asi ani nepoznala, kdyby mi to neřekla Lůca. Ale naušnice na nástěnce se houpaly.
A tohleto nedělní bylo vážně jenom mini zemětřeseníčko.
12. Zpátky ke Green Islandu. Ráno vstanete a venku prší. A to dost. Nasednete na loď okupovanou čínskými turisty. Když říkám čínskými, myslím mainland Čínu, ne Taiwance. Čínani jsou prostě burani. Vychování naprosto nulové.
Jízda lodí taky stála za to. Díky tomu, že bylo brzo ráno, většinu cesty jsem prospala. Probuzení už bylo děsivé. Vidět loď nahnutou a hladinu těsně u vás není úplně super zážitek.
13. Přijeli jsme na ostrov, sháněli bus a dostali ke slaným hot springům. Ty jsou akorát troje na světě. Tady, v Itálii a Japonsku.
Škoda, že pršelo jak z konve. Do toho, tam nebylo žádné jídlo na prodej. No moje nálada nebyla úplně vhodná pro komunikaci s ostatníma.
14. Díky dešti jsme tedy neviděli z ostrova nic. Pak jsme sedli do restaurace a dostali již zmiňovanou pizzu. A cesta zpátky.
15. Prvních 20 minut bylo peklo. Loď houpající a propadající se o několik metrů není můj šálek čaje. K tomu ještě lidé šavlující okolo. Vyřešila jsem to omotáním si šály okolo hlavy, ať nevidím ven, a puštěním ipodu na maximum, ať zároveň nic neslyším. Pomohlo to.
16. Cesta vlakem zpátky - no seats. Takže jsem seděli, dá se říct, na zemi. K tomu zpoždění asi 30 minut ( není to tady moc zvykem, ukazují zpoždění i když je jenom minutu).
17. Takže takový byl můj výlet na Green island, který by byl fakt parádní mít tam lepší počasí. Ale takhle můžu říct, že na tenhle víkend jen tak nezapomenu.
18. No nic, nevím o čem dál psát...tak přidám nějakou hudbu
Britská skupina Two Door Cinema Club mě okouzlila na první poslech a hrála mi celou dobu při psaní tohohle článku. Two Door Cinema Club - Something Good Can Work
19. A asijskou dívčí skupinu, která mě okouzlila, že členky vypadají i docela žensky Sistar - Alone
20. Svůj další příspěvek vidím až po příletu z Malajsie, následující týden mě totiž akorát čeká uzavření školy tady a sbalení všech věcí a přestěhování se do Kao.
Mějte se ;)
P.S.: Gratulace všem novým bakalářům :)
Žádné komentáře:
Okomentovat