Zmrzlá Vídeň

I když bych se měla chystat na Vánoční večírek UHK, z tepla domova už mě dneska nikdo nedostane. Taky na to nemám náladu, protože dnešek byl jeden velký error - opět jsem nekoupila žádný vánoční dárek, Ferrari má díky líným sousedům špatnou geometrii a nejede tak rovně, ale doprava a na posledním zeměpisném úterku jsem usnula a přišla o povídání o Toskánsku. Ale zavzpomínám na povedený minulý pátek + víkend a tenhle článek věnuju Vídni.
Přemýšlela jsem, jak tenhle článek napsat a tak tedy nebudu popisovat uplně všechno a přesné trasy kudy jsme šly, ptž by to bylo nadlouho, ale vypíchnu aspoň některé momenty, které stály za to.

V předvánoční Vídni už jsem byla asi 5 let zpátky na jeden den s gymplem. Jediný co si pořádně pamatuju, byla zima v zahradách Schonbrunnu. Letos jsem vyrazila společně se Zuzou ze školy na 3 dny, abychom mohly všechno projít.

Výlet nám zezačátku nebyl přán. Začalo to v pátek ráno, kdy jsme si daly sraz v Praze - Florenci, odkud jsme měly jet busem se Student Agency. Já jela vlakem, Zuza busem z HK. Chválím České dráhy že i přes ranní chumelenici dojely včas. A nadávám na silniční dopravu, která způsobila to, že Zuza nedojela včas a i když se hnala přes celou Prahu, žlutý autobus Student Agency nám ujel. Takže jsme stály na Florenci obě nasraný a nadávaly na sakra hodně nepříjemnou stewardku, kterou slovo slušnost minulo velkým obloukem. Tak tedy huráá na vlak.
Po příjezdu do Vídně - Meidlung jsme začaly hledat hotel. Po půlhodinovém hledání jsme v ulicích začaly mrznout, ale hotel pořád nikde. Díkybohu že Vídeňáci jsou milí a ochotní lidi. Prvně nám pomohla paní přímo na ulici a pak na poště další. Dokonce i mapu nám vytiskla. Nutno říct, že obě uměly fakt dobře anglicky a neprobíhalo to jak v Čechách, kdy na cizince koukaj, jak na blázny a pak je pošlou na přepážku č. 4. Aspoň takhle to dělá máma v bance :)
Hotel nalezen, my přihlášeny u slovenského recepčního a huráá si do pokoje aspoň na chvíli odpočinout. Ještě jsme teda musely pokoj vyměnit, ptž ten původní nebyl uklizen. To už jenom dovršilo všechny počáteční trable. Pak už naštěstí žádně nebyly a my si výlet užily.

V pátek jsme ještě vyrazily směr centrum na trhy, a pak dál ke Stephansdomu. První věc, co jsme na trhu koupily byl punč. Padla i moje oblíbená věta: "Zweimal Punsch bitte" Asi někdo ví, že k punči vždycky dostanete hrnek. Doma jsem už měla vínový, ale ten bohužel padnul za vlast, když jej sestra hodila na zem. Letošní tmavě modrý je tedy jeho nástupce. Ovšem uplně první věc, za co jsme utratily eura, byla Vídeňská karta. Tuhle věc doporučuju, pokud jedete do rakouské metropole na více než 1 den. Za 18,50 euro dostanete kartu na MHD na 3 dny a slevovou knížku, kde jsou slevy na vstupy do muzeí, do obchodů, restaurací atd.

Trošku mě letos zklamalo, že na radnici nebyly známé adventní okýnka, kdy 24.prosince bývalo největší okno na věži uprostřed.

V pátek byla v H&M Fashion Night. Mezi regálama zpíval boyband a všichni dostali občerstvení zdarma.

V pátek večer jsme tedy dorazily zpátky do hotelu, vypily každá sedmičku vína, pojedly sekanou a ve 2 ráno šly spát.
Musím zmínit i naše role. Já jako Vrchní mapař a fotograf a Zuza jako Vrchní zasobovač a krmič. Vážení, co ta holka měla s sebou, to nechápu. Nejvíc mě dostala, když z kufru vytáhla rychlovarnou konvici, celý chleba a šišku sekané.

