Ubytování jsme měly mít v našem hotelu, bohužel ne vždycky tomu tak bylo. Náš hotel je 3-hvězdičkový, takže plazmu, zlatý kliky a osobního maséra je zbytečné očekávat.
Hotel není klasicky stavěn ve stylu "výtah, 10 pater a v 8.patře slyšíte, co dělají Italové ve čtvrtým." Jednotlivé pokoje jsou rozmístěné po areálu a jsou seskupeny třeba po 2 nebo i po 10ti. Na jednu stranu je to super, že to nevypadá jak panelák, na stranu druhou areál hotelu je postaven v kopci. Ti, co se museli drápat až nahoru, si to v srpnových vedrech užili.
Náš první pokoj na jednu noc (už jsem o něm psala) byl tak někde uprostřed. Se Zuzou jsme se další den přestěhovaly na "našeho" pokoje. V něm byly 2 místnosti + koupelna + terasa. V jedné místnosti byla postel a skříně. V té druhé pak letiště, stůl a vstup na terasu. Tu první místnost si zabrala Zuza, ptž z předchozí noci, kdy jsme měly otevřený balkón kvůli vedru, se bála, že na ni skočí nějaká havěť. Mně to nevadilo, vidina rozvalování v letišti se mi zamlouvala.
Moje letiště
Terasa, později jsme bydlely v pokoji vedle a mohly tak kecat přes zeď 
Asi den předtím než přijela Pauline jsem si na ní sedla a hned se sesunula k zemi. Upadla jí totiž noha :D
Dimitris slíbil, že ji opraví, ale nohu jenom dal zpátky. Takže když přijela Pauline a sedla si, stalo se jí to samé. Ani už nevím, jak se to dořešilo.
A nakonec přijela Celine, kterou dali taky k nám. Bydleli jsme teda 4 na pokoji pro 2. Holky už si neměly, kam dát věci a tak je nechávaly na zemi. Běžně se mi stávalo, že jsem zakopávala o jejich lehátka nebo nemohla najít boty. Holky se po pár dnech přestěhovaly na jiný pokoj. Etapa tohohle pokoje pro nás skončila po 6ti týdnech.
I když zvěsti o tom, že se budem stěhovat jinam, se šířily dřív. Já to slyšela z kuchyně, kdy se mě Spyros a Christos co chvíli ptali, jestli jsem viděla naše nové bydlení. Christos ještě tomu dodal korunu, když se mě ptal: "Už jsi tam viděla ty myši" COŽE?!
Takže zhruba po 6ti týdnech jsem přišla z práce na pokoj a holky na mě: "Během 10ti minut se máme přestěhovat" Tak tedy naházet všechno do kufru, pobrat oblečení ze skřině i s šatními ramínky a jde se do bunkru.
Kdo jste někdy byl na někdy na strahovských kolejích nebo na Blanici od VŠE, považujte to za luxus. V prvním momentě jsem myslela, že pojedu domů. Už samotný vstup mě dostal. Při stěhování do bunkru jsem potkala Tsambiku, která se mi snažila za tohle omluvit a že tam budem jenom 3 dny. Nakonec se ze 3 dnů vyklubalo dnů 14. Jednu výhodu to mělo a to, že tam byla pračka. Ale i s tou jsme si užily svoje. Buď nešla potom otevřit nebo se vypnula sama od sebe. A nebo prala Pauline. Tuhle příhodu vám povím (mužští čtenáři, kteří pračku viděli zdálky, ať ji ani nečtou)
Bunkr neboli vila, palác
našla jsem i videa s bunkrem (omluvte mobilovou kvalitu) - jedno je tady
druhé pak zde
Náš nejlepší obývák na světě, takový asi moc lidí nemá
Jak Pauline prala prádlo
První věc, co jsme dávaly vyprat byly košile a sukně do práce. Holky Francouzky byly na pláži, takže první pračku jsem dávala já se Zuzou. Pak přišly děvčata, že si taky vyperou. Pauline tam tedy naházela bílé košile, černé sukně, džíny, spodní prádlo, zkrátka všechno, co ji přišlo pod ruku. Pračka doprala a Pauline začala vytahovat: modré košile, černé sukně, batikované džíny a modré spodní prádlo. Se Zuzou jsme u vytahování bohužel nebyly, ale večer za náma přišla, že ta pračka je rozbitá, ptž jim obarvila všechny věci. Zuza stěží zadržovala smích a já se snažila vysvětlit, že smíchat všechny barvy a dát to na 60 stupňů nezaručuje úspěch. Pauline dodala, že takhle pere i její mamka a že je to v pohodě. Potvrdila mi to i Zuza, která za své au-pair pobyty ve Francii má s tímhle zkušenosti. Takže bacha na Francouze nebo budete mít batiku :)
Po 14ti dnech jsme se opět mohly přestěhovat zpátky do hotelu. A protože k nám přibyla Maria, nemohly jsme už bydlet na jednom pokoji. Francouzky s Marií bydlely na našem původním pokoji a já se Zuzou na pokoji vedle. Opět se mi tohle zamlouvalo, opět jsem totiž měla letiště sama pro sebe. Navíc to byl pokoj pro hosty, takže byl i hezčí. Bavily mě večery, kdy jsem seděla na zábradlí a všichni dohromady jsme kecaly s holkama přes zeď na balkóně. V ručníku nebo pyžamu, dyť to bylo jedno. Akorát Marie a její hudební vkus mě neskutečně žral. Oblíbila si totiž song letošního léta, který nemůžu ani vystát - viz zde
Na tomhle pokoji jsme vydržely asi 14 dní, pak k nám měla přibýt do pokoje nová animátorka Dorota, ale ta potom bydlela sama v bunkru. Vlastně...o Dorotě tady minule nic nebylo. Takže to napravuju teď. Dorota z Polska měla být animátorka pro hosty, ale byl to totální mimoň. Zaprvý neuměla vůbec anglicky. Animátor by měl něco umět kváknout a ona nebyla schopná ani toho. Když se mně a Zuze první den představovala, nedokázala stvořit ani jednoduchou anglickou větu. A zadruhý byla duševně někde v jiné dimenzi. Takoví ti lidi, co žijou ve vlastním světě. Ve škole tyhle typy potkávám běžně. Naštěstí tam vydržela asi jenom měsíc a na začátku záři se vrátila domů. Ani se s náma moc nebavila a většinu času trávila v baru, kde vesele popíjela a kecala s polskýma hostama.
Nyní se časově ocitáme přibližně v půlce srpna, takže sezóna byla v plném proudu. Opět byl hotel plný a my se musely stěhovat. Tentokrát jenom náš pokoj. Holky vedle zůstaly. A tentokrát jsme šly do jiného hotelu, který byl od toho našeho vzdálený asi 10 minut chůze. Odpadlo nám naše klasické "jít to práce minutu před." Hotel Belmare. Jak řekla Zuza - fucking hotel. Bydlely jsme tam totiž 2 dny a pak byly vykopnuty a musely se vrátit zpátky do našeho hotelu.
Důvodem vykopnutí byla totiž údajná návštěva 4 chlapů v noci na našem pokoji a rušení nočního klidu. Oficiálně řečeno. A nám samozřejmě tenhle důvod nikdo neřekl.
Pak to dopadlo tak, že Zuza si šla stěžovat Lucasovi, proč se pořád stěhujeme a ten na ní přišel s tímhle. Zuza koukala, nechápala, ptž vůbec nevěděla o co jde. Já byla zrovna v práci, takže jsem tohle nevěděla vůbec. Zuza mě pak málem zabila pohledem, ptž to byl jenom můj problém. Takže nastalo moje dlouhé vysvětlování - Zuzce, Lucasovi a zmíněným 4 chlapům. To tady rozepisovat nebudu, ptž nechci a na přání to někomu sdělím osobně. Jenom dodám, že to není pravda a že řekové jsou lháři. Nicméně jsme byly zpátky v našem hotelu.
Z hotelu Belmare mám pouze jedinou fotku a to jejich vtipné upozornění přilepené na zrcadle
A tam jsme díky bohu zůstaly až do konce. A to jenom díky tomu, že se nás zastala Fedra z recepce, která Tsambice řekla, ať už nás tam nechá.
Takže jsme až do konce našeho pobytu zůstaly v jednom pokoji pro hosty, bohužel dál od holek, ale zase blíž k baru.
Ještě jsem zapomněla zmínit náš boj se šváby a komáry. Komáři jsou svině a obzvlášť v Řecku jich je hodně. První dny se nedalo kvůli nim spát.
Možná tím důvodem bylo i to, že jsme neměly klimatizaci a musely otvírat balkón. Tsambika totiž řekla, že klimatizace je "too expensive" (její legendární věta). Nakonec jsme ji měly tajně díky Dimitrisovi.
Taky se šváby jsme bojovaly. Ale když to beru podle vzdálenosti mezi mnou a švábem, tak to byla spíš zákopová válka. Házela jsem totiž po nich boty ve snaze trefit se. :)
Snad jen dodám, že ramínka z našeho prvního pokoje šla celou dobu s námi. A k nim se nabalovaly další. Na posledním pokoji se tak sešlo asi 100 ramínek v jedné skříni, 5 různých skleniček a 20 ručníků (hotel dával na pokoje pro každého 2 ručníky). Taky zmíním naše úklidy se Zuzou, kdy jsme si šly půjčit smeták a mop a uklidily si. Uklízečky nám totiž neuklízely.
A toaleťáky jsme kradly. Vždycky pod rouškou tmy s mojí velkou školní taškou jsme běžely do místnosti pro uklízečky, ukradly celý balík toaleťáků a běžely zpátky. To byly dobré akce.
Tohle asi není nejveselejší kapitola, vím o tom. Byl to totiž jeden z těch větších problémů v Řecku. A mně se na tohle nevzpomíná dobře.
Nicméně se mějte krásně, užívejte sníh a já jdu pročíst průvodce Kyprem, najít nám ubytování na jednu noc a taky najít, kde se dají v téhle době koupit plavky :) o čem bude další část, ještě nevím, nechte se překvapit :)
Žádné komentáře:
Okomentovat