9000 km

Přibližně takovou vzdálenost mi našel Google mezi Pardubicema a Tainanem.

Zdravím Vás poprvé a rozhodně ne naposled z Taiwanu. Sluníčko svítí, ptáčci zpívají, rýže se vaří a kuřecí nožky na trhu se pečou.
Dnešní den vyhlašuju den odpočinku. Za celý týden toho bylo kolem mě opravdu hodně a tak se jenom válím na pokoji a spím.

Abyste měli přibližně představu, kde na ostrově se nacházím, posílám mapku pro lepší orientaci.

  

Vlevo na západním pobřeží místo s názvem Tainan (tady přesně jsem; 4. největší město - cca 700 tis. obyvatel). Dále pod Tainanem je město Kaoshiung (druhé největší město). Nahoře je pak hlavní město Taipei. To by pro začátek stačilo. 

Přesunu se na začátek našeho asijského dobrodružství a začnu letem. 10-hodinový let do Pekingu byl celkem v pohodě, až na to že jsem moc nespala. Ale pustila jsem si na letadlové televizi Burlesque a koncert Lady Gaga a nějaký ten seriál. Luxusní výběr, já vím, ale ono tam pořádné filmy moc nebyly. Zato čínských filmů tam bylo nespočet. A to mě nijak zvlášť nebere. 

Nad Pekingem se pozastavím. A nejen já, ale i tuna smogu. Při přistávání nevidíte vůbec nic, jenom hnědou barvu všude kolem. Čerstvý vzduch Čínani nejspíš znají jenom z vyprávění. Na pekingským letišti si projdete řadou kontrol a jste všude, ale opravdu všude na kamerách. Čínští pracovníci se taky se slušným chováním moc netrápí. Když jsem si sundávala mikinu kvůli procházení bezpečnostním rámem, zasekl se mi rukáv o hodinky a tak slečna dozorčí mikinu ze mě strhla. Kámoškám prohrabali celé tašky.

Výhoda letiště je to, že mají wi-fi zadarmo a pitnou vodu na každém rohu. Huráá wi-fi!! Bylo naše počáteční nadšení. Tak jsme všichni zapnuli noťasy, mobily a nadšení odpadlo. Facebook je v Číně zakázaný, stejně tak se nedostanete na svůj email.
K lepšímu obrázku, jak to tam asi vypadá, už jenom doplním to, že když jsme jeli autobusem do letadla, stál venku na každém rohu voják. Uniforma, poker face a opovažte se někdo něco provést.
No Čína asi není žádná sranda.

Ahoj Rusko

3-hodinový let z Pekingu do Taipei už byl v pohodě. Snad jen, že nám reálně hrozilo, že nestihnem vlak z Taipei do našeho města, díky zpoždění na ranveji. 

Po přistání přišel na řadu hon na letišti pro kufry (přišly všechny), spěch na autobus a hurá na vlak.

Teda rychlovlak. Pod pojmem vlak si totiž vybavím vlak mezi Pce a Hradcem, kožené sedačky a zimu. Pod slovem rychlovlak si vybavím tenhle ten jejich, který uháněl rychlostí 300 km/hod. Škoda, že byla venku tma a nešlo nic pořádně vidět.

Tajwanský rychlovlak (zdroj: Google)

Pak následovalo uvítání s Taiwancema, sushi, vlak do školního kampusu, ubytování a spánek. První noc jsem strávila s jednou Korejkou se kterou jsem si povídala 2 hoďky. Dala jsem jí českou korunu (která se jí hrozně líbila), taky nějakou eurovku a české kolonády. Na oplátku mi dala korejskou minci a korejské čokoládičky, které byly mimochodem vynikající. 

Druhý den nás přivítali ve škole, každý jsme se musel představit a povyplňovat nějaké ty přihlášky. Taky jsem se přestěhovala na jiný pokoj a bydlím s Lůcou.

Naší českou návštěvu tady ve škole berou hrozně vážně. Při přivítání nám pustili jakýsi film o Bohu, pastýřích a jeho ovečkách. To bych možná mohla zmínit, že jsem na křesťanské škole.
Žádný náboženský předmět sice nemám, ale na výběr jsme je měli.
Moje předměty po dnešku jsou: History of Taiwan, Chinese Reading, Chinese Conversation, German, Volleyball, English. První 3 předměty máme od zdější školy povinně, zbytek volitelný. Ta čínština se určitě hodí, protože jinak si tady moc neškrtnem. Letos by škola mohla být jednodušší než loni na Kypru. 

