Vaříme, sportujeme, cestujeme a máme se dobře

Byla jsem přátelsky upozorněna, že nepíšu, co je nového (Kde je sakra další článek!! - doslovný vzkaz na fb). Protože jsem holka hodná, píšu dnešní článek místo hodiny auditingu.
Popravdě jsem na téhle 3-hodinovce seděla ve třídě, ale pak volal učitel, že bude mít půlhodinu zpoždění a jestli chceme, můžeme jít. Tak jsme šly. Do Vienna bakery - to je pekařství asi 20 minut pěšky od nás a mají tam sušenky, zákusky, všechno na co si vzpomenete. Ještěže to je tak daleko, jinak bych tam byla furt.

Ale zpátky k minulému týdnu. Jestli zbytek pobytu bude vypadat jako předešlý týden, asi poprvé v životě obrečím odjezd odněkud (když nepočítám stěhování v 15ti).
Můžu říct, že jsme zabydlené, známe lidi u nás v baráku, známe předměty a víme, jak používat troubu a pračku. Takže pohoda.
Minulý týden jsme podnikly výlet do turecké části Nicosie společně s Alessandrou - skvělá kuchařka (Itálie) a Bastiaanem - konečně nějaký levoruký člověk na tomhle pravorukém světě (Holandsko). Turecká část je škaredá, zchátralá a večer bych tam nikdy nešla. Ale co tam stojí určitě za to, je jídlo. Dávali jsme si tam oběd a byla to dobrota (na FB fotka č. 48). Celý výlet akorát zkazilo to, že začalo neskutečně pršet. Nastal rychlý úprk směrem na autobus pěkně do bytu do tepla.

V pondělí jsme si šly s Jančou zahrát squash. Na to, že jsem to hrála asi podruhý v životě mě to sakra bavilo. Ruka a nohy mě bolely ještě 2 dny potom. A to vše bez poplatků, úroků a slevou 98,5% pro příště (v budoucnu chci vytvářet reklamní slogany :D). Odpoledne jsme pak měli poprvé předmět Principles of Auditing. Tohle je sice 3-hodinovka, ale díky fajn učiteli to dobře utíká. Často se nás ptal, jak se řekne tohle a támhleto v češtině, francouzštině, holandštině atd. Docela si naběhl, když se ptal na číslo 33. Pro cizince je tohle české slovo naprosto nevyslovitelné. :)

Minulý týden se tady rozjely mezinárodní večeře. Jako první s tím začala Alessandra z Itálie, která pro nás ukuchtila lasaně a tiramisu. Vařit pro 15 lidí a ještě takhle skvěle jako ona, to chce um. Vzdávám ji tímto hold. Příští ůterý jsme na řadě my s českou večeří. Vytáhnem přivezenou becherovku, koupíme Plzeň, které se dá tady v obchodech v pohodě najít a dáme jim knedlíky a budou koukat, jakou máme skvělou kuchyni.


A máme za sebou první Ithaki párty. To je bar, který každou středu pořádá akce nejen pro erasmáky. Je to open bar, takže zaplatíte 15 euro a pijete celý večer, co chcete bez dalšího vytahování peněženky. Soudě podle tajného počítání skleniček u sebe v hlavě, jsem těch 15 euro propila asi za hodinu. Tuhle středu jdem zase :)

V Ithaki s američanem Nickem, původem z Islandu, bydlícího v USA, jeden rodič je z Kypru. Nebo tak nějak. Kdo si to má všechno pamatovat. Začínám mít opět období, být na každé večerní fotce se skleničkou v ruce

No a v pátek jsme jeli na první pořádný výlet. Od našeho kyperského známého jsme se dozvěděli o výletu na Troodos. Masiv Troodos je nejvyšší pohoří na Kypru s nejvyšší horou Mt. Olympus. Jelo nás 6 Erasmáků, zbytek autobusu pak tvořili Kypřani. Na to, že se jelo na 2 dny, bych vám přála vidět ty jejich zavazadla. Tašky, krosny, kufry a já s Jančou akorát jednu tašku. Fakt netuším, co tam ti lidi měli. A dojmy z tohohle výletu? Zima, sníh a hnus. I když sobotní večerní akce patřila k těm fajn večerům a byla to sranda. V neděli zpátky do Nicosie, pořádně se vyspat a začít poslední lednový den a první únorové dny.

Sníh a my

Nesmím zapomenout na naše kulinářské umění s Jančou. Dneska jsme poprvé pekly kuře a byla to delikatesa. Nepochybně to bylo tím, že jsme kuře pořádně rozcvičily než se začalo péct. Pěkně protáhnout křidýlka, stehýnka, poplácat po zadečku, uřiznout kuži z krku a je to. Kuře je pak více šťastné, že může nakrmit tak skvělé slečny jako jsme my dvě.

Tadáááá

Ale já na kuře kašlu, mám totiž novou lásku. Ta z minula se mě stále ještě drží, ale americké cookies budou Challoumi sýru směle konkurovat. Už loni v Řecku jsem si pravidelně držela hladinu cukru v krvi díky těmhle sušenkám a tady budu pokračovat. Čerstvé americké cookies jsou moji miláčci. :)

Taky přihodím něco k budoucím plánům. Ruším Egypt. Nejsem blázen, abych tam v nejbližší době jela. Stát, kde nemaj vládu, trhaj hlavu sochám a vykrádaj, co se dá, mi za to nestojí. Ani ty pyramidy ne. Na druhou stranu tohle léto mě čeká Korsika. Nesouvisí to nijak s Kyprem, ale musela jsem se pochlubit.

Závěrečné poznatky: Nesdílejte lóže s Kypřanem. Zaručeně se nikdo nevyspí. Naše sobotní noc na Troodose byla k nezaplacení. Já, Janča a uprostřed Kypřan. To se pak dějou věci :D Samozřejmě kecám, ale fakt jsme se nevyspaly a Kypřan šel za trest klečet do kouta po zbytek noci.
Dostala jsem do kolen Řekyni Katerinu svou znalostí řečtiny. Sprosté slova, základní věty a některé potraviny, to je moje :). A ona mě taky dostala do kolen svým tričkem I love Prague a znalostí pár slovíček.

P.S.: Na závěr, 2 zákulisní fotky.

Momentální stav mého stolu. Fotka mých 3 múz (a to si fotky nikdy nikam neberu, ptž jsem typ člověka, co je zvyklý, že někoho nevidí půl roku), obálka s mojí úplnou adresou (zakrývat nic nebudu, ptž za mnou stejně nikdo nepřijede), můj nový mobil Samsung s kyperským číslem (kdo mi chce psát, pište mi na kyperské číslo, je to levnější - SMS za 2 centy:)) a obří kus čokoládového dortu, který se nedá sníst najednou


Skypová fotka ségry z minula měla pozitivní ohlasy. Tentokrát posílám sebe a když máte tak rádi, ty moje nevyžehlený vlasy,tak i s nima.

Správný a nefalšovaný řidič Kypřan

Jak takovýhle člověk vypadá? Tak zaprvé má auto. Auto, které není staré více než 5 let a které má volant na pravé straně. Za druhé, jezdí v tomto autě sám, maximálně s jedním spolujezdcem. Za třetí, nezná jízdní řády autobusů. Za čtvrté, s radostí troubí na slečny čekají na zastávce na autobus.

Tohle jsou moje úvodní poznatky po týdnu na Kypru. Ahoj všichni :)
Mám za sebou první Erasmus párty, první hodiny ve škole, první rozčílení se kvůli busům, první výlet k Turkům za hranice a první zamilování se. A o všem se dnes rozepíšu.

