Původně jsem...

...chtěla psát jenom o Taiwancích, jejich chování a zvycích. Pak mě to přešlo a chtěla jsem splácat oblíbených 20 bodů. Nakonec z toho vyšel takový mix. Dneska je to trošku delší než obvykle, tak enjoy.

1. Slibuju, že už si nebudu dělat srandu z asijských popových skupin. Při sledování nového klipu od Madonny (Madonna - Girl Gone Wild), šla celá moje teorie "západ je normální" akorát do háje. Kolik těm chlapcům zaplatili, aby tam nosili podpatky? Jsou to dámské boty na podpatku nebo pánské? A umí na nich chodit líp než já?

2. Moje oblíbené téma - místní lidé.
Vždycky mě bavilo pozorovat lidi v jiných zemích. Jejich zvyky, chování, způsoby. Když jsem byla loni v Anglii, lidi kolem byli neskutečně fajn. Zatímco loni v Istanbulu, jsem po 3 dnech měla po krk jejich nabízení (se) a kecy okolo.
Sledovat Taiwance je sranda a údiv v jednom. Jsou stydliví, plaší, veselí, milí. Ale pořád mi tu něco chybí. Možná trošku spontánnosti a odvahy.
Když vezmete Taiwance žijícího 20 let v Tainanu a strčíte ho do ulice o jednu vedle, než na kterou je za ta léta zvyklý, tak bude v koncích. Holčina nám říkala, že jsme hrozně dobří, jak dokážem rychle najít trasu od školy do Tainanu. Natož do Kaohsiungu! Panejo! Prý ona první rok na škole bloudila a nebyla schopná najít trasu do města.

Díky tomu, že tady máme učitele, kteří jsou poměrně světaznalí, jsou schopni porovnávat západ s místníma celkem objektivně. Jednou jsme se bavili s našim učitelem na čínskou konverzaci o zločinech a celkové kriminalitě tady na ostrově. Protože tady (a to nám přijde všem) se prostě nekrade. Necháte klíče ve scooteru a ony tam pořád i za hodinu budou. Necháte si helmu na sedadle a ona tam bude. O víkendu jsme na scooterech nechávali krosny, ať se s nima nemusíme tahat a ony tam zůstaly. V Čechách je to nevídaná věc.
Ale zpátky k učitelovi. Ten tvrdil, že i tady se krade (chlapec už dlouho nebyl v Evropě). Ale říkal, že tady narůstá počet sebevražd a vražd.

Mladí lidé si tady totiž hledají vztahy úplně jinak než na co jsme zvyklí my. První půlrok spolu chodí akorát na kafe, povídat si, poznat toho druhého. Po půl roce si dají první pusu. Stráví spolu neskutečně moc času a tím si na sebe hrozně zvyknou. Když se pak chce jeden z nich rozejít, často to nedokáže ten druhý přenést přes srdce a zabije sebe, toho druhého, oba nebo celou rodinu. Učitel nám říkal pár případů z poslední doby a docela z toho mrazilo.
Když učitel zmiňoval ten půlrok, tak mě napadla loňská slova kamaráda z Ameriky: "Když jsi v Americe s někým víc jak půlroku, tak už všichni počítají s tím, že se budete brát." 
První pusa nebo svatba? Docela protiklad.

Na druhou stranu pak jdete do klubu a na začátku jsou v pozoru nachystané děvečky, které jenom čekají. A čím víc je chlapec ze západu, tím líp.

Taky tady mají nastavený šílený ideál krásy a to být patnáctiletá nevinná holčička s velkýma očima. Na ulici běžně najdete obchůdek prodávající jenom umělé řasy. Některé řasy už ani nevypadají jako řasy, ale jako stonožky. Bělící krémy se tady prodávají jak na běžícím páse. Pár týdnů zpátky seděl vedle nás na hodině klučina s vyběleným obličejem. Míra poznamenal, že ten kluk má na sobě víc make-upu než já.

A nebo velké téma, které už se tady řešilo několikrát a to holení. Místní kluci to nepotřebují (vypadaj všichni na 15), holky ano, ale nedělají to. Teda já osobně to zjišťovat nechci, vycházím ze slov ostatních. Na začátku našeho pobytu se mě jedna holčina ptala, jestli si holím nohy a proč to vlastně dělám. No děvče, nechtěla bys vidět moje nohy neoholený.
A k těm klukům. Aby se vám místní líbili, musíte mít buď 15 nebo 21 a k tomu být pedofil. Pevně doufám, že tušíte, že ani jedno nejsem.
Za celou dobu jsme tady viděly s Luckou jednoho hezkýho Taiwance. Jinak je to bída a člověk radši kouká na Evropany.

