Ještě než začnu svoje megaúžasné vyprávění, zmíním 2 blogy svých kamarádů ze školy - najdete je po kliknutí na můj profil - jeden je Zápisky z neznáma by Honza Praus (zatím tam má úvodní článek, ale v únoru odjíždí Honzi na Taiwan, takže tam pak mrkněte) a další pak Můj cestovní deník by Klára Vaníčková (spolužačka, která v současné době dělá au-pair v Británii, má tam luxusní příhody).
Ale teď už o mně. Sedím ve svém pokoji, s hrnkem studeného čaje, se sluchátkama na uších a vzpomínám na poslední 3 dny. 3 dny, ve kterých večer padnu do postele jako zabitá. 3 dny, ve kterých jsem stále v šoku z toho, že na Kypru uměj téměř všichni anglicky a pomáhaj co se dá. A taky 3 dny, kdy jako dobrý řidič (samochvála smrdí,vím) nechápu jejich řízení vlevo a při přecházení ulice pořád koukám na blbou stranu.
Ve středu ráno jsme spolu s Jančou (kolegyně z UHK FIM, zdravím vedle do pokoje :)) nasedly do letadla, odlítajícího v 6 směr Frankfurt. Sejít se ve 4 ráno na letišti je romantika největší. Já jsem ani nespala, ptž to nemělo cenu. Naše kufry měly sice 3-4 kila nadváhu, ale pracovníci Lufthansy nás nechali být, sami totiž měli problémy se systémem, když jim nešly počítače.
Z frankfurtskýho letiště jsem měla předem respekt. To, co jsem o něm četla na netu a viděla na obrázku mi trochu nahánělo hrůzu. Ale nebylo to takový. Značený je to dobře, jenom je to letiště prostě větší.
Ve Frankfurtu jsme pak našly původně oznámený gate a tam na lavičkách zalehly. Pak jsme se přesunuly jinam a tam to samý, nakonec bylo 10 hodin a byla akorát hoďka do odletu.
Našly jsme gate, přemístily se do narvanýho letadla směr Larnaca. Ještě mi mírně zatrnulo, když se mě v letadle ptal chlápek, proč mu sedím na místě. Sedadlo měl stejný, akorát uplně jiný let. Nevím, jak se mu povedlo dostat do letadla, když se prochází přes dvě (tři?) kontroly. Špión. :)
Vedle Janči seděla holčina, která měla hysterickou hrůzu z přistávání a toho druhýho (vzlítávání?...já nevím, jsem tady 3 dny a už zapomínám česká slovíčka. Bože, nechci se vidět v květnu ), to jsme si taky docela užily.
Každopádně za náma seděly další holčiny z UHK akorát Pajdáku, Míša a Lucka, které taky jely na Erasmus.
V letadle podávali luxusní těstoviny s olivama, ty si tady musíme někdy udělat.
Po přistání nastala chvilka pro modlení, aby naše kufry nezůstaly někde na cestě, ale přijely pěkně na páse. Přijely. Janče sice prvně někdo kufr vzal, ale pak ho vrátil na pás.
Něco málo z Frankfurtu, když jsem zrovna nespala
Všechny 4 jsme se přemístily před letiště a začaly hledat bus. Možná hodinu jsme tam strávily, možná i víc. Nakonec, večer za tmy, jsme dorazily do zamluveného hotelu, šly se naproti najíst a spát. Moje první jídlo na Kypru nebyl ani kebab ani gyros ani suvlaki, ale pěkně cheeseburger a hranolky. A Janča to samý (jedem tady zdravou stravu).
První ranní pohled z hotelu
Druhý den nastalo velké přemísťování do Nicosie, hlavního města. S 30-kilovým kufrem je jedna velká radost chodit víc jak 100 metrů. Mozoly se mi snad do května zahojí. Někdy odpoledne jsme se konečně dostaly do školy, získaly klíče a mohly se jít ubytovat. Před školou jsme narazily na 2 další Erasmáky, Adriana z Polska a Bastiaana z Holandska. Protože kluci bydlí ve stejném domě jako my, odtáhli nám kufry, za což jim patří velké dík. Ze školy to máme na byt asi 5 minut pěšky.