Ani nevím, kde končí můj minulý článek, ale mám tušení, že o přechodu za hranice tam zmínka nebyla. Minulou sobotu se zvedla naše početná skupina Erasmáků bydlících na Nicolaou Katounta 20 a že půjdem do turecké části Nicosie. Cestou jsme nabrali další posádky až nás bylo nakonec asi 12 lidí, co si to mířilo k hraničnímu přechodu. Zastoupeny byly země: Británie, Polsko, Holandsko, Francie, Španělsko, Itálie a nejvíc lidí z Čech. Je fakt, že Čechů je tenhle semestr na Kypru opravdu hodně.
U hraničního přechodu vyplníte papírek se jménem, číslem pasu a národností. Na tohle vízum pak dostanete razítko a můžete jít přes hranice. U Turků jsme byli jenom chvíli, koukli do jedný mešity, nakoupili si olivy a další věci a šly zase zpátky. Byla totiž sobota a pořádal se ovocný trh.
Ovocný trh je každou sobotu a středu ve městě od rána do odpoledních 4 hodin. A najdete tam všechno možné ovoce a zeleninu. A když přijdete ve 3, tak už mají spoustu věcí dost slevněných, takže se dá koupit všechno levně. S Jančou jsme si koupily jablka, pomeranče, rajčata (těch bylo fakt hodně a jen za 55 centů ), okurky a tak. Tuhle sobotu tam půjdem zase :)

Na tureckou stranu Nicosie musíte mít pas. Ať už s čipem nebo bez :)

První společná

V turecký měšitě


Neděli jsme pak jenom prospaly. Po celém týdnu, kdy toho bylo fakt hodně, na nás padla únava a nedělaly jsme nic.

Tohle pondělí už nám začínala škola, takže jsme šly na první hodinu a teď nevím zrovna jaký předmět.
Nicméně naše předměty jsou (můžete se pokochat pohledem, já se budu pak kochat pohledem do 1000stránkových knih, co mají sloužit jako učebnice):
Principles of Auditing,
Human Resource Management,
Money, Banking and Financial Markets,
Investments and Portfolio Management

a měli jsme zapsanou i Academic English, ale kurz byl plný a musely jsme si místo toho dát Invest. and Portofolio mng.
Tento týden to byly spíš takové úvodní hodiny, kdy nám učitele rozdali papír se sylaby, učebnicemi a naplánovanými zápočťáky. Polovina března bude krutá doba.
Až na Invest. a Portfolio, kde už jsme začali probírat látku. A byl to masakr. Myslím, že tenhle předmět mi bude dělat celkem problémy a moc se na něj nětěším, ale nenadělám s tím nic.

Včera jsme šly do knihovny podívat se na učebnice a nenašly jsme je. A protože na naší uni je zakázáno používat kopie učebnice či nějak kopírovat, budem doufat, že nám učitele budou látku posílat na mail nebo nebude učebnice potřeba. Jedna učebnice = cca 50 euro. Za jeden semestr mi to přijde sakra hodně. Učitelé na uni jsou taky kapitola sama o sobě. Na jedný fakultě učí nositel Nobelovky za ekonomii, pak třeba bývalý ministr zahraničí. Nás např. učí člověk, co má dva tituly z Ameriky. S naší UHK a doktorandama to moc porovnávat nejde.

Náš 4 měsíce starý kampus (čili vlastně nový kampus) je asi největší paráda celé školy. V areálu školy jsou palmy, kavárna, bar, jakýsi amfiteátr a mnoho jiných věcí. Máme tady i vlastní sportovní halu, ve který najdete moderní posilovnu, hřiště na squash, velkou halu, sál na aerobik atd. Prostě super. Dneska jsme měly jít vyzkoušet posilovnu, ale po včerejší párty to nějak nešlo.

No a samozřejmě je před školou obří, ale opravdu obří parkoviště pro studenty. Skoro každý tady totiž jezdí autem. A proto je MHD na tak mizerný úrovni. Prý tady ani ty autobusy loni nebyli, takže můžem být docela rádi, že letos už jsou, ptž do centra to máme 20 minut jízdy. Pěšky hodinu i víc. Empiricky ověřeno.
Autobusy pokud jedou, tak jsou moderní, ale taky se nám podařilo s Jančou narazit na námi nazývaný čínský bus. Vevnitř totiž byly červené závěsy, místo nápisů čínské znaky a místo sedaček gauče. Jízda číňanem pak byl zážitek k nezaplacení :)

Čekání na bus


Abych nemlela jenom o škole, tak přejdu k naší včerejší akci. Loučili se tady totiž kluci z Čech, co zde studovali zimní semestr. Poctily jsme je tedy svou návštěvou. Tyhle domácí akce v bytě jsou stejně nejlepší věc, ptž tam můžete vypít, co chcete a zadarmo :)Seznámily jsme se s dalšími lidmi a jsme pozvané na domácí párty k jednomu Francouzovi. Takže fajn.
A šly jsme spát asi ve 4 ráno. Ještěže ve čtvrtek nikdy nemáme školu. Ráno by nebylo moc dobrý.
Kluci nás taky namotivovali, když říkali, že je super si zajet do Izraele a Egypt že je fajn apod.
Dneska ráno jsem teda koukala na letenky všude možně okolo a nejen že Kypr samotný je drahý, tak i letenky má drahé. Kdybych chtěla objet Egypt, Izrael, Jordánsko, Turecko, tak jenom na letenkách mi padnou 2 měsíční stipendia. Docela mě to mrzí, hlavně to Jordánsko, který jsem chtěla vidět, ale bohužel.

Tak a poslední o čem chci dnes napsat je moje nová láska. Jmenuje se Halloumi a je to Turek. Je sice menší a o dost mladší, ale po našich společně strávených chvílích ho mám v srdci. I když on mě asi nebude chtít. Ale už jsem mu našla partnerku jménem Feta. Oba pospolu budou moje nejoblíbenější sýrová dvojka.
Jo Halloumi (čti chalumi) je sýr. Koupily jsme si ho na turecké straně a je skvělý. Do zeleninového sálatu či grilovaný. Obojí jsme zkoušely a obojí chutná božsky.
Takže dont worry s žádným Turkem volný čas netrávím :D

Večeře s grilovaným halloumi

Sendvič po kypersku

To by bylo ode mne prozatím vše. Snad jsem napsala, co jsem chtěla. A když ne, tak to zmíním příště. Posílám pusu do Čech (prý tam sněží nebo co :D) a veřejně chválím Janču, co dneska uvařila :)
Za odměnu pak udělám italský dezert panakotu, co znám z loňskýho Řecka.
Pac a pusu Bambuča :)

P.S.: Doma si pořídili skype, posílám fotku Lucky, jak se mnou telefonuje

Kypřící prášek poprvé

Zdravím všechny. Po dlouhé době se ozývám opět se svými lacinými články, blbým smyslem pro humor a tak. Znáte to. Zajisté jste si všimli mého nového designu. Líbí? Nelíbí? Fakt nelíbí? Tak si trhni :)
Ještě než začnu svoje megaúžasné vyprávění, zmíním 2 blogy svých kamarádů ze školy - najdete je po kliknutí na můj profil - jeden je Zápisky z neznáma by Honza Praus (zatím tam má úvodní článek, ale v únoru odjíždí Honzi na Taiwan, takže tam pak mrkněte) a další pak Můj cestovní deník by Klára Vaníčková (spolužačka, která v současné době dělá au-pair v Británii, má tam luxusní příhody).

Ale teď už o mně. Sedím ve svém pokoji, s hrnkem studeného čaje, se sluchátkama na uších a vzpomínám na poslední 3 dny. 3 dny, ve kterých večer padnu do postele jako zabitá. 3 dny, ve kterých jsem stále v šoku z toho, že na Kypru uměj téměř všichni anglicky a pomáhaj co se dá. A taky 3 dny, kdy jako dobrý řidič (samochvála smrdí,vím) nechápu jejich řízení vlevo a při přecházení ulice pořád koukám na blbou stranu.

Ve středu ráno jsme spolu s Jančou (kolegyně z UHK FIM, zdravím vedle do pokoje :)) nasedly do letadla, odlítajícího v 6 směr Frankfurt. Sejít se ve 4 ráno na letišti je romantika největší. Já jsem ani nespala, ptž to nemělo cenu. Naše kufry měly sice 3-4 kila nadváhu, ale pracovníci Lufthansy nás nechali být, sami totiž měli problémy se systémem, když jim nešly počítače.
Z frankfurtskýho letiště jsem měla předem respekt. To, co jsem o něm četla na netu a viděla na obrázku mi trochu nahánělo hrůzu. Ale nebylo to takový. Značený je to dobře, jenom je to letiště prostě větší.
Ve Frankfurtu jsme pak našly původně oznámený gate a tam na lavičkách zalehly. Pak jsme se přesunuly jinam a tam to samý, nakonec bylo 10 hodin a byla akorát hoďka do odletu.
Našly jsme gate, přemístily se do narvanýho letadla směr Larnaca. Ještě mi mírně zatrnulo, když se mě v letadle ptal chlápek, proč mu sedím na místě. Sedadlo měl stejný, akorát uplně jiný let. Nevím, jak se mu povedlo dostat do letadla, když se prochází přes dvě (tři?) kontroly. Špión. :)
Vedle Janči seděla holčina, která měla hysterickou hrůzu z přistávání a toho druhýho (vzlítávání?...já nevím, jsem tady 3 dny a už zapomínám česká slovíčka. Bože, nechci se vidět v květnu ), to jsme si taky docela užily.
Každopádně za náma seděly další holčiny z UHK akorát Pajdáku, Míša a Lucka, které taky jely na Erasmus.
V letadle podávali luxusní těstoviny s olivama, ty si tady musíme někdy udělat.
Po přistání nastala chvilka pro modlení, aby naše kufry nezůstaly někde na cestě, ale přijely pěkně na páse. Přijely. Janče sice prvně někdo kufr vzal, ale pak ho vrátil na pás.

Něco málo z Frankfurtu, když jsem zrovna nespala

Všechny 4 jsme se přemístily před letiště a začaly hledat bus. Možná hodinu jsme tam strávily, možná i víc. Nakonec, večer za tmy, jsme dorazily do zamluveného hotelu, šly se naproti najíst a spát. Moje první jídlo na Kypru nebyl ani kebab ani gyros ani suvlaki, ale pěkně cheeseburger a hranolky. A Janča to samý (jedem tady zdravou stravu).

První ranní pohled z hotelu

Druhý den nastalo velké přemísťování do Nicosie, hlavního města. S 30-kilovým kufrem je jedna velká radost chodit víc jak 100 metrů. Mozoly se mi snad do května zahojí. Někdy odpoledne jsme se konečně dostaly do školy, získaly klíče a mohly se jít ubytovat. Před školou jsme narazily na 2 další Erasmáky, Adriana z Polska a Bastiaana z Holandska. Protože kluci bydlí ve stejném domě jako my, odtáhli nám kufry, za což jim patří velké dík. Ze školy to máme na byt asi 5 minut pěšky.

