Klasická taiwanská 20ti bodovka je tady.
1. Víte, co je nejhorší věc na světě? Roky jsem tenhle žebříček vytvářela a přišla jenom na první dvě místa. Krásné 1. místo obsadila studená sprcha a na paty jí šlape druhá jahodová zmrzlina. Díky Taiwanu jsem přišla na bronzové místo. Medaili za 3. místo získává komár schovaný v teplákách, ve kterých spíte. Neumím si totiž jinak vysvětlit těch 31 štípanců na levé noze získaných přes jednu jedinou noc. Tento komár navíc odvedl výtečnou práci, protože i po týdnu tam ty štípance jsou a moje noha vypadá, jako by trpěla leprou.
2. Moje oblíbené téma - scooter (nebudu řešit Ú/Ů přeci). Jakožto každodenní řidič auta jsem nikdy nepřemýšlela o tom, jak budete vypadat při a po jízdě na něm. Při jízdě očekávejte trochu větru. S radostí jsem v sobotu ukázala světu celé svoje nohy (geniální nápad vzít si šaty).
A po jízdě? Nevím, proč jsem si naivně myslela, že člověk vypadá, jak v těch reklamách, kdy modelka sundá helmu, hodí hřívou a všichni kolem jdou do kolen.
Ve skutečnosti je to tak, že člověk sundá helmu, snaží se prohrábnout vlasy a skončí někde v úrovni uší, protože pak už jsou místo normálních vlasů jenom dredy. Ve svých volných chvílích se v koupelně peru s kartáčem a snažím se to rozčesat.
Další věc o tomto ďábelském stroji. Moji milovaní Tainanci začali na silnicích pěkně prasit. U Jirky jsem si jakžtakž zvykla, ale ona začala i Lůca! Tenhle víkend jsem si vybrala štěstí na 10 let dopředu. Prvně předjíždějící auto, pak odbočující auto (to jsem ještě zvesela přemýšlela, jak stylově a elegantně udělat kotoul letmo přes kapotu), ale dnešní scooter z boku už taková sranda nebyla (to, že jsme jely na červenou si nechám pro sebe)...
 |
| Na scooterech se vozí úplně všechno. Malé děti (bez helem), psi či plynové bomby. |
3. Taiwanci sladí to, co nemají. A sůl neznají nejspíš vůbec nebo minimálně. Proč je všechno pečivo nasladko? Proč je pizza sladká? Pak si dá člověk čaj a je slaný. Já už si to všechno vysvětluju akorát jedním pojmem a to je: "Asie".
4. Tenhle týden jsme byli v italské, americké a řecké restauraci. Nejvíce sobě podobná byla americká s hamburgerem. Ono taky není nic těžkého uplácat maso a dát ho do housky (kupodivu nebyla sladká) a polít kečupem. V italské jsem vyzkoušela sýrovou pizzu, kterou vidíte na obrázku - no Italové by z ní moc odvaření nebyli, ale na spravení chuti byla super. A v pátek jsme byli v řecké restauraci. Já bych si své subjektivní hodnocení nechala pro sebe, protože po 10ti měsících s Řekama, bych to brala všechno hrozně kriticky. Jediný, co k jídlu v řecké restauraci na Taiwanu řeknu, že bílý jogurt s medem jakožto dezert se v Řecku nepodává ozdobený petrželí. Při prvním pohledu na zelenou ozdobičku v mističce, mě napadlo jenom jedno slovo: "Asie".
5. Ještě něco k jídlu. Ve čtvrtek jsme jeli s naším učitelem do muzea Taiwanské historie. Upřímně, moc mě to nenadchlo. Celkově historická muzea nejsou moje oblíbené místa. Však to znáte - všude kolem samé data, války a strašidelné figuríny. Po muzeu jsme jeli společně na oběd. Překvapivě na rýži. Yoshi (učitel) nám ještě objednal cosi, co prý loni vyhrálo v BBC anketě o nejhnusnější jídlo na světě 1.místo - tofu s černým vejcem. No...slizová polívka byl větší humus, ale černé sklovité vajíčko před sebou už znova vidět nemusím.
6. Přijde mi, že tady je počasí stejné jako loni na Kypru. Když jsme tam loni přijely, bylo nádherně a vedro. Pak se to zhoršilo a my chodily v kabátech. To samé tady. Když jsme dorazili, bylo neskutečné vedro, druhý den jsme pochodovali po kampusu v kraťasech a teď byla týden docela kosa. Naštěstí to přešlo, tenhle víkend bylo parádně a mám spálené ramena a krk.
