1. Slibuju, že už si nebudu dělat srandu z asijských popových skupin. Při sledování nového klipu od Madonny (Madonna - Girl Gone Wild), šla celá moje teorie "západ je normální" akorát do háje. Kolik těm chlapcům zaplatili, aby tam nosili podpatky? Jsou to dámské boty na podpatku nebo pánské? A umí na nich chodit líp než já?
2. Moje oblíbené téma - místní lidé.
Vždycky mě bavilo pozorovat lidi v jiných zemích. Jejich zvyky, chování, způsoby. Když jsem byla loni v Anglii, lidi kolem byli neskutečně fajn. Zatímco loni v Istanbulu, jsem po 3 dnech měla po krk jejich nabízení (se) a kecy okolo.
Sledovat Taiwance je sranda a údiv v jednom. Jsou stydliví, plaší, veselí, milí. Ale pořád mi tu něco chybí. Možná trošku spontánnosti a odvahy.
Když vezmete Taiwance žijícího 20 let v Tainanu a strčíte ho do ulice o jednu vedle, než na kterou je za ta léta zvyklý, tak bude v koncích. Holčina nám říkala, že jsme hrozně dobří, jak dokážem rychle najít trasu od školy do Tainanu. Natož do Kaohsiungu! Panejo! Prý ona první rok na škole bloudila a nebyla schopná najít trasu do města.
Díky tomu, že tady máme učitele, kteří jsou poměrně světaznalí, jsou schopni porovnávat západ s místníma celkem objektivně. Jednou jsme se bavili s našim učitelem na čínskou konverzaci o zločinech a celkové kriminalitě tady na ostrově. Protože tady (a to nám přijde všem) se prostě nekrade. Necháte klíče ve scooteru a ony tam pořád i za hodinu budou. Necháte si helmu na sedadle a ona tam bude. O víkendu jsme na scooterech nechávali krosny, ať se s nima nemusíme tahat a ony tam zůstaly. V Čechách je to nevídaná věc.
Ale zpátky k učitelovi. Ten tvrdil, že i tady se krade (chlapec už dlouho nebyl v Evropě). Ale říkal, že tady narůstá počet sebevražd a vražd.
Mladí lidé si tady totiž hledají vztahy úplně jinak než na co jsme zvyklí my. První půlrok spolu chodí akorát na kafe, povídat si, poznat toho druhého. Po půl roce si dají první pusu. Stráví spolu neskutečně moc času a tím si na sebe hrozně zvyknou. Když se pak chce jeden z nich rozejít, často to nedokáže ten druhý přenést přes srdce a zabije sebe, toho druhého, oba nebo celou rodinu. Učitel nám říkal pár případů z poslední doby a docela z toho mrazilo.
Když učitel zmiňoval ten půlrok, tak mě napadla loňská slova kamaráda z Ameriky: "Když jsi v Americe s někým víc jak půlroku, tak už všichni počítají s tím, že se budete brát."
První pusa nebo svatba? Docela protiklad.
Na druhou stranu pak jdete do klubu a na začátku jsou v pozoru nachystané děvečky, které jenom čekají. A čím víc je chlapec ze západu, tím líp.
Taky tady mají nastavený šílený ideál krásy a to být patnáctiletá nevinná holčička s velkýma očima. Na ulici běžně najdete obchůdek prodávající jenom umělé řasy. Některé řasy už ani nevypadají jako řasy, ale jako stonožky. Bělící krémy se tady prodávají jak na běžícím páse. Pár týdnů zpátky seděl vedle nás na hodině klučina s vyběleným obličejem. Míra poznamenal, že ten kluk má na sobě víc make-upu než já.
A nebo velké téma, které už se tady řešilo několikrát a to holení. Místní kluci to nepotřebují (vypadaj všichni na 15), holky ano, ale nedělají to. Teda já osobně to zjišťovat nechci, vycházím ze slov ostatních. Na začátku našeho pobytu se mě jedna holčina ptala, jestli si holím nohy a proč to vlastně dělám. No děvče, nechtěla bys vidět moje nohy neoholený.
A k těm klukům. Aby se vám místní líbili, musíte mít buď 15 nebo 21 a k tomu být pedofil. Pevně doufám, že tušíte, že ani jedno nejsem.
Za celou dobu jsme tady viděly s Luckou jednoho hezkýho Taiwance. Jinak je to bída a člověk radši kouká na Evropany.
Ještě jedna moje vypozorovaná věc. Většina lidí zde nosí brýle. Normální dioptrické brýle. Pak jsou tady blázni, co nosí jenom obroučky. A pak jsou takoví magoři, kteří mají sice 6 dioptrií, ale nosí čočky a navíc ještě obroučky. O koho však jde, vám nepovím.
Já se ale ani nedivím, že se tady nosí tolik brýle. Oblíbené hobby všech je sedět u kompu. Navíc na ulicích jsou všude, ale opravdu všude neonové nápisy a semafory. To těm očím taky moc nepomáhá.
3. K těm semaforům. Ty jsou opravdu na každém rohu. Když jedete 10 minut, tak vám to ani nepřijde, ale pokud jedete 4 hodiny na scooteru, tak už to vážně začíná otravovat.
Ty semafory tady mají proto, že neznají přednost zprava. Teda aspoň doposud jsem nenašla jedinou značku ukazující hlavní a vedlejší silnici. On by to tady totiž nikdo nedodržoval a všichni by se zabili uprostřed.
4. Moje studijní morálka šla ke dnu. Včera jsem měla sedět celý den ve škole a místo toho jsem koukala v Kao na filmy. Dneska jsem měla ráno angličtinu, o které se mi pěkně zdálo z postele. Zítra mám němčinu a taky to nevidím moc růžově. Na moji obhajobu musím říct, že ty jazyky tady mi nedávají vůbec nic a člověk tam je kolikrát za blbce, když chce mluvit s ostatníma a ti vyhýbají očima, ušima a přes pusu mají roušku.
5. Zahajila jsem dneska ozdravný týden. Absence ovoce, zeleniny a přebytek všelijakých sendvičů ze mě udělají akorát kouli jako loni na Kypru. A to nechci. Takže aspoň tenhle týden se zkusím hecnout a žít zdravě.
6. Zničila jsem si sluchátka. Opět. Ničení sluchátek je moje oblíbená činnost. Co 3 měsíce si můžu koupit nový. Ještě než si tady koupím svoje, tak testuju sluchátka všech ostatních okolo.
Od včerejška mám půjčený Hániny. Krátké hledání na internetu mi vyplivlo informace, že její sluchátka obdržené jako dar k nákupu telefonu, stojí okolo 2 litrů. Tak snad je nezničím.
7. Posílám pusu Háně vedle do pokoje. Dneska dostala v nemocnici antibiotika a další prášky, páč ji trápí už docela dlouho tuberácký kašel. V úterý jedou moji Tainanci na Filipíny, tak se snad vykurýruje.
8. Co tady budu dělat sama 10 dnů?
9. Už to mám. Budu skákat Lucce po posteli.
10. Dneska jsem byla nakupovat. Když jsem šla nakupovat minulý týden s Michalem, tak jsem si nekoupila nic, zato on jo. To naštve, když chlap má víc koupených věcí, než vy. Dobře koupila jsem si řasenku a pánský sprcháč. Takže jsem to dneska nevydržela a šla do města sama. A konečně mám boty! A kraťasy! A hábit! Docela vtipný moment nastal v jednom obchodě, kde jsem si zkoušela kraťasy a džíny. Kraťasy velikosti M a džíny velikosti XL. Přitom velikostně ty věci vypadaly úplně stejně.
Jo kraťasy mi byly a džíny ne. Smutná věc, když vám už ani XL věc nesedí. Mě to teda nesedělo délkově, džíny mi končily 5 cenťáků nad kotníkama. Něco mi říká, že tady jen tak hravě džíny neseženu.
Hrozně bych si přála vidět tady Renču, jak s jejím metrem osmdesát dva shání kalhoty.
11. Proč jsem si koupila pánský sprcháč?
12. Nevím, co je to tady za úchylku, ale všechny sprcháče a šampony mají tak 2 litry a nahoře pumpičku. Přesně tu pumpičku, která se vám zmáčkne v moment, kdy někam cestujete a sprcháč se vám vylije do tašky. A dvoulitrová flaška je vážně praktická věc už od pohledu. Takže jediný normální sprcháč, který jsem tady našla je pánský od Axe. Včera jsem s velkou dávkou štěstí našla i normální šampon.
13. Taiwanci neuvěřitelně spamují na FB. Za den přidají i 10 příspěvků. Není nic lepšího než si fotit snídaně a dávat to každý den na zeď. Kdyby žrali aspoň něco jinýho, ale oni tam mají furt to samý. Tanpin focený zleva, tanpin zprava, tanpin zvrchu, tanpin obohacený kečupem. Já bych na ty tanpiny aspoň kreslila smajlíky. Vypadalo by to hned líp. A zní to dobře, jen si to představte. Smějící se tanpin, mračící se tanpin, tanpin v depresích. Super.
 |
| Tanpin že se správně píše dan bing? To jsou mi věci. Je to placka, ve které jde mi sýr, slaninu, co si hrdlo přeje. Docela jsem si to tady oblíbila. Teď si to ještě představte s tím smajlíkem nahoře. |
14. Konečně jsem byla v tom lunaparku. Prvně jsem si teda říkala, že za tu kosu to ani nestálo tam jet, ale teď mi to přijde jako bezva výlet.
Ale tu zimu bych vám fakt nikomu nepřála.
15. To se ráno vzbudíte a zjistíte, že venku je pěkně hnusně. Hned se vám chce někam hrozně jet. Nakonec však vyrazíte na scooteru a po dvou hodinách toho máte tak akorát dost. Ale ještě tam nejsme, takže se jede dál. S radostí a nadšením.
Dorazíte do lunaparku, projdete strašidelný hrad a dáte si 3 atrakce. Kvůli těm 3 atrakcím tam ale stojí za to jet. Jeďte však odpoledne, kdy je od 3 hodin snížený vstupný. Sice jenom na 2 hoďky, ale ono to stačí.
16. K večeru se jeďte ubytovat do kempu. Na silnici mlha, prší, vy mrznete. Má to svou atmošku. Najděte první slušně vypadající kemp hned u silnice, ubytujte se a běžte si dát vařící sprchu.
Myslím, že v tý sprše jsme každý byl minimálně půl hodiny. Já teda měla prvně chuť se jít utopit.
17. Večer si sedněte s nějakýma lidma ke stolu. Nabízejí polívku, tak proč ne. To že je polívka nic moc (spíš nic než moc) si raději necháte pro sebe. Z lidi u stolu se totiž vyklube jakýsí známý taiwanský architekt, viceprezident společnosti, která vlastní místní obchodní řetězec (7-11 pro znalé), uznávaný geolog atd. Když jsou tyhle kapacity spát, přesuňte se ke stolu vedle k bandě veselých a opilých Taiwanců. Vydržíte s nima takovou dobu potřebnou k dopití piva, který jste od nich dostali. Pak se jde spinkat.
18. A ve stanu (což nechápu doteď) se vyspíte skoro nejlíp za celou dobu na Taiwanu. Druhý den vstaňte a dejte se do objíždění jezera Sun Moon. Počasí je super, tak se hned líp žije.
Večer se přesuňte zpátky do Kao. Zní to jednoduše, ale bylo to peklo. 4 hodiny na scooteru jako spolujezdec. Kromě toho, že se nudíte, tak vás bolí pekelně nohy. V jednu chvíli jsem to chtěla vzdát a jít na vlak. Mám ohromnou radost, že se mi ozvaly vazy v koleni, moje staré válečné zranění z dob basketových.
19. Zítra je středa tudíž konec mých školních povinností, takže musím vymyslet nějaký program na víkend. Zatím to vidím na hroznou flákarnu a lenošení.
20. Dneska jsem toho napsala dost, což?
Mějte se ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat