Mami, můžu jet pracovat do Řecka?

Nápad odjet pryč na celé prázdniny se mi v hlavě zrodil ve chvíli, kdy se mé okolí začalo ptát, co budu dělat o prázkách. Tuším, že to bylo někdy v březnu. Rok předtím jsem po matuře celé léto proflákala a nijak mě tohle trávení volného času nenadchlo. A tak jsem jednu březnovou noc sedla k noťasu a začala hledat agentury. Na blind (naslepo, práci hledáte až přímo na místě) bych asi nejela. Přeci jenom agentura nám později v boji s vedením hotelu dost pomáhala.
Agenturu SWS group můžu fakt doporučit. Já s nima měla smlouvu na práci jako servírka nebo recepční. Osobně jsem radši chtěla recepční, aspoň by se mi to uznalo ve škole jako praxe. Ale vybral si mě hotel Saint George na pozici servírky. Tak tedy servírka. Sranda práce. A kdyby jste viděli ten můj bicák na pravé ruce uprostřed sezóny. Jak Arnold. Teď už ho bohužel nemám, doma už přece jenom 10 talířů najednou nenosím.
V Řecku začíná sezóna cca v polovině května a končí někdy v říjnu. Já měla nastupovat do práce 1. června, takže mých 7 zkoušek jsem dělala během 14-ti dnů. Byl to záhul, co si budem povídat. Některé jsem si i zopakovala (např.: makro, které se mi podařilo napoprvé zaspat), ale vyšlo mi to časově tak, že 5 dnů před odletem jsem měla volno a mohla se loučit se všema okolo.

Sbalit se na 4 měsíce byla pro mě trošku výzva, ale do Řecka moc tlustých svetrů nepotřebujete. 30. května jsem odlítala, zamavála na letišti naposled rodičům a Lucce a uvidíme se 1. října v noci.
Na letišti jsem se ještě seznámila se Zuzkou z Prahy, která letěla stejným letem a pracovala se mnou v hotelu. Letadlo moc plné nebylo. Zato bylo plné dětí. Přede mnou seděla blonďatá holčička s účesem a lá Kazisvět, která se do mě zamilovala. Na znamení našeho přátelství mi potom nabízela kousek ožužlaného rohlíku. Kdo by nevěděl, co je ten Kazisvět zač, najdete ho tady

V Praze bylo hnusné počasí.

Nad mrakama už bylo ale krásně.Před letištěm jsme si vzaly se Zuzou taxíka a hurá směr hotel. Od řeckých taxikářů nečekejte bezpečnou a pomalou jízdu. Opravdu ne. A k jejich prospěchu vidět policajty na silnicích je taky rarita.

Po hodině jízdy taxíkem jsme dojely k našemu hotelu, poznaly jsme recepčního/barmana Sávu. Zezačátku byl v pohodě, pak to byl malaka (kapitola o sprostých slovech se tady objeví v budoucnu). Přespaly jsme na jednom pokoji, ráno vstaly, abychom se mohly seznámit s naším manažerem Vasilisem a užily si poslední den volna. Taky jsme se přemístily na další pokoj, určený pro nás. Ale o ubytování zas příště. Můžete se těšit na článek mj. o neustálém stěhování, o bydlení v bunkru (vile, paláci) s nejkrásnějším obývákem na světě, bydlení v jiném hotelu (a následném vystěhování kvůli chlapům v pokoji) či zmínku o boji se šváby a komáry. :)

Náš první pokoj na jednu noc

Taky jsme zkoušely slibované wi-fi. Bohužel nebylo. Tak jsme chodily na net do baru. Ve spojení s koktejlem se pak píšou domů veselejší zprávy :)