Ve světě

zahajuji svůj poslední měsic na Taiwanu. Za měsíc touhle dobou už budu sedět v letadle směřujícím do Frankfurtu.

Na jednu stranu se člověk těší domů, na druhou se mu vůbec nechce.

Nicméně Asie mám dost. Vezmu to trošku kriticky dneska, protože je třeba ukázat Taiwan z té druhé, horší stránky.

1. Rozčiluje mě roztomilost místních slečen. Buďte si roztomilé, když je vám 15, ale ne když už chodíte na univerzitu a máte mít v hlavě nějaký rozum.
Bohužel místní slečny jdou slepě za jedním ideálem krásy a to je být bílá, mít velké oči a hlavně být cute. Bělící produkty jdou tady opravdu na dračku.
Nedávno jsem byla, se svou tutorkou učící mě čínštinu, ve městě. Ten den bylo brutální vedro, takže jsem byla splavená i v tílku a kraťasech. Holka měla na sobě džíny a mikinu. Proč? "Abych se neopálila, přece", odpověděla mi.
Být bílá tady totiž znamená být krásná, ale také čistá i uvnitř.
Společně s ostatníma jsme se shodli na tom, že tenhle ideál (být bílá) musí pocházet z historie, kdy jediní opálení byli rolníci nebo lidé pracující venku, zatímco boháči se mohli válet doma a nechat se obsluhovat.

Také slečny váží okolo 45 kilo. Proto když si oblečou mini kraťásky, žabky na klínu, jsou cute. Což my, Godzilly z Evropy, vážící o 15 kilo víc si prostě dovolit nemůžem.
To bych považovala za největší tahák pro kluky za západu.
A mě tohleto prostě sere. Tak a je to tady černé na bílém.

Nepleťte si to, prosím, se závistí. Upřímně, jim nemám co závidět. Potěšil mě minulý týden Míra, který prohlásil: "Taiwanky si musej kupovat umělý řasy, aby měly oči a řasy jako ty."

Co by pro ně znamenalo odpoutat se od tohole ideálu krásy? Byly by snad ošklivé? Vůbec ne. Holky to nejsou ošklivé. Ale odlišovaly by se od hlavního proudu a byly by svoje. Pak by se mě osobně líbily daleko víc.
Nicméně na důvod, proč většina místních holek šmatlá jak tučňák, jsem ještě nepřišla.

Samozřejmě nechci říkat, že tohle platí na všechny. A už vůbec nechci někoho urazit.

2. Taiwanci nemají žádný kritický názor. V čínštině, když se zeptáte Jak se máš?, nemůžete odpovět Špatně. Když vám není hej, řeknete Ne dobře. Záporný slovo se tam prostě nepoužívá.
Stejně tak se mladých Taiwanců zeptejte jestli jsou pro odpoutání od Číny nebo pro spojení s Čínou a pořádně vám svůj názor neřeknou. Řeknou, to co si myslí jejich rodiče.

Taky se snaží spoustu špatných věcí z minulosti nějak zakrýt. Masakr, který se tady odehrál před nějakou dobu dnes nazývají Peace Day.
Prostě nic špatného se na Taiwanu neděje.

3. Taiwanský jídlo je pořád jedno a to samý. Příloha - rýže, nudle. Když vám nudle nechutnají, nemáte moc na výběr.
Brambory se zde používají jako přísada do curry.
Rajčata považují za ovoce. Fazole taky. Najdete tady fazolový džus, zmrzlinu, fazole s medem a podobné dobroty.

4.Taiwanské západní restaurace. Když jsme byli v neděli na Green Islandu (k tomu se ještě dostanu) a dali si pizzu, byl to šok. Pizza z těsta tenčího než jsou chipsy prostě pizza není. Nebo navštívená řecká restaurace. O tom radši nemluvit.
Taky zde nemají zvyk nosit všechno jídlo ke stolu najednou. Když jste ve více lidech, dá se to přežít. Když jste u stole ve dvou, třech lidech, tak není úplně nejlepší tam sedět bez jídla půl hodiny a koukat na ostatní, jak se cpou.

5. Předpověď počasí. Jestli se tím nedá řídit v Čechách, tak tady už vůbec ne. Že má celý den pršet? A proč je tedy venku přes 30 stupňů a pere slunce?
Navíc se jejich předpovědi mění co hodinu. Tady musíte být připraveni na všechno.

6. Ještě k počasí. Začalo tady to pravé období děšťů. Když jsem dneska jela ráno vlakem z Kao, začalo cestou pršet. A to tak, že strojvůdce nemohl vidět moc metrů před sebe.
Když jsem vyšla ze stanice a směřovala ke kolejím, nepršelo. 10 metrů před vchodem pršet začalo. A to tak, že jsem promokla úplně durch. A hrozně se mi to líbilo. Bez jakékoliv ironie. Sundala jsem žabky, abych se ještě nějak zachránila a doběhla dovnitř. Bylo to houby platné.Tak jsem se po ránu aspoň pěkně zasmála a šla se sušit na pokoj.

7. Nevyplácí se v rozespalosti dělat něco do školy. Dva dny jsem psala seminárku na jeden místní předmět. Jedno ráno brzo vstala, protože mě v noci napadla jedna super myšlenka, co tam dopsat. Ráno vstala a nasazující si brýle jsem si celou práci smazala. Moment šoku se vystřídal s momentem naprostého vzteku a zopakování si všech českých sprostých slov.
A tak píšu celou práci znova. Teda...jsem za půlkou a za celý dnešek se nemůžu dokopat ke zbytku.

8. Dneska jsem si uvědomila, že osud byl ke mně více než milosrdný, když mě dokopal si vybrat tu naši křesťanskou školu. Původně jsem totiž ještě přemýšlela o škole na východním pobřeži. Je to škola uprostřed přírody, pomalu odříznutá od zbytku světa.
Psala jsem si se spolužačkou Soňou, která si tuhle školu vybrala a jsem ráda za naší křesťanskou. Není nic horšího, když jste tam s 3 dalšíma lidma z Čech, z toho 2 jsou úplně na hovno. Nemáte za kým jiným jít. Jsem více než ráda za svoje Tainance a za ostatní v Kao. Soňa proto odjíždí už příští týden domů.

9. Háňa brkající vedle na ukulele, věčně se tlemící Lůca a kluci, kteří nebyli normální snad nikdy. Dnešní hodiny mi daly zabrat. Našim učitelům taky.
Miguel při srkání taiwanského čaje, ve kterém jsou želatinové kuličky (puo pa nai cha), prohlásil: "When I suck the balls,...." zbytek věty netuším, protože jsme všichni lehli na lavici.
Při druhé hodině Jirka řekl naší Liu laoshi (Liu je její příjmení, laoshi = čínsky učitelka): "There wasnt Vuodník. It is Czech creature, he dives people." A my znova leželi na lavici.
Celkově dostala docela zabrat dneska. Svou pozornost jsme každý soustředili na úplně něco jinýho. Ale víc vám poví fotky.
Zmiňuju se o nich, protože jsem za ně fakt ráda. Nejsem s nima tolik, ale budou mi vážně chybět.
No za týden se totiž odstěhováváme z kolejí. Holky jedou do Malajsie a Indonésie a já tady sama nechci být.

Havi si hraje na kocoura

Míra, když nesaje koule, tak vyplazuje jazyk

A my s Háňou kreslíme veselé obrázky

10. Náš výlet na Green island. Tenhle výlet si budu obzlášť pamatovat. Posralo se totiž snad všechno, co se dalo.
Začátek byl, když jsme chtěli jet vlakem. 50 minut zpoždění. Při kupování lístků jsme zjistili, že ve vlaku nejsou žádná místa, takže přijel na řadu vlak jedoucí za hodinu a půl.
Ve čtyři odpoledne jsme se dostali k přístavu, odkud měla jet loď. "No boat today", prohlásila paní za přepážkou. Poslední totiž odjela před půl hodinou. Oukej, tak tady tedy přespíme.
Pokoj pro 7 lidí byl v pohodě, k tomu nemám výhrady.
Snad jen, že jsem se moc nevyspala. Díky/ kvůli klimatizaci mi totiž bylo hrozný vedro nebo zima podle toho, jestli na mě foukala nebo ne.
Pak vás vzbudí šváb běžící v noci po posteli a nakonec ráno zemětřesení. A pak musíte brzo vstávat kvůli lodi.

11. Zemětřesení už to bylo třetí v pořadí. Zatím největší bylo to v únoru, o kterém už jsem kdysi psala. Minulý týden tady bylo další, což bych asi ani nepoznala, kdyby mi to neřekla Lůca. Ale naušnice na nástěnce se houpaly.
A tohleto nedělní bylo vážně jenom mini zemětřeseníčko.

12. Zpátky ke Green Islandu. Ráno vstanete a venku prší. A to dost. Nasednete na loď okupovanou čínskými turisty. Když říkám čínskými, myslím mainland Čínu, ne Taiwance. Čínani jsou prostě burani. Vychování naprosto nulové.
Jízda lodí taky stála za to. Díky tomu, že bylo brzo ráno, většinu cesty jsem prospala. Probuzení už bylo děsivé. Vidět loď nahnutou a hladinu těsně u vás není úplně super zážitek.

13. Přijeli jsme na ostrov, sháněli bus a dostali ke slaným hot springům. Ty jsou akorát troje na světě. Tady, v Itálii a Japonsku.
Škoda, že pršelo jak z konve. Do toho, tam nebylo žádné jídlo na prodej. No moje nálada nebyla úplně vhodná pro komunikaci s ostatníma.

14. Díky dešti jsme tedy neviděli z ostrova nic. Pak jsme sedli do restaurace a dostali již zmiňovanou pizzu. A cesta zpátky.

15. Prvních 20 minut bylo peklo. Loď houpající a propadající se o několik metrů není můj šálek čaje. K tomu ještě lidé šavlující okolo. Vyřešila jsem to omotáním si šály okolo hlavy, ať nevidím ven, a puštěním ipodu na maximum, ať zároveň nic neslyším. Pomohlo to.

16. Cesta vlakem zpátky - no seats. Takže jsem seděli, dá se říct, na zemi. K tomu zpoždění asi 30 minut ( není to tady moc zvykem, ukazují zpoždění i když je jenom minutu).

17. Takže takový byl můj výlet na Green island, který by byl fakt parádní mít tam lepší počasí. Ale takhle můžu říct, že na tenhle víkend jen tak nezapomenu.

18. No nic, nevím o čem dál psát...tak přidám nějakou hudbu
Britská skupina Two Door Cinema Club mě okouzlila na první poslech a hrála mi celou dobu při psaní tohohle článku. Two Door Cinema Club - Something Good Can Work

19. A asijskou dívčí skupinu, která mě okouzlila, že členky vypadají i docela žensky Sistar - Alone

20. Svůj další příspěvek vidím až po příletu z Malajsie, následující týden mě totiž akorát čeká uzavření školy tady a sbalení všech věcí a přestěhování se do Kao.

Mějte se ;)

P.S.: Gratulace všem novým bakalářům :)

...už týden jsem si říkala, že bych sem mohla něco hodit. Bohužel (bohudík) jsem se poslední dobou nějak pořádně nedostala k noťasu, až dneska.
Poslední 2 týdny byly ve znamení cestování a poznávání. Když pak člověk dorazí na koleje, tak je rád, že je rád a jediný, co pořádně udělá, že napíše rodičům, že žije a jde si vyprat. Pak zase odjede pryč.

Protože jsem tak dlouho nepsala a mám ve všem chaos, není nic lepšího než opět splácat 20 bodů o všem a o ničem.

1. Pozorní čtenáři se povšimnou nového designu. Chytrým čtenářům dojde, že tohle moje práce asi určitě nebude. A taky není. Velké poděkování a pusa patří Michalovi.

2. Není nic lepšího než zažít na Taiwanu své poprvé. Teď nechám na každém, co si pod tím představí. Mně je úplně jasný, co se většině lidem vybaví.
Vážení, o tomhle tenhle bod fakt nebude. Zas tak otevřená na svém blogu nebudu.
Tak třeba poprvý jsem ochutnala durian. Je to humus. Zaprvý, to neskutečně smrdí. V Kao to mají v ledničce. Když ji otevřete, vyvalí se na vás smrad k nezaplacení. Za druhý, to vypadá jak oslizlý knedlík. No a zatřetí to chutná hnusně.
Nebo člověk vidí poprvé v životě pandu naživo.
Nebo první srážka na scooteru. Dalo by se pokračovat na dalších 10 řádků, ale nechce se mi.

3. Proč mi uniklo, že Parov Stelar má nové album?
Komu to jméno nic neříká, ať si dá facana. Možná někomu se vybaví tohle video: Catgroove
Ale posílám ukázky z nového alba, které mě chytlo včera večer a stále se mě zuby nehty drží.
All Night, The Phantom (1930 version) atd...mohla bych pokračovat.

4. Už mám naplánovaný další výlet za hranice Taiwanu, ještě než odletím domů. Směr Singapur a Kuala Lumpur. Poslední týden s lidma z Kao a pak to potáhnem spolu s Miškou a Mexičankou Ivanou samy. A pak odlet domů.

5. Hrozně rychle to tady utíká. Snad ještě rychleji než Erasmus. Možná díky tomu, že cestujem, jak se dá. Byl lepší Erasmus nebo Taiwan? Už vidím, jak se mě doma lidi na to ptají. Nevím. Erasmus byl hlavně o pařbách, pláži a škole. Taiwan je o cestování a poznávaní a čínštině. Taky jsem na Erasmu byla většinou se zahraničníma lidma, tady žiju v takové české bublině. Neříkám, že se s Taiwancema nebavím, ale oproti loňsku je to mrtě rozdíl.

6. Je to hrozný, ale už přemýšlím, co budu dělat v létě. Pamatuju si, jak jsem loni nadávala, proč trčím v Čechách. Letos se vracím až v půlce července, ale stejně plán vůbec žádný nemám. Trochu mě to děsí.

7. Včera jsem opět skoro omdlela ve vlaku. Úplně nevím, co si to moje tělo vymyslelo za novinku, ale slibuju, že v Čechách půjdu za doktorkou. Takhle by to dál nešlo.
Aspoň na mě konečně sedí moje čínské jméno: Bílá krása neboli 白郁婷 (pěkně mi to pochvalte, dalo mi to práci to splácat dohromady). To, že jsem nějaká pobledlá mi dneska potvrdily i moje tutorky učící mě čínštinu.

8. První vážná bouračka a ztráta 2 zubů. Ne já, ale Honza z Kao. Vtipné to není. Ale když si večer vytáhnul své 2 nové zoubky, dal si je do hrníčku, ze kterého se pak napil, nešlo se moc nesmát.

9. Jsem ráda, že už většině z vás došly pohledy. Prozradím vám malé tajemství. Pohledy sice zachycují krásu Filipín, ale jsou posíláné až z Taiwanu. Loni prý pohledy z Filipín vůbec nedorazily, tak jsem to radši vyřešila takhle.

10. Jak už jsem psala, poslední 2 týdny jsem objela dokola snad celý Taiwan. Minulý týden jsme si půjčili auto a jeli se podívat na národního parku a pak na východní pobřeží.

11. Na východě je to úplně jiná liga než život na západě. Příroda, hory vysoké 3000 metrů a spousta zájezdů s Číňanama.
Až na ty Čínany, kteří se chovají jak burani, to bylo skvělé. Přírodní horké prameny v řece, laguny, chrámy schované v horách. Ostatně mrkněte na fotky, které mám na FB.