Ještě jedna moje vypozorovaná věc. Většina lidí zde nosí brýle. Normální dioptrické brýle. Pak jsou tady blázni, co nosí jenom obroučky. A pak jsou takoví magoři, kteří mají sice 6 dioptrií, ale nosí čočky a navíc ještě obroučky. O koho však jde, vám nepovím.
Já se ale ani nedivím, že se tady nosí tolik brýle. Oblíbené hobby všech je sedět u kompu. Navíc na ulicích jsou všude, ale opravdu všude neonové nápisy a semafory. To těm očím taky moc nepomáhá.

3. K těm semaforům. Ty jsou opravdu na každém rohu. Když jedete 10 minut, tak vám to ani nepřijde, ale pokud jedete 4 hodiny na scooteru, tak už to vážně začíná otravovat.
Ty semafory tady mají proto, že neznají přednost zprava. Teda aspoň doposud jsem nenašla jedinou značku ukazující hlavní a vedlejší silnici. On by to tady totiž nikdo nedodržoval a všichni by se zabili uprostřed. 

4. Moje studijní morálka šla ke dnu. Včera jsem měla sedět celý den ve škole a místo toho jsem koukala v Kao na filmy. Dneska jsem měla ráno angličtinu, o které se mi pěkně zdálo z postele. Zítra mám němčinu a taky to nevidím moc růžově. Na moji obhajobu musím říct, že ty jazyky tady mi nedávají vůbec nic a člověk tam je kolikrát za blbce, když chce mluvit s ostatníma a ti vyhýbají očima, ušima a přes pusu mají roušku.

5. Zahajila jsem dneska ozdravný týden. Absence ovoce, zeleniny a přebytek všelijakých sendvičů ze mě udělají akorát kouli jako loni na Kypru. A to nechci. Takže aspoň tenhle týden se zkusím hecnout a žít zdravě.

6. Zničila jsem si sluchátka. Opět. Ničení sluchátek je moje oblíbená činnost. Co 3 měsíce si můžu koupit nový. Ještě než si tady koupím svoje, tak testuju sluchátka všech ostatních okolo.
Od včerejška mám půjčený Hániny. Krátké hledání na internetu mi vyplivlo informace, že její sluchátka obdržené jako dar k nákupu telefonu, stojí okolo 2 litrů. Tak snad je nezničím.

7.  Posílám pusu Háně vedle do pokoje. Dneska dostala v nemocnici antibiotika a další prášky, páč ji trápí už docela dlouho tuberácký kašel. V úterý jedou moji Tainanci na Filipíny, tak se snad vykurýruje.

8. Co tady budu dělat sama 10 dnů?

9. Už to mám. Budu skákat Lucce po posteli.

10. Dneska jsem byla nakupovat. Když jsem šla nakupovat minulý týden s Michalem, tak jsem si nekoupila nic, zato on jo. To naštve, když chlap má víc koupených věcí, než vy. Dobře koupila jsem si řasenku a pánský sprcháč. Takže jsem to dneska nevydržela a šla do města sama. A konečně mám boty! A kraťasy! A hábit! Docela vtipný moment nastal v jednom obchodě, kde jsem si zkoušela kraťasy a džíny. Kraťasy velikosti M a džíny velikosti XL. Přitom velikostně ty věci vypadaly úplně stejně.
Jo kraťasy mi byly a džíny ne. Smutná věc, když vám už ani XL věc nesedí. Mě to teda nesedělo délkově, džíny mi končily 5 cenťáků nad kotníkama. Něco mi říká, že tady jen tak hravě džíny neseženu.
Hrozně bych si přála vidět tady Renču, jak s jejím metrem osmdesát dva shání kalhoty.

11. Proč jsem si koupila pánský sprcháč?

12. Nevím, co je to tady za úchylku, ale všechny sprcháče a šampony mají tak 2 litry a nahoře pumpičku. Přesně tu pumpičku, která se vám zmáčkne v moment, kdy někam cestujete a sprcháč se vám vylije do tašky. A dvoulitrová flaška je vážně praktická věc už od pohledu. Takže jediný normální sprcháč, který jsem tady našla je pánský od Axe. Včera jsem s velkou dávkou štěstí našla i normální šampon.

