A zjistila jsem, že zanedlouho se stanu vítězem v soutěži "Nejdelší čekání na smsku". Bude to už skoro rok a pevně věřím, že po publikování téhle jedovaté poznámky se ze mě stane Absolutní vítěz. Tímto si třesu pravicí a dnes se naposled hlásím s Řeckem.
Je to tak. Asi je to možná tím, že už jsem vyčerpala všechny publikovatelné části a ty ostatní si nechám pro sebe. Možná bych mohla popsat všechny moje výlety, ale házím na to fakíra (máš to tady Renčo ;)) a jen Vám doporučím: Zajeďte si tam! U mě na facebooku najdete rozsáhlé album a v něm fotky z různých míst, tak se inspirujte pro příští dovolenou. Rhodos je opravdu nádherný.
Dneska jenom stručně o posledních dnech v teple a u moře a o tom, co mě zrovna napadne.
Poslední dny bylo v hotelu asi 30 hostů. Možná ani to ne. Takže jsem se po skoro 4 měsících práce dostala k tomu, že jsem mohla v klidu počítat kachličky v restauraci a nikdo mě u toho nerušil. Kachličky jsem měla spočítané celkem za chvíli a dalších 7 hodin neměla co dělat. Takže jsem seděla, stála, skoro ležela v kuchyni a jenom kecala s ostatníma.
A posledních 5 dní jsme se Zuzou měly úplně volno. Francouzky ještě pracovaly, protože měly za celou dobu pravidelně volno, kdežto se Zuzou nám často volno zrušili. Konkrétně já jsem s tím měla největší problém. Skoro každý den volna mi odvolali nebo posunuli. Neznám nic lepšího, než když se těšíte na to, že si odpočinete nebo pojedete s hostama někam na výlet a ráno v den volna vám volá recepční, že smůla a musíte jít pracovat.
Tohle byla skutečně velká paráda.
Jeden den se mi stalo (jako jediné), že jsem musela pracovat 12 hodin na všechny 3 jídla, protože napsali špatně rozpis služeb. Po tomhle dni jsem fyzicky odpadla (bylo to v polovině srpna - nejvíc hostů v hotelu) a spala asi 12 hodin.
A tak jsme si na poslední dny se Zuzou vyhádaly 5 dnů volna, takže v neděli jsme byly naposled v práci a po příchodu na pokoj letěla košile s jmenovkou, sukně, boty do kouta a au revoir číšnice Martina. :)
Zuza odjížděla ve čtvrtek odpoledne, já pak v pátek večer a Francouzky v sobotu večer. 5 dní volna jsme využily k opalování, nákupům, celkovému válení a nicnedělání.
Pak jsem vždycky proseděla skoro celé odpoledne v hotelovém baru, kam přesunuli z kuchyně Celine a která tam taky neměla co na práci. Tam jsme si míchaly drinky, cpaly se zmrzlinou a poslouchaly CD s písněma z kreslených filmů od Disney Worldu. Celine je znala všechny, její mamka pracuje v Paříži v Disneylandu a rodina zaměstnanců tam má vstup zdarma. Tohle byly asi nejlepší dny.
Ve čtvrtek po obědě pak odjížděla Zuzka, která chudák musela čekat na letišti 8 hodin, protože letadlo mělo poruchu nebo co.
Já pak v pátek ráno 1.října šla ještě na 3 hoďky k moři, protože bylo pořád celkem vedro, k večeru se rozloučila se všema okolo a papá. Ještě jsem potkala naposled Lucase, který nám za celé 4 měsíce ani jednou nepomohl, tak tomu jsem jenom řekla, že většího idiota svět neviděl. Tsambika s Vasilisem tam radši ani nebyli, těm bych taky něco s radostí řekla.
Na letišti jsem pak vypadala jako delegátka nebo tak něco. Sama, opálená a ještě s anglickým Cosmopolitanem v ruce (žádný český časopis jsem nikde v obchodě nenašla). A navíc konkrétně Cosmopolitan je tak 5x tlustší než české vydání a cenově to vyjde snad stejně. Možná, že mi tam stále chybí přečíst některé články.
V Praze v jednu ráno pilot suše oznámil, že je venku krásných 7 stupňů. To byl docela šok, protože za celou dobu v Řecku pršelo 10 minut v červnu a v září bylo cca půl hodiny zamračeno. Jinak nic. Až jsem se těšila na déšť. Ale tady byl asi nejhezčí podzim za poslední roky, tak mě moje dešťové přání přešlo.
Na letišti mě pak přivítali naši a o půl metru větší ségruše, máma s mým kabátem v ruce a jelo se domů. Ve 3 ráno 2. října jsem si po 4 měsících vzala rohlík a bylo mi fajn.
A v pondělí zpátky do reality, do školy a vítání se se všema okolo.
To, že mi byla první měsíc brutální zima asi nemusím zmiňovat. První dny jsem doma chodila ve svetru a od půlky října nosím rukavice. Už tak zimu nesnáším a letos trpím ještě víc než obvykle.
A už jenom pár poznatků:
Nejvíc z celýho Řecka mi chybí Celine. Před pár dny jsem ji přála nový rok (anglicky; francouzsky nemám páru, jak se to řekne) a psaly jsme si asi hodinu. Ta holka je skvělá a já se s ní musím letos vidět nebo umřu steskem.
Jestli pojedu pracovat znovu do Řecka? NE. V tomhle případě stačí jednou a dost. Na víc nemám nervy. Jako turista si toho nevšimnete, jako zaměstnanec už jo. Hádat se o dny volna či proplacenou letenku se mi už znova nechce. Tím nechci říct, že tam bylo jenom špatně, to nebylo, ale není to pro každou povahu. Kdo mi nevěří, ať si přečte další názory na netu. Obrnit se trpělivostí a velkou mírou flegmatismu je základ.
Ale stejně je Řecko nádherná země a s radostí tam pojedu příště. Jako turista. A budu ten nejlepší host jakého tam měli. :)
Nedávno jsem si nechala konečně vyvolat fotky a jsou prostě a jednoduše skvělé. Už se těším, až na ně budu v 60ti koukat a vzpomínat.
Úplně poslední poznatek: Řekové jsou hnusní chlapi. Za celou dobu jsem nepotkala žádnýho hezkýho. Bída :D
Tímto se loučím se Rhodosem, který se také stal námětem mojí bakalářky. Řecky jsem naučila sprosté slova (pořád si je pamatuju :)) a nějaké základy. Jo a písmenka umím celkem poznat.
Na 14 dnů máte ode mě klid a pak se ozvu s novými zážitky na téma: kypřící prášek.
Ještě zmíním výběrovou schůzku Erasmu, kde mi byla tahle země přidělena. Protože byl začátek září, nemohla jsem se dostavit a šla tam místo mě Zuzka. Ta dostala jednoduché zadání: Nechci Slovensko, Polsko a Turecko, jinak je mi to jedno (byla jsem posledni přijatá) a CHCI Amsterdam. Nějaká holčina těsně přede mnou mi vyfoukla poslední místo. Počkej, až si zjistím tvoje jméno potvoro!!! :)
No, sama jsem na to zvědavá.
Jo a taky mám definitivní plány na léto. Letos zůstávám doma. Máte radost?
Ale příští rok chci na Tajwan a všechny problémy s ním spojené (prodlužování studia, pokousání opicí atd.) :)
Odcházím se učit el espaňol a ZAFI a UCR a nejlíp všechno dohromady.
Pac a pusu :)
P.S.: Na závěr pár fotek bez komentáře...
Žádné komentáře:
Okomentovat