12. A tenhle víkend jsem strávila v hlavním městě Taipei. Upřímně, od hlavního města jsem čekala víc. Daleko víc.
Když přijedete do Prahy a jdete po památkách, tak to má daleko hezčí atmosféru. Taipei vypadá jako každé jiné taiwanské město, akorát je větší.
Dobře, Praha nemá 2. nejvyšší budovu na světě a ZOO ve které je hlavní atrakce panda.
Taipei 101 má krásných 101 pater, což byste podle názvu moc nečekali. Můžete dojet nahoru nejrychlejším výtahem na světě až do 89. patra na vyhlídku. Dříve prý byl ten výtah ještě rychlejší, ale byl až tak hardcore, že lidé jedoucí v něm hromadně zvraceli. Proto už dneska tak rychle nejezdí.

A pandy v ZOO byly super. Stihli jsme je v době krmení, takže panda stavějící se na zadní, aby došla na visicí jablko byla skvělá atrakce. Moc turistické, ale chytla jsem se taky.

Za zmínku stojí ještě náš oběd, kde jsme si sedli před stůl se 2 grilama a mohli si objednat, co jsme si přáli sami ugrilovat. Svíčková, slanina, milión krevet, kukuřice, brambory a jako dezert asi 20 druhů zmrzliny. K tomu pití a pivo zadarmo. Nemáme se tady špatně, co?

13. Objevila jsem další super písničku. Sakra, to nové album mě fakt baví.

14. Držím palce všem spolužákům státnicujícím následující týdny. Teda spíše spolužačkám. Kluky máme u nás na oboru asi 4.

15. Jsem tak trošku homesick. Hlavně po jídle. Začalo to nenápadně pár týdnů zpátky, kdy jsem se probudila po odpolední siestě v Kao na gauči a myslela si, že jsem u sebe v pokoji. Fakt nekecám. Ty velké polštáře, gauč a ještě světlo svítilo jak u mě doma. Ale stejně se mi nebude odsud chtít odjíždět. I když na druhou stranu...
Tyhle zahraniční pobyty mají prostě svoje pro a proti.

16. Už jsem vám psala o místní loterii? Každé 2 měsíce probíhá slosování všech účtenek a hlavní cena je 20 miliónů taiwanských dolarů, v přepočtu asi 12 miliónů našich. Vám říkám, že v květnovém slosování bude hlavní cena moje. Lůca už sbírání účtenek vzdala a dává mi je, takže se moje šance ještě zvýšila. Už v březnu jsem vyhrála krásných 120 korun. Sice jsem si je ještě nevybrala, ale mám na to až do července čas.

17. Mám za sebou i zkušenost s KTV. To je taiwanský způsob zábavy. Zaplatíte si místnost, kde můžetě pět, co hrdlo dovolí. Mezi řádky tím chci říct, že je to karaoke. Já se tam celkem slušně přežrala, napila pálenky a bylo mi dobře. Ani zpívat jsem nemusela.

18. Já vám jim sem prostě musím poslat: Oh Yeah. Hraje už popáté dokola a ještě několikrát dokola pojede.

19. Po 3 letech jsem si šla zaházet na koš. Nebylo to úplně ono, ale po chvíli se objevila stárá známá falešná forma a já si říkala, že ty basketbalové časy byly stejně super.

20. Přiznávám, že poslední body mi musela pomáhat Zůza, protože mě nenapadalo o čem psát. Díky Ti, děvče.
Ok, tak tedy píšu, že jsem si koupila dvoje boty na podpatku. V jednu chvíli jsem si řekla, že vyčnívám nad Taiwankama jenom o 10 cenťáků, tak že by to chtělo trošku přidat. Je to sranda. Akorát si mezi nima připadám jako ještě větší Godzilla.

Na závěr posílám pár fotek z poslední doby. Ani jedna z nich není moje, ale chtěla jsem vám aspoň ukázat jiné fotky, než které znáte ode mě.