13. Taiwanci neuvěřitelně spamují na FB. Za den přidají i 10 příspěvků. Není nic lepšího než si fotit snídaně a dávat to každý den na zeď. Kdyby žrali aspoň něco jinýho, ale oni tam mají furt to samý. Tanpin focený zleva, tanpin zprava, tanpin zvrchu, tanpin obohacený kečupem. Já bych na ty tanpiny aspoň kreslila smajlíky. Vypadalo by to hned líp. A zní to dobře, jen si to představte. Smějící se tanpin, mračící se tanpin, tanpin v depresích. Super.

Tanpin že se správně píše dan bing? To jsou mi věci. Je to placka, ve které jde mi sýr, slaninu, co si hrdlo přeje. Docela jsem si to tady oblíbila. Teď si to ještě představte s tím smajlíkem nahoře.

14. Konečně jsem byla v tom lunaparku. Prvně jsem si teda říkala, že za tu kosu to ani nestálo tam jet, ale teď mi to přijde jako bezva výlet.
Ale tu zimu bych vám fakt nikomu nepřála.

15.  To se ráno vzbudíte a zjistíte, že venku je pěkně hnusně. Hned se vám chce někam hrozně jet. Nakonec však vyrazíte na scooteru a po dvou hodinách toho máte tak akorát dost. Ale ještě tam nejsme, takže se jede dál. S radostí a nadšením.
Dorazíte do lunaparku, projdete strašidelný hrad a dáte si 3 atrakce. Kvůli těm 3 atrakcím tam ale stojí za to jet. Jeďte však odpoledne, kdy je od 3 hodin snížený vstupný. Sice jenom na 2 hoďky, ale ono to stačí.

16. K večeru se jeďte ubytovat do kempu. Na silnici mlha, prší, vy mrznete. Má to svou atmošku. Najděte první slušně vypadající kemp hned u silnice, ubytujte se a běžte si dát vařící sprchu.
Myslím, že v tý sprše jsme každý byl minimálně půl hodiny. Já teda měla prvně chuť se jít utopit.

 17. Večer si sedněte s nějakýma lidma ke stolu. Nabízejí polívku, tak proč ne. To že je polívka nic moc (spíš nic než moc) si raději necháte pro sebe. Z lidi u stolu se totiž vyklube jakýsí známý taiwanský architekt, viceprezident společnosti, která vlastní místní obchodní řetězec (7-11 pro znalé), uznávaný geolog atd. Když jsou tyhle kapacity spát, přesuňte se ke stolu vedle k bandě veselých a opilých Taiwanců. Vydržíte s nima takovou dobu potřebnou k dopití piva, který jste od nich dostali. Pak se jde spinkat.

18. A ve stanu (což nechápu doteď) se vyspíte skoro nejlíp za celou dobu na Taiwanu. Druhý den vstaňte a dejte se do objíždění jezera Sun Moon. Počasí je super, tak se hned líp žije.
Večer se přesuňte zpátky do Kao. Zní to jednoduše, ale bylo to peklo. 4 hodiny na scooteru jako spolujezdec. Kromě toho, že se nudíte, tak vás bolí pekelně nohy. V jednu chvíli jsem to chtěla vzdát a jít na vlak. Mám ohromnou radost, že se mi ozvaly vazy v koleni, moje staré válečné zranění z dob basketových.

19. Zítra je středa tudíž konec mých školních povinností, takže musím vymyslet nějaký program na víkend. Zatím to vidím na hroznou flákarnu a lenošení.

20. Dneska jsem toho napsala dost, což?

Mějte se ;)

Už nikdy...

...nedám nohy k sobě. Přesně tahle věta mě dneska napadla. Teď nechám na každém z vás, co si pod tím kdo představí.

Klasická taiwanská 20ti bodovka je tady.

1. Víte, co je nejhorší věc na světě? Roky jsem tenhle žebříček vytvářela a přišla jenom na první dvě místa. Krásné 1. místo obsadila studená sprcha a na paty jí šlape druhá jahodová zmrzlina. Díky Taiwanu jsem přišla na bronzové místo. Medaili za 3. místo získává komár schovaný v teplákách, ve kterých spíte. Neumím si totiž jinak vysvětlit těch 31 štípanců na levé noze získaných přes jednu jedinou noc. Tento komár navíc odvedl výtečnou práci, protože i po týdnu tam ty štípance jsou a moje noha vypadá, jako by trpěla leprou.

2. Moje oblíbené téma - scooter (nebudu řešit Ú/Ů přeci). Jakožto každodenní řidič auta jsem nikdy nepřemýšlela o tom, jak budete vypadat při a po jízdě na něm. Při jízdě očekávejte trochu větru. S radostí jsem v sobotu ukázala světu celé svoje nohy (geniální nápad vzít si šaty).
A po jízdě? Nevím, proč jsem si naivně myslela, že člověk vypadá, jak v těch reklamách, kdy modelka sundá helmu, hodí hřívou a všichni kolem jdou do kolen.
Ve skutečnosti je to tak, že člověk sundá helmu, snaží se prohrábnout vlasy a skončí někde v úrovni uší, protože pak už jsou místo normálních vlasů jenom dredy. Ve svých volných chvílích se v koupelně peru s kartáčem a snažím se to rozčesat.
Další věc o tomto ďábelském stroji. Moji milovaní Tainanci začali na silnicích pěkně prasit. U Jirky jsem si jakžtakž zvykla, ale ona začala i Lůca! Tenhle víkend jsem si vybrala štěstí na 10 let dopředu. Prvně předjíždějící auto, pak odbočující auto (to jsem ještě zvesela přemýšlela, jak stylově a elegantně udělat kotoul letmo přes kapotu), ale dnešní scooter z boku už taková sranda nebyla (to, že jsme jely na červenou si nechám pro sebe)...

Na scooterech se vozí úplně všechno. Malé děti (bez helem), psi či plynové bomby.

 3. Taiwanci sladí to, co nemají. A sůl neznají nejspíš vůbec nebo minimálně. Proč je všechno pečivo nasladko? Proč je pizza sladká? Pak si dá člověk čaj a je slaný.  Já už si to všechno vysvětluju akorát jedním pojmem a to je: "Asie".

4. Tenhle týden jsme byli v italské, americké a řecké restauraci. Nejvíce sobě podobná byla americká s hamburgerem. Ono taky není nic těžkého uplácat maso a dát ho do housky (kupodivu nebyla sladká) a polít kečupem. V italské jsem vyzkoušela sýrovou pizzu, kterou vidíte na obrázku - no Italové by z ní moc odvaření nebyli, ale na spravení chuti byla super. A v pátek jsme byli v řecké restauraci. Já bych si své subjektivní hodnocení nechala pro sebe, protože po 10ti měsících s Řekama, bych to brala všechno hrozně kriticky. Jediný, co k jídlu v řecké restauraci na Taiwanu řeknu, že bílý jogurt s medem jakožto dezert se v Řecku nepodává ozdobený petrželí. Při prvním pohledu na zelenou ozdobičku v mističce, mě napadlo jenom jedno slovo: "Asie".

5. Ještě něco k jídlu. Ve čtvrtek jsme jeli s naším učitelem do muzea Taiwanské historie. Upřímně, moc mě to nenadchlo. Celkově historická muzea nejsou moje oblíbené místa. Však to znáte - všude kolem samé data, války a strašidelné figuríny. Po muzeu jsme jeli společně na oběd. Překvapivě na rýži. Yoshi (učitel) nám ještě objednal cosi, co prý loni vyhrálo v BBC anketě o nejhnusnější jídlo na světě 1.místo - tofu s černým vejcem. No...slizová polívka byl větší humus, ale černé sklovité vajíčko před sebou už znova vidět nemusím.

 6. Přijde mi, že tady je počasí stejné jako loni na Kypru. Když jsme tam loni přijely, bylo nádherně a vedro. Pak se to zhoršilo a my chodily v kabátech. To samé tady. Když jsme dorazili, bylo neskutečné vedro, druhý den jsme pochodovali po kampusu v kraťasech a teď byla týden docela kosa. Naštěstí to přešlo, tenhle víkend bylo parádně a mám spálené ramena a krk. 

7. Před týdnem jsem vám posílala své oblíbené jihokorejské skupiny. Tenhle týden jsem viděla v ulicích velký plakát toho boybandu a vážně uvažovala, že by se mi krásně vyjímal na nástěnce v pokoji.
Tenhle týden posílám tradiční taiwanský song a chci jen dodat, že ten tanec pánů v modrém se plánujem do konce pobytu naučit. Tady to máte: Song from Taiwan

8. Dostala jsem tady úžasný nápad a to, vyprat si boty v pračce. Doma je peru běžně a v pohodě. Tady jsem po 20-ti minutách otevřela pračku a vytáhla podrážku, cáry připomínající moje boty a knoflík. Původ knoflíku mi není znám, tak jsem ho tam nechala budoucím generacím. A boty? Ty letěly do koše. R.I.P.

9. Příběh, jak jsme jeli do lunaparku. To se rozhodnete jet hodinu do Kaohsiungu, i přestože od nás z Tainanu je to právě o tu hodinu blíž. Domluvíte se na ráno na půl osmou a pak jdete spát v 5. Ráno. Úspěch zaručen, že v 7 rozhodně nevstanete. Takže lunapark jindy.

10. K předešlému bodu nutno dodat i pokračování. Takže vstanete někdy v devět/deset. A místo lunaparku se pojede na ostrov a slunit se. V tu chvíli vám dojde, že všechny troje plavky, které tady máte, se poflakují ve skříni v Tainanu. Takže se jede zpátky do Tainanu a tam i na pláž. Večer v 9 padnete únavou, protože ruch města Kaohsiung vás pravidelně budí co 10 minut (nejlepší je troubení lodi v 7 ráno).

11. A druhý den vstanete ráno v 6, jedete na scooteru do přístavu a na ostrov. Celý ho projedete v třicetistupňovém vedru a večer zpátky domů. Připomínáte spařené prase, ale říkáte si, že to byl dobrý víkend.

12. Z celého víkendu tedy vyplývají 2 věci. První z nich, že začínám nesnášet trasu Kaohsiung - Tainan. Jezdím to tak často jako Hradec - Pardubice a začínám to znát zpaměti. Druhou věcí je to, že můj zadek se mnou nemluví. Po hodinách a hodinách na scooteru budu dneska spát nejspíš vestoje.

13. S tím samozřejmě souvisí i první věta dnešního článku. Dnešní celodenní jízda může za to, že moje nohy už nikdy nebudou u sebe. 5 bludišťáků pro toho, kdo to uhádl.

14. Po celoročním hledání jsem tady našla obal na ipod. Gumový, bez okras a vzorů. Konečně. Dalo mi to docela práce. V Čechách i tady.

15. Dnešní jízda na lodi z ostrova na ostrov byl docela zážitek. Čekala jsem nějaký pomalý lenivý trajekt, ale místo toho připlula jakási rádoby jachta. To skákání po vlnách mi připomnělo loňský trajekt a 4-hodinové utrpení na palubě. Dneska to byla i sranda. Taiwanci to brali jako nejvíc vzrušující věc v životě, protože při dopadech a zhoupnutím tleskali, hýkali a byli z toho na větvi.

16. Vzdala jsem další předmět. Conflict management se jmenuje. V úterý jsme měli první hodinu. Docela mě zklamalo, že polovina třídy neumí vůbec anglicky. Další vám řeknou, že jejich silnou stránkou je komunikace. A řeknou to tak hlasitě, že ani člověk sedící vedle to neslyší. Takže bohužel na tohle kašlu. Protože jak s nima mám řešit něco o konfliktu a diskutovat, když nemluvíme stejným jazykem? Ještěže jsem ve třeťáku a známky jsou celkem jedno. Nejradši bych si zrušila všechno kromě pondělí. Úterní angličtina mi totiž nedá vůbec nic. Kor když chci příští rok dělat CAE testy. Středeční němčina je taky nuda, ale dá mi aspoň slovíčka a nějakou tu gramatiku. No loni byl Kypr sice o dost tězší (možná i víc než Hradec), ale zas to nebylo tak o ničem jako tady.

17. Jediný co mi teda zbývá se tady učit, je čínština. Nad tou jsem seděla tenhle týden někdy do dvou do rána a došla akorát k tomu, že učit se čtvrtý cizí jazyk nemá moc cenu. Páč v tý hlavě bude akorát hrozný guláš. 

20. A jsem u konce. Pozorným neunikne, že chybí body č. 18,19. Já se omlouvám, ale padá mi po dnešku hlava. Příště to třeba možná o pár bodů natáhnu. A nebo taky ne. Zítra mě opět čeká škola. Juch.

Mějte se ;)

Po dlouhé době...

...se opět ozývám. Tenhle článek jsem měla asi 3x rozepsaný, ale ani jednou se mi ho nepovedlo dokončit.
Bohužel moje předsevzetí psát pravidelně každý týden jaksi padlo. Což je blbý pro vás, protože už si teď na řadu věcí nevzpomenu.
Takže je tady opět 20-bodový článek, protože vy to máte všichni rádi a mě se to dobře píše.

1. Na začátek bych vám všem chtěla zkazit váš hudební vkus. Posloucháte Madonnu, Britney či jinou popovou věc? Tak na to ihned zapomeňte! Posílám 2 jihokorejské popové skupiny, které si zamilujete.
První z nich je skupina asi deseti slečen, u kterých je roztomilost ihned na prvním místě. Tady jsou: Girls Generation - Gee
Přísáhám, že si tuhle věc hravě zapamatujete a budete minimálně pokyvovat hlavou do rytmu. Nebo trsat po pokoji jako my tady.
Další a ještě větší peckou je boyband Super Junior - Mr. Simple. Doporučuju zaměřit svou pozornost na blonďáčka nebo chlapce s patkou. A nebudete hrůzou spát 2 dny.
Ještě mám pro vás jednu tradiční taiwanskou, ale tu pošlu zase příště.
Na spravení chuti posílám svou oblíbenou (a to bez jakékoli legrace): Sum 41 - Pieces.

2. Když už jsme u té roztomilosti, tak bych vám přála vidět místní obchody s oblečením. Jak bych jenom ten místní styl nazvala? Navštivte babičku a prohrabejte ji půdu. Kraječky, volánky, květinky a budeme všichni hrozně cute.
Avšak dneska jsem si koupila nejvíce stylovou věc z celého Taiwanu. Všimla jsem si, že většina lidí zde nosí brýle. Náš společný taiwanský kamarád zašel až tak daleko, že má brýle, ale bez skel. Takže vlastně jenom obroučky. Už je mám taky a plánuju to nosit i v Čechách, ať na mě koukají lidi jak na blázna.

3. Stále neřídím skůtr. Ale řekla jsem si, že jestli se mám na tom cítit aspoň trochu bezpečně, budu si muset koupit lepší helmu, než tu, co jsem měla půjčenou. Prasátková helma mě okouzlila na první pohled. Bílé prasátko ještě dostalo trochu francouzského tuningu v podobě knírku.

Helma zezadu

 4. Zažila jsem poprvé zemětřesení. Síla 5,9 RŠ. Znova už to k životu nepotřebuju. Ptáte se na moji první reakci? Seděla jsem zrovna v křesle, tak jsem myslela, že mi Míra nebo Jirka třepou s křeslem (rádi si z mojí osoby dělají vtípky).
Nevím, jestli existují nějaké speciální kurzy či školení "Jak se chovat při zemětřesení", ale s jistotou můžu tvrdit, že na to můžete rovnou zapomenout. Koukáte totiž jako puk a nechápete. Navíc pokud jste ve 12. patře jako byli my, tak vám nějaké extra rady moc nepomůžou.

5. Chtěla bych se omluvit za mystifikaci v podobě svého čínského jména. Moje příjmení neboli Báj neznamená Tichá, ale Bílá (asijská angličtina quiet = white, zní celkem podobně). Celé moje jméno je teda něco jako Bílá krása. S tím si dovolím momentálně nesouhlasit, protože po návštěvě pláže už zas tak extra bílá nejsem. Naštěstí už můj nos nevypadá jako by byl 3 dny naložený v rumu.

6. Učím se 6 hodin týdně čínštinu a je to boj. Co mi fakt jde, je rozpoznávat znaky na jídelním či čajovém lístku. A to je tak všechno.
Čínština má 4 tóny (stoupavý, klesavý atd.). Takže jedno slovo můžete mít více významu a záleží jakým tónem to řeknete. Co si budem povídat, nebaví mě to.

Překládání jídelních lístků

 7.  Taiwan už si mě získal. Díky moři, díky čemu jinému že jo. Zjištění, že k životu opravdu potřebuju moře, mě přivádí na myšlenku, kde budu asi v budoucnu bydlet.

Kenting

 8. Začínám si zvykat na místní jídlo a navštěvovat své oblíbené restaurace. Nejlepší smaženou rýži má paní v zapadlém krámku u silnice u nás ve vesničce a nejlepší smažené knedlíčky má night market v Luzhu (město půl hoďky od nás).

Dnešní dobrůtka na spravení chuti

 9. Něco k tomu Luzhu. Jeli jsme se tam podívat za našima kamarádama, co tam studují. A přísahám, že ta škola vypadá jak Bradavice. Troufám si i tvrdit, že vím, kde tam má Brumbál pracovnu. Ale největší sranda byla, že místní tam na cizince nejsou zvyklí vůbec. Koukali na nás jako nikdo předtím a bylo to místama i docela nepříjemný.

10. Zítra neboli v sobotu máme školu. Looseři. Díky tomu, že byly minulý týden v pondělí prázdniny a nám odpadly 2 čínštiny. Takže zítra si je budem nahrazovat. Tak sakra nedávejte prázdniny!! Neotravujte mě se školou v sobotu!

11. Za trest plánujeme s holkama se pořádně večer opít někde v Kao. Ha! Doufám, že budeme tancovat na pódiu a high-fivovat (zní to blbě, ale všichni víte, co tím myslím) chlapce pod pódiem jako minule. Jen ať Asie vidí, co jsme zač!

12. Konečně (asi 6 mailech a stovkách smsek) mi rodiče poslali fotky těch našich malých morčátek. Prý to byli ďáblové a hrozně dobře chutnali na paprice.
Kecám, malé Žofky (jména nemají, takže se jmenují podle mámy - Žofka jr. I a Žofka jr. II) na žádné paprice nebyly, ale půjdou brzo z domu. Moji rodiče se nechtějí stát zakladateli morčecí farmy v Máteřově.

13. S Míšou jsme si minulý týden říkaly, že tady žijem jako snobové. Na pláž si jezdíme taxíkem (2 hodiny jízdy za 180 korun) a na večeři tady jíme běžně sushi. Přetěžký život tady všichni žijem.

14.  Moje brýle, teda obroučky jsou naprosto awesome. Myslím, že se s nima ještě hodně vyblbnu. Hlavně si v tuhle chvíli připadám jak spisovatel. Brýle, ťukání do klávesnice. Už jenom to cigárko a kafíčko.

15. Dala bych si chleba s máslem a sýrem! Ani nevíte jak moc. I přestože jsem měla sýr po dlouhé době minulý týden, tak moje blouznění po něčem domácím a obyčejném stále pokračuje. Všechny mléčné výrobky jsou tady totiž mrtě drahé (ostrov že jo). A já vůl si potřetí za sebou vyberu znova jet na ostrov. Nepoučitelný člověk.

16. Píšete bakalářku dětičky?

17. Včera jsme jeli na výlet do horkých bahenních pramenů. Byl to parádní útěk z města do hor. Místní smog je fakt hnus.
Byl to zajímavý den. Začalo to obědem, kdy jsme při objednávce celého kuřete/slepice dostali opravdu celou slepici se vším všudy. Pařátky i hlavu. Asi speciální akce "kuře + hlava zdarma" by člověka napadlo. Později se ukázalo, že tohle jídlo je pro tamní district typické.
A potom bahenní prameny. Napatlali jsme na sebe bahno a doufali, že to není cement od tamních dělníků, kteří tam cosi opravovali. Nebyl. Parádní relax.

Kvok

 18. Za ten necelý měsíc, co jsem tady, jsem zhubla dobrých 5 kilo. Ale můj apetit nedávno nahlásil svůj návrat a já už nebudu nechávat nedojedené zbytky (promiňte kluci). Ale spíš je pravděpodobnější jiný důvod a to, že jsem se konečně naučila jíst hůlkama.

19.Za měsíc budu na Filipínách! Těším se, jak malý Jarda.
Proto jsme dneska začaly s Lůcou běhat. Lůca proto, aby unesla krosnu na zádech a já, abych okouzlila chlapy na pláži (každá jedem s někým jiným a jinak). 

20. Právě jsem si sežrala svou snídani. Už nikdy si nebudu kupovat snídani večer, páč stejně do rána nikdy nevydrží.

Z rychlosti jakou jsem psala tento článek, se mi až zamlžily skla u brýlí. Příště musím psát pomaleji.