V sobotu ráno jsme v hotelu posnídaly ( žádná sekaná, ale pěkně čerstvé pečivo v jídelně) a vydaly se směr Schonbrunn. Z toho si vybavuju akorát tu zimu před lety a ani tentokrát to nebylo jinak. Jenže nás nějaká kosa nezaskočila, každá jsme byla nabalená jak na severní pól (4 vrstvy + zimní bunda). A když už jsme tam byly, šly jsme na prohlídku dovnitř.
I když na začátku prohlídky bylo milion lidí a vyřvávala tam italská průvodkyně o Francescovi tak, že nešlo vůbec slyšet audioprůvodce, co měl každý u ucha; pak se dav rozplynul a bylo to boží. Hlavně ty poslední místnosti, které jsou na tom větším a dražším okruhu jsou fakt nádherné. Bohužel tam byl zákaz focení, takže fotky z vnitřku nemám. Vlastně jednu joo. Ale po jejím pořízení mě zatkli, strčili do žaláře a celý den mučili (samozřejmě kecám, ale jak to bylo doopravdy neřeknu) :)

Jediné foto z Schonbrunnu.

Po prohlídce Schonbrunnu a zahrad jsme se přesunuly do Prateru. Kdysi jsem tam byla na celý den jenom na atrakcích a docela mě zajímalo, co je v zimě otevřené. Bylo otevřené ruské kolo. Pro Zuzu byla projížďka zážitek, pro mě peklo. Mám totiž strach z výšek, takže když jsme se zastavili uplně nahoře a foukal vítr tak, že i celá kabina se nakláněla, bylo to pro mě nejdelších 10 minut za poslední dobu.


Po Prateru přišel na řadu Hundertwasser house. Na gymplu jsme o něm tenkrát učili, tak jsem byla zvědavá. Na vlastní oči je ještě zajímavější, než na fotkách. A zaujalo to nejspíš i Hermanna, který se tam podepsal do dlažby.



Na závěr dne přišel Belvedere. Ten se dělí na Horní a Dolní Belvedere a v každém je jiná výstava. V tom Horním je tuším, že výstava umění 19. a 20. století a v Dolním se výstavy mění. A do kterého jsme šly my?
Jo, do Dolního. A odtud si společně se Zuzou odnášíme největší zážitek z Vídně. Výstava Zeit und Gegenzeit za 7 euro nás poslala do kolen. V první místnosti se nacházely žárovky, které se namáčely buď ve vodě, mlíku nebo naftě (či nečem podobném). Celou dobu jsem se nevyjadřovala, kde jsme se to vlastně ocitly, ale v předposlední místnosti, kde bylo asi 100 stolků s televizemi položenými na bok a ukazující jeden a ten samý záběr na šicí stroj, jsem minutu nechápavě hleděla a pak se ptala Zuzky: "Ty vole, kde to jsme?" V poslední místnosti pak byly 3 židle s neonovým pruhem, ale já už byla duchem uplně mimo, že už mě to ani nepřekvapilo. Takže jsem myslela, že nejsem zas tak kulturní barbar, ale po téhle výstavě asi jsem, ptž to byl šok, co se považuje dneska za umění. Asi taky uspořádám výstavu v Belvederu, přijdete na ni někdo?? :)
Přikládám video, abyste nebyli o nic ochuzeni.

Horní Belvedere

Dolní Belvedere

Poté (stále ještě v mírném šoku) jsme prošly další trhy před Karlskirche a naprosto mrtvé jely do hotelu.


V neděli jsme pak odjížděly až odpoledne, takže jsme dopoledne prošly ještě centrum, nakoupily pár blbostí na trhu, daly další punč a koupily si na cestu zpátky sacher ("Zweimal Sacher bitte"). Tentokrát už jsme jely tak, jak jsme měly, tudíž busem.

Ve Vídni je 6 tras metra. Každé je jinak barevné. Tady na fotce zrovna Zuza a fialová linka U2.

Našly jsme i největší šálek na kávu :)

V Praze se pak rozloučily a huráá do domovů.
Takže klasická otázka posledních 2 dnů: Jaká byla Vídeň? Byla božíííí :))

Příště zpět k Řecku. Pro mě nastal poslední týden ve škole a kromě toho, že je zápočtový, tak je i rozlučkový. Ve čtvrtek večer se loučím s většinou spolužáků. Některé tváře uvidím v lepším případě v červnu/ v horším v září. Uáááá, to je konec. A taky už mám termíny zkoušek. 5. ledna jdu rovnou na dvě. Ještě větší uáááááá. Mějte se a já jdu dodělat novou nástěnku na téma Vídeň (koupila jsem si boží pohled, který zasluhuje vystavit) :)
P.S.: Blogspot nahrává fotky v otřesné kvalitě. Zejména ta první radnice je strašná. Ve skutečnosti je fotka daleko hezčí ;)