Další den jsme jeli vyřizovat taiwanské číslo a šli nakupovat do obchodu. Kluci neměli matraci, já hrnek, Háňa nic a Lůca pivo :D Jo, je nás tady pět. Správná pětka. A tlemíme se od rána do večera. Počkejte, jaké budu mít břišáky v červenci.

Naprosto vyřízený od smíchu

Bydlíme pospolu na kolejích. Teda pospolu ani moc ne. Kluci zvlášť na druhém křídle. Kdyby jste četli kolejní řád, docela byste se nasmáli. Nesmí se tady vařit, pít alkohol, vodit si návštěvy, navštívit kolej kluků a kluci nás atd. Možná proto už mi na stole stojí plechovka s názvem Taiwan Beer. A včera jsme zjistili, že v pátem a šestém patře (bydlíme ve druhém) je sporák. Taky oddělení kluci, holky funguje jenom první dvě patra a pak se tam dá v pohodě projít chodbou.

Jsem rebel. Ale v Bibli se přece nezakazuje vařit nebo mluvit s opačným pohlavím? Nebo ano? Nechci se do těchle náboženských debat pouštět, ale tyhle pravidla mi přijdou fakt na hlavu. Ani ledničku tu nemáme. Zato sladké krokodýlí čipsy ano. Včera si je Lůca koupila a je to fakt dobrota, bez které už nebudu moci nikdy žít.

Naše koleje

 Tímto se chtě nechtě dostávám ke zdejšímu jídlu. Jestli mi po příjezdu domů někdo uvaří rýži, tak mu to hodím  na hlavu. Začalo to už v letadle, kdy jsem ze 3 jídel měla 2x rýži. A pokračuje to tady. Nic proti rýží nemám, ale za 3 měsíce mi už rýže bude lézt krkem a ušima. Ale co, jsem na Taiwanu, tak se to dá čekat a nějak to zvládnu.

Moje první jídla tady byly docela v pohodě (až na ty jejich povedené čínské hůlky). Zlom přišel na night marketu, kde jsme si objednali stinky tofu.
Fakt se to tak jmenuje a fakt to smrdí. Navíc to ještě chutná hnusně. Ale aspoň jsme to zkusili a už se tomu můžeme vyhýbat.

Ale největší humus jsem zažila včera. "Den slizu" jsme to nazvali. Můj včerejší oběd bylo rybí maso ve slizu. Ono to má v čínštině nějaký hrozně cool název, ale já to nazvu takhle pro lepší představu.

A jako dezert jsme měli puding/tofu/cosi  podobné konzistence s fazolema. Teda já jediná to měla s citrónem a bez fazolí (po obědě už mě přešla chuť na větší experimenty).
Taky už jsme ochutnali mléčný čaj zvaný "bubble tea". Prostě čaj s mlíkem (díky loňské návštěvě Anglie mi tohle nevadí) se škrobovýma kuličkama na dně. Kuličky už mě tolik nezaujaly. Ale třeba si to časem zamiluju.

Večeře, snídaně a oběd - snídaně byla jediná bez rýže, avšak druhá možnost byly nudle. Oběd byl jediný s výtvorem z kachní krve.

Toť asi vše. Já se omlouvám za chaos tohohle článku, ale mám tolik myšlenek a zážitků v hlavě, že je takřka nemožné z toho vytvořit něco rozumného. 

O víkendu chceme jet za Káťou, Míšou a ostatníma do Kaoshiungu (budu tomu zkráceně říkat Kao, je to jednodušší). No a příští týden nám začíná škola. A cestování. A učení čínštiny. A volejbal. Bude toho spousta. 

Jinak samotní Taiwanci jsou hrozně milí lidi a taky hrozně stydliví. Koukejte na Taiwance, který projde kolem vás a on zaručeně sklopí hlavu. Ti odvážnější nás prosí, jestli se s nima nemůžeme vyfotit. A zas takoví prcci tady nejsou. Kluci jsou vysocí, tak jak já; holky menší, ale to i v Čechách. Teď to zní, jak kdybych byla obr. 

Nejzásadnější informace přicházejí na konec: kluci vykoumali, že jsou tady drahé kondomy (180 Kč za balení) a když uteče tyranosaurus Rex ze ZOO, musíte se schovat na stropě.

Toť vše, ozvu se zase příště ;)

P.S.: Kdyby měl někdo touhu  mi napsat, na přání vám pošlu taiwanské číslo. 

P.P.S.: Naše morče doma porodilo 2 malé morčátka. Až budou fotky, přidám je sem.