Z ubytování jsme měly obě strach. V prosinci jsme se sešly s loňským českým Erasmákem a ten nám říkal, jak nic nefungovalo a že to byla hrůza. Jenže my přišly do nového domu s výtahem, barevnými dveřmi (máme žluté, ale jsou tady i fosforově zelené, modré,...), odemkly si a spadla nám čelist. Ne hrůzou ale úžasem. Kuchyň máme společnou, ve které je pračka, trouba, žehlička, vybavení, všechno. A každá máme svůj pokoj - stůl, židle, postel, další rozkládací gauč, velká skříň, klimatizace, internet. Janča pak v pokoji má vstup na balkón. Každá máme svou koupelnu se záchodem. Za těch 250 euro to aspoň vypadá, tak jak by mělo. Takže ubytování chválím na jedničku.
Odpoledne jsme se vydaly do města nakoupit aspoň základní potraviny. U autobusu jsme opět potkaly kluky a jely nakupovat s nima. V centru je to fakt pěkný, narazili jsme i na řecko-turecký hranice, kde je ostnatý drát a zákaz focení. A kolem je to takový chudý, pustoprázdný a bez lidí. Dorazili jsme zpátky večer, zprovoznili jsme internet (nebýt kluků, tak ani nevíme, že ho máme) a mrtvé padly do postele.
Žluté dveře
A dneska jsme ráno vyrazily povyřizovat všechny možné papíry ohledně předmětů, ubytování, registrace atd. Bylo toho hodně a ještě nemáme zařízenou studentskou kyperskou kartičku. Tu vyřídíme až v pondělí.
Jinak naše škola je rozdělená na 2 kampusy. Jeden je uplně nový, škola v něm sídlí asi 4 měsíce a tam budu chodit já s Jančou. A ten druhý je kousek od centra, starší, ale v tradičním stylu a tam chodí Míša s Luckou, ptž studují něco jinýho než my.
Náš rozvrh je docela fajn, každý den (kromě čtvrtka) tam budem chodit na 3 hoďky. To se dá přežít.
Proti naší FIMce nic nemám, ale tohle je taky paráda
Pojď, palmy ve škole
A je tady hodně koček. Opravdu hodně. Začalo to už v Larnace, kdy mě při pojídání cheeseburgeru pozorovala jedna a seděla jenom u mě a dneska jsme jich taky potkaly asi milión. Už jenom čekám, až mě nějaká drápne a budu moct volat domů: "Mami, poškrábala mě divoká kočka, ale do druhý nohy".
Že je to tady drahý? Je. Ale dá se to přežít, to zase joo.
Ovšem zatím jediný mínus jsou jejich busy. Tím, že nejsme uplně v centru, tak musíme jezdit. A tím, že ty jejich klikyháky poznám, když si můj mozek usmyslí je to ještě těžší. Prý tady studuje Američan, co si koupil auto, tak se musíme seznámit. :)
A počasí? Tak to mám pro vás malou hru. Zavřete oči a představte si, že je jaro. První moment jara, kdy sundáte zimní kabát/bundu, zimní boty, vezmete si tenisky a sluneční brýle a svítí sluničko, fouká sice ještě chlapný vítr, ale jinak je 18-20 stupňů. Vidíte tohle před sebou? Jo? Tak přesně takhle tady je :)) A co je největší masakr, tak na stromech rostou pomeranče, citróny a mandarinky. V životě jsem tohle neviděla, ale je to boží.
Máme před sebou víkend, kdy chceme jít k Turkům přes hranice, tak kdybych se náhodou dlouho neozývala, tak buď mě unesl Mehmet al Israf nebo mám kulku v hlavě za fotografování hranic (příkaz od tatínka) :)
No snad jsem napsala všechno, co jsem chtěla.
Jo a na FB přistoupím v albu Cyprus na anglické popisky fotek. Není to z důvodu, že chci ukázat jak umím/neumím anglicky, jde o to, že zahraniční kamarádi nechápou, co tam píšu. Dneska se mě Celine ptala asi na 10 fotek.
Mějte se krásně a já si jdu něco zdravého uvařit. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat