Po dlouhé době...

...se opět ozývám. Tenhle článek jsem měla asi 3x rozepsaný, ale ani jednou se mi ho nepovedlo dokončit.
Bohužel moje předsevzetí psát pravidelně každý týden jaksi padlo. Což je blbý pro vás, protože už si teď na řadu věcí nevzpomenu.
Takže je tady opět 20-bodový článek, protože vy to máte všichni rádi a mě se to dobře píše.

1. Na začátek bych vám všem chtěla zkazit váš hudební vkus. Posloucháte Madonnu, Britney či jinou popovou věc? Tak na to ihned zapomeňte! Posílám 2 jihokorejské popové skupiny, které si zamilujete.
První z nich je skupina asi deseti slečen, u kterých je roztomilost ihned na prvním místě. Tady jsou: Girls Generation - Gee
Přísáhám, že si tuhle věc hravě zapamatujete a budete minimálně pokyvovat hlavou do rytmu. Nebo trsat po pokoji jako my tady.
Další a ještě větší peckou je boyband Super Junior - Mr. Simple. Doporučuju zaměřit svou pozornost na blonďáčka nebo chlapce s patkou. A nebudete hrůzou spát 2 dny.
Ještě mám pro vás jednu tradiční taiwanskou, ale tu pošlu zase příště.
Na spravení chuti posílám svou oblíbenou (a to bez jakékoli legrace): Sum 41 - Pieces.

2. Když už jsme u té roztomilosti, tak bych vám přála vidět místní obchody s oblečením. Jak bych jenom ten místní styl nazvala? Navštivte babičku a prohrabejte ji půdu. Kraječky, volánky, květinky a budeme všichni hrozně cute.
Avšak dneska jsem si koupila nejvíce stylovou věc z celého Taiwanu. Všimla jsem si, že většina lidí zde nosí brýle. Náš společný taiwanský kamarád zašel až tak daleko, že má brýle, ale bez skel. Takže vlastně jenom obroučky. Už je mám taky a plánuju to nosit i v Čechách, ať na mě koukají lidi jak na blázna.

3. Stále neřídím skůtr. Ale řekla jsem si, že jestli se mám na tom cítit aspoň trochu bezpečně, budu si muset koupit lepší helmu, než tu, co jsem měla půjčenou. Prasátková helma mě okouzlila na první pohled. Bílé prasátko ještě dostalo trochu francouzského tuningu v podobě knírku.

Helma zezadu

 4. Zažila jsem poprvé zemětřesení. Síla 5,9 RŠ. Znova už to k životu nepotřebuju. Ptáte se na moji první reakci? Seděla jsem zrovna v křesle, tak jsem myslela, že mi Míra nebo Jirka třepou s křeslem (rádi si z mojí osoby dělají vtípky).
Nevím, jestli existují nějaké speciální kurzy či školení "Jak se chovat při zemětřesení", ale s jistotou můžu tvrdit, že na to můžete rovnou zapomenout. Koukáte totiž jako puk a nechápete. Navíc pokud jste ve 12. patře jako byli my, tak vám nějaké extra rady moc nepomůžou.

5. Chtěla bych se omluvit za mystifikaci v podobě svého čínského jména. Moje příjmení neboli Báj neznamená Tichá, ale Bílá (asijská angličtina quiet = white, zní celkem podobně). Celé moje jméno je teda něco jako Bílá krása. S tím si dovolím momentálně nesouhlasit, protože po návštěvě pláže už zas tak extra bílá nejsem. Naštěstí už můj nos nevypadá jako by byl 3 dny naložený v rumu.

6. Učím se 6 hodin týdně čínštinu a je to boj. Co mi fakt jde, je rozpoznávat znaky na jídelním či čajovém lístku. A to je tak všechno.
Čínština má 4 tóny (stoupavý, klesavý atd.). Takže jedno slovo můžete mít více významu a záleží jakým tónem to řeknete. Co si budem povídat, nebaví mě to.

Překládání jídelních lístků

 7.  Taiwan už si mě získal. Díky moři, díky čemu jinému že jo. Zjištění, že k životu opravdu potřebuju moře, mě přivádí na myšlenku, kde budu asi v budoucnu bydlet.

Kenting

 8. Začínám si zvykat na místní jídlo a navštěvovat své oblíbené restaurace. Nejlepší smaženou rýži má paní v zapadlém krámku u silnice u nás ve vesničce a nejlepší smažené knedlíčky má night market v Luzhu (město půl hoďky od nás).

Dnešní dobrůtka na spravení chuti

 9. Něco k tomu Luzhu. Jeli jsme se tam podívat za našima kamarádama, co tam studují. A přísahám, že ta škola vypadá jak Bradavice. Troufám si i tvrdit, že vím, kde tam má Brumbál pracovnu. Ale největší sranda byla, že místní tam na cizince nejsou zvyklí vůbec. Koukali na nás jako nikdo předtím a bylo to místama i docela nepříjemný.

10. Zítra neboli v sobotu máme školu. Looseři. Díky tomu, že byly minulý týden v pondělí prázdniny a nám odpadly 2 čínštiny. Takže zítra si je budem nahrazovat. Tak sakra nedávejte prázdniny!! Neotravujte mě se školou v sobotu!

11. Za trest plánujeme s holkama se pořádně večer opít někde v Kao. Ha! Doufám, že budeme tancovat na pódiu a high-fivovat (zní to blbě, ale všichni víte, co tím myslím) chlapce pod pódiem jako minule. Jen ať Asie vidí, co jsme zač!

12. Konečně (asi 6 mailech a stovkách smsek) mi rodiče poslali fotky těch našich malých morčátek. Prý to byli ďáblové a hrozně dobře chutnali na paprice.
Kecám, malé Žofky (jména nemají, takže se jmenují podle mámy - Žofka jr. I a Žofka jr. II) na žádné paprice nebyly, ale půjdou brzo z domu. Moji rodiče se nechtějí stát zakladateli morčecí farmy v Máteřově.

13. S Míšou jsme si minulý týden říkaly, že tady žijem jako snobové. Na pláž si jezdíme taxíkem (2 hodiny jízdy za 180 korun) a na večeři tady jíme běžně sushi. Přetěžký život tady všichni žijem.

14.  Moje brýle, teda obroučky jsou naprosto awesome. Myslím, že se s nima ještě hodně vyblbnu. Hlavně si v tuhle chvíli připadám jak spisovatel. Brýle, ťukání do klávesnice. Už jenom to cigárko a kafíčko.

15. Dala bych si chleba s máslem a sýrem! Ani nevíte jak moc. I přestože jsem měla sýr po dlouhé době minulý týden, tak moje blouznění po něčem domácím a obyčejném stále pokračuje. Všechny mléčné výrobky jsou tady totiž mrtě drahé (ostrov že jo). A já vůl si potřetí za sebou vyberu znova jet na ostrov. Nepoučitelný člověk.

16. Píšete bakalářku dětičky?

17. Včera jsme jeli na výlet do horkých bahenních pramenů. Byl to parádní útěk z města do hor. Místní smog je fakt hnus.
Byl to zajímavý den. Začalo to obědem, kdy jsme při objednávce celého kuřete/slepice dostali opravdu celou slepici se vším všudy. Pařátky i hlavu. Asi speciální akce "kuře + hlava zdarma" by člověka napadlo. Později se ukázalo, že tohle jídlo je pro tamní district typické.
A potom bahenní prameny. Napatlali jsme na sebe bahno a doufali, že to není cement od tamních dělníků, kteří tam cosi opravovali. Nebyl. Parádní relax.

Kvok

 18. Za ten necelý měsíc, co jsem tady, jsem zhubla dobrých 5 kilo. Ale můj apetit nedávno nahlásil svůj návrat a já už nebudu nechávat nedojedené zbytky (promiňte kluci). Ale spíš je pravděpodobnější jiný důvod a to, že jsem se konečně naučila jíst hůlkama.

19.Za měsíc budu na Filipínách! Těším se, jak malý Jarda.
Proto jsme dneska začaly s Lůcou běhat. Lůca proto, aby unesla krosnu na zádech a já, abych okouzlila chlapy na pláži (každá jedem s někým jiným a jinak). 

20. Právě jsem si sežrala svou snídani. Už nikdy si nebudu kupovat snídani večer, páč stejně do rána nikdy nevydrží.

Z rychlosti jakou jsem psala tento článek, se mi až zamlžily skla u brýlí. Příště musím psát pomaleji.