Singapur

Dnešní článek nebude o Taiwanu, ale posledních dvou navštívených zemích. Myslím, že tohle je na delší dobu můj větší výlet někam za hranice. Přeci jenom za poslední 3 roky jsem toho viděla dost a jsem tak trochu přecestovalá.
Ale třeba si to zase rychle rozmyslím, až mě to doma nebude bavit.

SINGAPUR
Náš výlet v osmi lidech začal letem do tohohle mini-státu. Singapur je jeden z nejmenších států světa. Asi jako když si vezmete 2x Ostravu. I přesto, že je takový prcek, tak každý z vás o něm slyšel. Je to totiž obchodní, finační a dopravní centrum (2. největší přístav světa). A žije tam 5 miliónů lidí.
Dost bylo vzdělávání. Víc si můžete najít sami.

Na Asii je zvláštní to, jak je obrovská. Když v Evropě poletíte 4 hodiny, dostanete se na úplně druhou stranu. Když takovou dobu letíte v Asii, dostanete se akorát o kousek níž, než jste předtím byli.

Po příletu a vyhrabání se z letiště jsme se jeli ubytovat do kapslí. Při slově kapsle vás můžou napadnout jakékoli představy a zvrhlosti (jako mě). Že tam budou podávat jídlo v kapslích, že se zmenšíte a budete spát v něčem o velikosti tabletky a nesmím zapomenout rozmanité představy vesmírných lodí a postelí v nich. Avšak ani jedna z mých představ se naštěstí neukázala být pravdou. Já jsem si v kapslích připadala jako na táboře, kdy největší boj byl o postel nahoře. Akorát že tady to byl dřevěný box s roletou a uvnitř matrace, zrcadlo, stoleček, televize a mini větráček. No, nadchlo mě to. 

Následovala půlnoční věčeře hranolek a steaku a šlo se spát. Druhý den ráno jsme posnídali a vydali se do města. Akorát ta snídaně...proč všichni (i hostely) musí kupovat jahodovou marmeládu?

Namiřili jsme si to do části zvané Little India. Asi nemusím moc popisovat, jak to tam vypadalo. Indové, indické restaurace, chrámy a tak. Sarongy všude okolo. A šperky. Zajímavé na indických ženách je, že nosí tak přeplácené a zdobené šperky a sluší jim to. Když si to zkusí Evropanka, vypadá to děsivě.

Taky se v téhle části bude někdy příští týden pořádat Food Festival. Místní restaurace se spojily a společně budou vařit 2012 rybích hlav v kari (místní specialita). Tak kdybyste někdo chtěl, jeďte se tam na to podívat. Po Little India a pálivém obědu jsme se vydali na promenádu a focení mrakodrapů.







Po cestě nás zaujal jeden zajímavě postavený baráček. Co udělá správný turista a zvídavec? Ten barák si vyfotí. Všichni jsme vytáhli foťáky a v tu chvíli se na nás vrhnul místní hlídač či kdo to byl. Že tu budovu nesmíme fotit. Musíme si napsat managementu tý firmy, která v tom domě sídlila a ti, že nás musí dát povolení. Ok, ok. Všichni jsme to už měli vyfocený, tak nám tohle bylo celkem jedno. A když tu budovu tady takhle rozebírám, posílám i její dvě fotky. Zas takový terno to není. Ale kancelář v tom ostrým rohu bych chtěla mít.

Když už jsem u těch zákazů, přkazů....Singapur is a fine city. Do češtiny se to dá přeložit dvojím způsobem. Buď je to fajn město nebo město pokut. Řekla bych, že platí obojí. Zákazy a příkazy máte všude. Stejně tak kamery. V metru jsou minimálně 2 kamery na každém metru.

Singapur se snaží být čisté a nejspíš i voňavé město. Tudíž nesmíte v Singapuru žvýkat žvýkačku, plivat na zem či kouřit. Vše pod hrozbou pokuty samozřejmě.

Taky je to podzemní město a jeden velký obchoďák. Asi kvůli vedru (přeci jenom je 1 stupeň od rovníku) a přelidněnosti, se staví všechny baráky do podzemí. Když jsme jeli první večer na jídlo, asi hodinu jsme bloudili podzemím a jeli na nekonečném počtu eskalátorů.

Při prvním vstupu do metra bylo taky veselo. SMRT neboli Singapure Mass Rapid Transit nepřijde vtipné nikomu na světě jenom Čechům. 

A pak tuším, že jsme šli odpočívat do kapslí. Ono to vedro a celodenní chození docela unavuje. Večer jsme se šli podívat ještě jednou na osvětlené město a Merliona. Singapur totiž v sanksrtu znamená Lví město, tudíž jde o lva. Možná znáte z obrázků velkého lva chrlícího vodu na mrakodrapy. Bohužel je tenhle lev na prázdninách, jak psali pod ním. V září bude mít čtyřicátiny a velkou oslavu, na kterou jste prý všichni zváni. Letenky si ale musíte zaplatit.

Fullerton hotel, kterému budu jednou určitě velet. Už mám vybrané i místo pro kancelář.

Druhý a zároveň poslední den v Singapuru jsme se vydali do botanické zahrady. Z čehož byla nejvíc odvázaná naše pánská polovina. Po 3-hodinových bloudění v podzemí, jsme se tam konečně dostali. Nejdříve jsme se nemohli vypravit z hotelu; pak najít stanici metra; pak jsme si chtěli koupit celodenní tiket; ale ten se prodává jenom někde; tak teda hurá na jinou stanici; avšak jsme ji přejeli, když tam metro nezastavilo; takže metrem zpátky; a tam zjistili, že se nám celodenní lístek nevyplatí; a pak až nakonec hurá do zahrad. Mezitím na všechny přišel hlad, takže oběd a v jednu jsme se dostali ke vstupu do zahrad.

Zahrady byly v pohodě, spíš mi to přišlo jako park. V jednom altánu jsme se všichni sešli, lehli a na půl hodiny totálně vytuhli. Kdyby Míša nezačala mluvit, spíme tam až doteď.
Po zahradách jsme se vydali do Zoo a hlavně na noční safari. U vstupu nám říkal pracovník, že dneska by to nemělo být tolik přelidněné. Nicméně přidávám fotku, jak to vypadá, když tam není moc lidí.

No a noční safari...sednete do vláčku a 40 minut jedete po Zoo, kde zvířata poměrně volně pobíhaj. Lvy a tygry od vás samozřejmě dělí drát, ale takový asijský tapír si to volně štrádoval po silnici. Fotky odsud jsou o ničem, protože z jezdícího vláčku ve tmě toho moc pořádně nevyfotíte.
A večer následoval přejezd autobusem do Kualy Lumpur.
Ale o tom zase příště. Nebudu to psát všechno najednou.

Navíc se potřebuju nějak zabavit. Z Kualy jsem se totiž na Taiwan vracela jako jediná. Ostatní pokračovali vlakem nahoru po krásách Thajska. Já v rámci zachování duševního zdraví a financí, jsem si výletila jenom týden. A bylo to super. Singapur je nádherné místo, ale víc jak 2 dny tam za to nestojí. Pak už nevíte, co dělat. Navíc je to drahý město, takže pro budget cestovatele to taky moc není.

Takže jsem od včerejška zpátky na Taiwanu a nevím, co dělat. Bydlím v bytě, kde z původního osazenstva není nikdo a spím v posteli, kde jsem předtím 4 měsíce ani jednou nespala sama. Je to docela divný.
No nic, ze zoufalství jsem se ráno rozhodla, že splácám seminárku do Hradce, tak se na to asi dneska vrhnu, ať zabiju nějaký čas.

V příštích dnech se ozvu s Kualou, zatím se mějte pěkně ;)