7. Před týdnem jsem vám posílala své oblíbené jihokorejské skupiny. Tenhle týden jsem viděla v ulicích velký plakát toho boybandu a vážně uvažovala, že by se mi krásně vyjímal na nástěnce v pokoji.
Tenhle týden posílám tradiční taiwanský song a chci jen dodat, že ten tanec pánů v modrém se plánujem do konce pobytu naučit. Tady to máte: Song from Taiwan
8. Dostala jsem tady úžasný nápad a to, vyprat si boty v pračce. Doma je peru běžně a v pohodě. Tady jsem po 20-ti minutách otevřela pračku a vytáhla podrážku, cáry připomínající moje boty a knoflík. Původ knoflíku mi není znám, tak jsem ho tam nechala budoucím generacím. A boty? Ty letěly do koše. R.I.P.
9. Příběh, jak jsme jeli do lunaparku. To se rozhodnete jet hodinu do Kaohsiungu, i přestože od nás z Tainanu je to právě o tu hodinu blíž. Domluvíte se na ráno na půl osmou a pak jdete spát v 5. Ráno. Úspěch zaručen, že v 7 rozhodně nevstanete. Takže lunapark jindy.
10. K předešlému bodu nutno dodat i pokračování. Takže vstanete někdy v devět/deset. A místo lunaparku se pojede na ostrov a slunit se. V tu chvíli vám dojde, že všechny troje plavky, které tady máte, se poflakují ve skříni v Tainanu. Takže se jede zpátky do Tainanu a tam i na pláž. Večer v 9 padnete únavou, protože ruch města Kaohsiung vás pravidelně budí co 10 minut (nejlepší je troubení lodi v 7 ráno).
11. A druhý den vstanete ráno v 6, jedete na scooteru do přístavu a na ostrov. Celý ho projedete v třicetistupňovém vedru a večer zpátky domů. Připomínáte spařené prase, ale říkáte si, že to byl dobrý víkend.
12. Z celého víkendu tedy vyplývají 2 věci. První z nich, že začínám nesnášet trasu Kaohsiung - Tainan. Jezdím to tak často jako Hradec - Pardubice a začínám to znát zpaměti. Druhou věcí je to, že můj zadek se mnou nemluví. Po hodinách a hodinách na scooteru budu dneska spát nejspíš vestoje.
13. S tím samozřejmě souvisí i první věta dnešního článku. Dnešní celodenní jízda může za to, že moje nohy už nikdy nebudou u sebe. 5 bludišťáků pro toho, kdo to uhádl.
14. Po celoročním hledání jsem tady našla obal na ipod. Gumový, bez okras a vzorů. Konečně. Dalo mi to docela práce. V Čechách i tady.
15. Dnešní jízda na lodi z ostrova na ostrov byl docela zážitek. Čekala jsem nějaký pomalý lenivý trajekt, ale místo toho připlula jakási rádoby jachta. To skákání po vlnách mi připomnělo loňský trajekt a 4-hodinové utrpení na palubě. Dneska to byla i sranda. Taiwanci to brali jako nejvíc vzrušující věc v životě, protože při dopadech a zhoupnutím tleskali, hýkali a byli z toho na větvi.
16. Vzdala jsem další předmět. Conflict management se jmenuje. V úterý jsme měli první hodinu. Docela mě zklamalo, že polovina třídy neumí vůbec anglicky. Další vám řeknou, že jejich silnou stránkou je komunikace. A řeknou to tak hlasitě, že ani člověk sedící vedle to neslyší. Takže bohužel na tohle kašlu. Protože jak s nima mám řešit něco o konfliktu a diskutovat, když nemluvíme stejným jazykem? Ještěže jsem ve třeťáku a známky jsou celkem jedno. Nejradši bych si zrušila všechno kromě pondělí. Úterní angličtina mi totiž nedá vůbec nic. Kor když chci příští rok dělat CAE testy. Středeční němčina je taky nuda, ale dá mi aspoň slovíčka a nějakou tu gramatiku. No loni byl Kypr sice o dost tězší (možná i víc než Hradec), ale zas to nebylo tak o ničem jako tady.
17. Jediný co mi teda zbývá se tady učit, je čínština. Nad tou jsem seděla tenhle týden někdy do dvou do rána a došla akorát k tomu, že učit se čtvrtý cizí jazyk nemá moc cenu. Páč v tý hlavě bude akorát hrozný guláš.
20. A jsem u konce. Pozorným neunikne, že chybí body č. 18,19. Já se omlouvám, ale padá mi po dnešku hlava. Příště to třeba možná o pár bodů natáhnu. A nebo taky ne. Zítra mě opět čeká škola. Juch.
Mějte se ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat