Kamarádi, nepřátelé, idioti a ti ostatní

Ano, sice jsem slibovala, že další článek bude o ubytování, ale pak mi došlo, že spoustu věcí, které bych chtěla napsat, obsahují jména. A jména bez tváří nebo aspoň jednoduchého popisu nejsou nic. Proto chci představit všechny, na které si vzpomenu a krátce je uvést.

On y va, lidí kolem bylo hodně :)

Náš hotel nebyl veliký, měl kapacitu 220 hostů, takže personálu moc nebylo. Zatímco naproti nám byl obrovský hotel, kde pracovalo na stovku Čechů a Slováků a co jsme se potom bavili s recepčním, tak nechápal, jak v kuchyni můžeme mít jenom jednoho kuchaře. Ale ono to fakt stačilo. Ještě kdyby náš kuchař dělal, tak jak má, pak by mohl hrát se švábama karty :)

My stážisti, teda stážistky jsme byly nakonec čtyři. Vedle mě se tam objevily:
Zuzka: študující v Praze ekonomii. Byla 2x jako au-pair ve Francii, takže neměla problém s Francouzkama. Často tohle byla výhoda, když jsme si potřebovali říct něco, co by kolem ostatní nepotěšilo, řešilo se to přes Zuzu. S holkama si to povyprávěla ve fránině, mě to tlumočila a naopak. A to neměli šanci. Nikdo. Vlastně, Spyros rozuměl česky, když se snažil, ale tam se nám naskytla možnost použití ostravského a pražského dialektu a to by si moc neškrtl. Se Zuzou jsme spolu bydlely po celou dobu, spolu kradly toaleťáky, spolu se rozčilovaly a pařily. Nejlepší byly stejně naše večery s láhví vína, Pringles, milovanými cookies a nakradeným jídlem z kuchyně.

Do práce jedině s úsměvem

Z jediného společného výletu v Lindosu

Míša: Přišla, zapůsobila a odjela. Asi takhle bych popsala 2-denní pobyt Míši z Teplic. Asi po týdnu našeho pobytu jsme se dozvěděly, že přijede další Češka. Ze Zuzky jsem byla nadšená, tak jsem si říkala, že by to takhle mohlo pokračovat. Ale to, co přijelo, předčilo moje očekávání. Míša (těsně po matuře) dorazila jedno ráno.S půlmetrovými nehty, dlouhými blond vlasy a postavou krev a mlíko. Její vystupování mě dorazilo ve chvíli, kdy prohlásila, že jiné než černé kalhoty nenosí. A taky že zásadně chodí na podpatcích. Ve svých basketových trenkách a žabkách jsem si připadala jak největší looser na světě. Taky nám vyprávěla, jak půjde na UK na Právnickou fakultu. Nakonec z toho vyplynulo, že si tam jenom podala přihlášku. Jestli se viděla jako právnička jenom díky tomuhle, pak já jsem odborník přes anglický jazyk a literaturu. :)
Míša v agentuře řekla, že je jí jedno, kde bude pracovat, tudíž ji dali do kuchyně. Když kuchař viděl její nehty, nebyl nadšen. Nikdo nebyl nadšen. Zejména já a Zuzka. Ale projevily jsme se jako kámošky a chtěly ji vzít hned první den na pláž. Míša se nám 10x převlíkla (fakt nekecám) z jedněch minišatů do druhých apod. No budiž. Pláž jsme jenom prošly, ukázaly ji, kde co je a šly zpátky. Avšak večer to začalo. Míša píšící si deník a začínajc brečet, nám vypráví, jak si doma našla přítele a že se ji hrozně stýská. Celou noc brečela a já se nevyspala. Ráno přišla do práce oznamujíc mi, že jede domů, že se ji stýská po rodičích a příteli a že to tady psychicky nezvládne. Musela si koupit novou letenku a ještě ten den odjela. Takže výlet za 20 tisíc na Rhodos a ani v moři nebyla. A všechno platili rodiče. Ne, nebudu radši psát svůj názor.

Pauline: Další, kdo přijel byla Pauline z Toulouse. Ta dorazila asi 3 týdny po nás. Začala pracovat jako barmanka, později i na recepci, pak ji dali do restaurace a díky své rychlosti šla dělat do supermarketu, který patřil hotelu. Pauline je na první pohled krásná. Fakt že jo. A věděli to všichni, zejména italští animátoři z jiného hotelu ji milovali. Avšak jak se říká: "Krásná, ale hloupá", tohle byl přesně ukázkový příklad. Nad některými jejími myšlenkovými pochody zůstal rozum stát, nehledě na to, že při práci chodila jak na mole. V kuchyni ji Christo s Eleni hrozně rádi napodobovali. Díky tomu šla "makat" do supermarketu, kde největší nával tvořili 4 lidi. Pak se ale časem zlepšila a ke konci se s ní pracovalo skvěle. Pauline měla s sebou asi desatero šatů a dalších 20 ji přivezli rodiče, kteří se za ní přijeli podívat. No modelka. Co od Francouzky čekat. Byla milá and all that jazz, ale musím říct, že z té základní čtveřice jsem si s ní rozuměla nejmíň.


Celine: ta dorazila asi dva dny po Pauline. Prvně měla se mnou pracovat v restauraci, ale pak jí dali do kuchyně. Nebyla z toho štastná, ale nechala si to líbit. Až uplně na konci září pracovala se mnou v restauraci a poslední 3 dny pak v baru. Obzvlášť na tyhle 3 dny hrozně ráda vzpomínám. Já už v práci natrvalo skončila, tak jsem šla vždycky za ní, pila Sex on the beach a kecaly jsme. Se Celine jsem si rozumněla skvěle a hrozně si ji oblíbila. Příští rok se chystám ji navštívit do Paříže, od které bydlí kousíček. (Tímto prosím všechny zájemce o týdenní pobyt v Paříži příští rok se mnou, aby se hlásili co nejdříve. Děkuji a myslím to smrtelně vážně. Romantičtější nabídku už sem dát nemůžu ;))

Na mých narozeninách

Maria: dorazila v červenci a odjela v září. Původem z Běloruska, študující v Litvě. Nebo naopak. Už nevím. Márii dali prvně samotnou do baru, ale za 2 dny tam byl takový bordel, že i prase bylo králem čistoty oproti tomuhle. A tak šla dělat se mnou do restaurace. Občas s ní byla sranda, občas byla na zabití. To druhé spíš převažovalo. Svou popularitu si získala díky její simulaci zraněné ruky a svou schopností nabalovat i ty nejnechutnější chlapy v historii Rhodosu.

Samotnou její fotku jsem nenašla, proto je zde tahle se Celine a Pauline

To byli všichni stážisti. Přejdu tedy k ostanímu personálu hotelu a začnu kuchyní.
Jako hlavní číšník byl Spyros. Původem Albánec, o 2 hlavy menší než já. A hrozně chtěl být se mnou kamarád. Někdy až moc. Jednou mi nabídl masáž, kterou jsem odmítla pohledem "někdo jako ty, na mě šahat opravdu nebude." Už jenom to, že je menší mě neskutečně odrazovalo. Měl hrozně rád sexuální dvojsmysly. Ke konci už to ani nebyly dvojsmysly, ale jednosmysly (existuje takové slovo?) A měl doma 18-letou manželku. Nedokázal pochopit, proč nemáme se Zuzou přítele. Prý jsme si tam někoho měly najít. Stačilo by se prý jenom projít hodinu po ulici a už by jsme někoho měly. Proč to takhle nechodí i v Čechách? :) Ne, děkuji nějakého Řeka zapotřebí vážně nemám.

Ten postoj trénovala Zuza se Spyrosem celé září, ptž už nebylo co dělat :)

Napůl číšníci a napůl kuchařkou byla Viky, z Bulharska. Ta měla na starosti připravu a uvaření snídaně a večer byla číšnice. Viky měřila metr dvacet a trpěla napoleonským komplexem. Jednou jsme s ní šli do baru a to bylo: "Teď budeme 10 minut tady, pak pujdem na hodinu tam a pak se vrátíme." Ne děkuji pěkně, tohle nechci.


Co by byla kuchyně bez kuchaře. Náš se jmenoval Christo. Byl to fajn člověk, ale jako kuchař stál za prd. Někdy měl ale své světlé chvilky a jeho suvlaki, zapečené lilky byly skvělé. Ovšem byl hrozný lenoch a nejradši si vykuřoval a pil kafe místo, aby se staral o jídlo. Asi si mě oblíbil, protože když jsem se s ním loučila, ukápla mu slza. Chudák. Patřilo mu to, celé léto mě lechtal.

Christo s mým o 10 kilo lehčím já

Eleni patřila taky do kuchyně. Pracovala hlavně jako myčka nádobí, ale taky jako pomocná kuchařka. Ze všeho nejvíc ji ale šlo vrážení kudel do zad. Byla totiž velká kamarádka s majitelkou Tsambikou. Před tebou se tvářila v pohodě, ale pak jí navykládala neskutečný kraviny. Ale byla s ní sranda, to je fakt. Celé léto mi říkala "supermodelo". Hrozně mě to žralo, ale nedala si říct.

Opravdu dlouho jsem přemýšlela, zda tu fotku sem dát. Poslala mi ji minulý týden Celine a vypadám tam jako naprostý idiot. Eleni chtěla názorně ukázat jaký maj supermodelos břicha.

Hrozně super osobou byla Nektaria. Ta pracovala v baru a pořád byla skvěle naladěná. Já jsem s ní bohužel nikdy nepracovala, nemůžu ji až tak dobře posoudit. Ale bezpochyby to byla nejlepší osoba z celého hotelu.
Na recepci pak pracovaly Fedra a Antonie a Sáva. Fedra byla blázen a Antonie drbna a Sáva neskutečný vůl, jinak je tady rozpitvávat nebudu. V supermarketu pak pracoval Stamatis. Zezačátku jsem netušila jak se jmenuje a začala mu říkat Salamis. A to mu zůstalo.

A někoho nechutnýho jako je zahradník Fanny, či údržbář Dimitris ani zmiňovat nechci. I když Dimitrise bych mohla. Hrozně se nás totiž zezačátku snažil nabalovat. Se Zuzou nás zval kamsi do baru, ale nejely jsme. Jediný, kdo se chytl byla Pauline. Kdo jiný. Jela s ním někam na pláž na vodní skútry. Cestou zpátky ji dal ruku na stehno a zeptal se jí, jestli mu nechce dát pusu. Pauline odmítla a do konce pobytu v Řecku s ním už nepromluvila. S holkama jsme se tomuhle smály ještě týden.Prý ji potom napsal nějaký francouzský dopis, ale prý to bylo tak strašně napsaný, že ani rodilé Francouzky tomu nerozumněly.

Dostávám se k těm nejlepším nakonec a tím jsou naší vedoucí a manažeři.
Prvním z nich je Vasilis, manažer hotelu. Vasilis s náma uzavíral smlouvy a měl nám plánovat služby. Jenže asi po měsíci byl propuštěn. Nicméně, když jsme si stěžovaly agentuře, šlo to přes Vasilise. Nechápu teda, co se v zákulisí dělo, ale něco bylo špatně. Na konci září se zase objevil a měl nám vyplatit letenky. Zaplatil nám jenom polovinu a pak už radši zmizel, neodpovídal na e-maily ani telefony. Stále mi dlužíš 140 euro. Hajzle.
Druhým povedeným případem je Lucas, provozní hotelu. A i ten byl propuštěn. Měl totiž na starosti zásobování, akorát pořád někde něco chybělo. Avšak po čase se vrátil zpátky, ale zásobování už nedělal. Jaká byla tedy jeho náplň práce mi není zcela jasné.
A tím nejskvostnějším případem je Tsambika, majitelka hotelu. Prý v soukromí to byla skvělá ženská. Věřím tomu. Jednou měl její vnuk narozeniny, které se slavily na hotelovém dětském hřišti. Událost to byla veliká. Řekové, když něco slaví, tak pořádně a v co největším počtu lidí. Večer přišla do kuchyně, zrovna když jsme sklízeli večeři a přinesla zbytky dortů, zákusků a všeho možnýho. Všechno jsme to mohli sníst. Zdravá večeře dát si v 10 večer 3 obrovské kusy dortu :)
Taky dovolila Celine jíst v restauraci, když za ní přijel přítel Pierre. Jinak jsme měli něco takovýho zakázané.
Bohužel z toho profesního hlediska byla marná. Myslím, že i ta mrtvá moucha ležící vám na parapetě by to zvládla líp. Tsambika totiž hotel zdědila po manželovi a snažila se šetřit, kde se dalo. Například v červenci, když začínaly pravý řecký vedra, v restauraci nebyly klimatizace. Byly tam nějaký starý větráky, co nefungovaly. Potili se hosti, potili se číšníci, potili se všichni. Jenom Tsambika ne. Nechápu, jaký trik na to měla. Až potom, co se to vážně nedalo a Zuza si na tohle stěžovala, koupily se klimatizace. Díky bohu za ně.
Šílená to ženská, ale nikdo si nemohl stěžovat nahlas. Stežovat si nahlas = vyhazov = no money. A to si Řekové pracující jenom 5 měsíců nemůžou dovolit.

To by bylo zhruba ode mě všechno. Kolem bylo spoustu dalších lidí, na které si vzpomenu časem. I při psaní jsem třeba uplně zapomněla na Víky a dopisovala ji jako poslední. Ale měli jsme tam např.: i uklízečky, které se jmenovaly Niko, Riko a Pako. Dobře, tu poslední jsem si vymyslela. Příště už vážně o ubytování :) A slibuju, že to bude v dohledné době :)