Z ubytování jsme měly obě strach. V prosinci jsme se sešly s loňským českým Erasmákem a ten nám říkal, jak nic nefungovalo a že to byla hrůza. Jenže my přišly do nového domu s výtahem, barevnými dveřmi (máme žluté, ale jsou tady i fosforově zelené, modré,...), odemkly si a spadla nám čelist. Ne hrůzou ale úžasem. Kuchyň máme společnou, ve které je pračka, trouba, žehlička, vybavení, všechno. A každá máme svůj pokoj - stůl, židle, postel, další rozkládací gauč, velká skříň, klimatizace, internet. Janča pak v pokoji má vstup na balkón. Každá máme svou koupelnu se záchodem. Za těch 250 euro to aspoň vypadá, tak jak by mělo. Takže ubytování chválím na jedničku.
Odpoledne jsme se vydaly do města nakoupit aspoň základní potraviny. U autobusu jsme opět potkaly kluky a jely nakupovat s nima. V centru je to fakt pěkný, narazili jsme i na řecko-turecký hranice, kde je ostnatý drát a zákaz focení. A kolem je to takový chudý, pustoprázdný a bez lidí. Dorazili jsme zpátky večer, zprovoznili jsme internet (nebýt kluků, tak ani nevíme, že ho máme) a mrtvé padly do postele.

Žluté dveře

A dneska jsme ráno vyrazily povyřizovat všechny možné papíry ohledně předmětů, ubytování, registrace atd. Bylo toho hodně a ještě nemáme zařízenou studentskou kyperskou kartičku. Tu vyřídíme až v pondělí.

Jinak naše škola je rozdělená na 2 kampusy. Jeden je uplně nový, škola v něm sídlí asi 4 měsíce a tam budu chodit já s Jančou. A ten druhý je kousek od centra, starší, ale v tradičním stylu a tam chodí Míša s Luckou, ptž studují něco jinýho než my.
Náš rozvrh je docela fajn, každý den (kromě čtvrtka) tam budem chodit na 3 hoďky. To se dá přežít.

Proti naší FIMce nic nemám, ale tohle je taky paráda

Pojď, palmy ve škole

A je tady hodně koček. Opravdu hodně. Začalo to už v Larnace, kdy mě při pojídání cheeseburgeru pozorovala jedna a seděla jenom u mě a dneska jsme jich taky potkaly asi milión. Už jenom čekám, až mě nějaká drápne a budu moct volat domů: "Mami, poškrábala mě divoká kočka, ale do druhý nohy".

Že je to tady drahý? Je. Ale dá se to přežít, to zase joo.
Ovšem zatím jediný mínus jsou jejich busy. Tím, že nejsme uplně v centru, tak musíme jezdit. A tím, že ty jejich klikyháky poznám, když si můj mozek usmyslí je to ještě těžší. Prý tady studuje Američan, co si koupil auto, tak se musíme seznámit. :)

A počasí? Tak to mám pro vás malou hru. Zavřete oči a představte si, že je jaro. První moment jara, kdy sundáte zimní kabát/bundu, zimní boty, vezmete si tenisky a sluneční brýle a svítí sluničko, fouká sice ještě chlapný vítr, ale jinak je 18-20 stupňů. Vidíte tohle před sebou? Jo? Tak přesně takhle tady je :)) A co je největší masakr, tak na stromech rostou pomeranče, citróny a mandarinky. V životě jsem tohle neviděla, ale je to boží.

Máme před sebou víkend, kdy chceme jít k Turkům přes hranice, tak kdybych se náhodou dlouho neozývala, tak buď mě unesl Mehmet al Israf nebo mám kulku v hlavě za fotografování hranic (příkaz od tatínka) :)

No snad jsem napsala všechno, co jsem chtěla.
Jo a na FB přistoupím v albu Cyprus na anglické popisky fotek. Není to z důvodu, že chci ukázat jak umím/neumím anglicky, jde o to, že zahraniční kamarádi nechápou, co tam píšu. Dneska se mě Celine ptala asi na 10 fotek.

Mějte se krásně a já si jdu něco zdravého uvařit. :)

Závěrečný miš-maš

Moji milí, omlouvám se. Opravdu. Absolutně nestíhám. Nestíhám odpovídat na všechny zprávy, dopisy či vzkazy v láhvi. Musím se totiž po dlouhé době učit. Kdo mě dobře zná, ví, že se učím zásadně v noci, tudíž ve dne spím a v noci se snažím do hlavy nacpat slovíčka, definice, grafy a další libovky. Ani jsem pořádně nikomu nepopřála krásný nový rok. Tak Vám přeji teď, ať je rok 2011 samá dobrá zpráva za druhou. :)
A zjistila jsem, že zanedlouho se stanu vítězem v soutěži "Nejdelší čekání na smsku". Bude to už skoro rok a pevně věřím, že po publikování téhle jedovaté poznámky se ze mě stane Absolutní vítěz. Tímto si třesu pravicí a dnes se naposled hlásím s Řeckem.

Je to tak. Asi je to možná tím, že už jsem vyčerpala všechny publikovatelné části a ty ostatní si nechám pro sebe. Možná bych mohla popsat všechny moje výlety, ale házím na to fakíra (máš to tady Renčo ;)) a jen Vám doporučím: Zajeďte si tam! U mě na facebooku najdete rozsáhlé album a v něm fotky z různých míst, tak se inspirujte pro příští dovolenou. Rhodos je opravdu nádherný.

Dneska jenom stručně o posledních dnech v teple a u moře a o tom, co mě zrovna napadne.
Poslední dny bylo v hotelu asi 30 hostů. Možná ani to ne. Takže jsem se po skoro 4 měsících práce dostala k tomu, že jsem mohla v klidu počítat kachličky v restauraci a nikdo mě u toho nerušil. Kachličky jsem měla spočítané celkem za chvíli a dalších 7 hodin neměla co dělat. Takže jsem seděla, stála, skoro ležela v kuchyni a jenom kecala s ostatníma.
A posledních 5 dní jsme se Zuzou měly úplně volno. Francouzky ještě pracovaly, protože měly za celou dobu pravidelně volno, kdežto se Zuzou nám často volno zrušili. Konkrétně já jsem s tím měla největší problém. Skoro každý den volna mi odvolali nebo posunuli. Neznám nic lepšího, než když se těšíte na to, že si odpočinete nebo pojedete s hostama někam na výlet a ráno v den volna vám volá recepční, že smůla a musíte jít pracovat.
Tohle byla skutečně velká paráda.
Jeden den se mi stalo (jako jediné), že jsem musela pracovat 12 hodin na všechny 3 jídla, protože napsali špatně rozpis služeb. Po tomhle dni jsem fyzicky odpadla (bylo to v polovině srpna - nejvíc hostů v hotelu) a spala asi 12 hodin.

A tak jsme si na poslední dny se Zuzou vyhádaly 5 dnů volna, takže v neděli jsme byly naposled v práci a po příchodu na pokoj letěla košile s jmenovkou, sukně, boty do kouta a au revoir číšnice Martina. :)
Zuza odjížděla ve čtvrtek odpoledne, já pak v pátek večer a Francouzky v sobotu večer. 5 dní volna jsme využily k opalování, nákupům, celkovému válení a nicnedělání.
Pak jsem vždycky proseděla skoro celé odpoledne v hotelovém baru, kam přesunuli z kuchyně Celine a která tam taky neměla co na práci. Tam jsme si míchaly drinky, cpaly se zmrzlinou a poslouchaly CD s písněma z kreslených filmů od Disney Worldu. Celine je znala všechny, její mamka pracuje v Paříži v Disneylandu a rodina zaměstnanců tam má vstup zdarma. Tohle byly asi nejlepší dny.

Ve čtvrtek po obědě pak odjížděla Zuzka, která chudák musela čekat na letišti 8 hodin, protože letadlo mělo poruchu nebo co.
Já pak v pátek ráno 1.října šla ještě na 3 hoďky k moři, protože bylo pořád celkem vedro, k večeru se rozloučila se všema okolo a papá. Ještě jsem potkala naposled Lucase, který nám za celé 4 měsíce ani jednou nepomohl, tak tomu jsem jenom řekla, že většího idiota svět neviděl. Tsambika s Vasilisem tam radši ani nebyli, těm bych taky něco s radostí řekla.

Na letišti jsem pak vypadala jako delegátka nebo tak něco. Sama, opálená a ještě s anglickým Cosmopolitanem v ruce (žádný český časopis jsem nikde v obchodě nenašla). A navíc konkrétně Cosmopolitan je tak 5x tlustší než české vydání a cenově to vyjde snad stejně. Možná, že mi tam stále chybí přečíst některé články.

V Praze v jednu ráno pilot suše oznámil, že je venku krásných 7 stupňů. To byl docela šok, protože za celou dobu v Řecku pršelo 10 minut v červnu a v září bylo cca půl hodiny zamračeno. Jinak nic. Až jsem se těšila na déšť. Ale tady byl asi nejhezčí podzim za poslední roky, tak mě moje dešťové přání přešlo.

Na letišti mě pak přivítali naši a o půl metru větší ségruše, máma s mým kabátem v ruce a jelo se domů. Ve 3 ráno 2. října jsem si po 4 měsících vzala rohlík a bylo mi fajn.
A v pondělí zpátky do reality, do školy a vítání se se všema okolo.
To, že mi byla první měsíc brutální zima asi nemusím zmiňovat. První dny jsem doma chodila ve svetru a od půlky října nosím rukavice. Už tak zimu nesnáším a letos trpím ještě víc než obvykle.

A už jenom pár poznatků:
Nejvíc z celýho Řecka mi chybí Celine. Před pár dny jsem ji přála nový rok (anglicky; francouzsky nemám páru, jak se to řekne) a psaly jsme si asi hodinu. Ta holka je skvělá a já se s ní musím letos vidět nebo umřu steskem.

Jestli pojedu pracovat znovu do Řecka? NE. V tomhle případě stačí jednou a dost. Na víc nemám nervy. Jako turista si toho nevšimnete, jako zaměstnanec už jo. Hádat se o dny volna či proplacenou letenku se mi už znova nechce. Tím nechci říct, že tam bylo jenom špatně, to nebylo, ale není to pro každou povahu. Kdo mi nevěří, ať si přečte další názory na netu. Obrnit se trpělivostí a velkou mírou flegmatismu je základ.

Ale stejně je Řecko nádherná země a s radostí tam pojedu příště. Jako turista. A budu ten nejlepší host jakého tam měli. :)

Nedávno jsem si nechala konečně vyvolat fotky a jsou prostě a jednoduše skvělé. Už se těším, až na ně budu v 60ti koukat a vzpomínat.

Úplně poslední poznatek: Řekové jsou hnusní chlapi. Za celou dobu jsem nepotkala žádnýho hezkýho. Bída :D

Tímto se loučím se Rhodosem, který se také stal námětem mojí bakalářky. Řecky jsem naučila sprosté slova (pořád si je pamatuju :)) a nějaké základy. Jo a písmenka umím celkem poznat.

Na 14 dnů máte ode mě klid a pak se ozvu s novými zážitky na téma: kypřící prášek.
Ještě zmíním výběrovou schůzku Erasmu, kde mi byla tahle země přidělena. Protože byl začátek září, nemohla jsem se dostavit a šla tam místo mě Zuzka. Ta dostala jednoduché zadání: Nechci Slovensko, Polsko a Turecko, jinak je mi to jedno (byla jsem posledni přijatá) a CHCI Amsterdam. Nějaká holčina těsně přede mnou mi vyfoukla poslední místo. Počkej, až si zjistím tvoje jméno potvoro!!! :)

No, sama jsem na to zvědavá.

Jo a taky mám definitivní plány na léto. Letos zůstávám doma. Máte radost?
Ale příští rok chci na Tajwan a všechny problémy s ním spojené (prodlužování studia, pokousání opicí atd.) :)
Odcházím se učit el espaňol a ZAFI a UCR a nejlíp všechno dohromady.
Pac a pusu :)

P.S.: Na závěr pár fotek bez komentáře...